Válečníci

Takové filmy mě vždycky mučí. A tenhle navíc ještě tím, že se to všechno stalo. Ne zas tak dávno. A ne zas tak daleko. Když vidím nějaký film o takovýchto hrůzách někde z Ameriky, Afriky, přijde mi to daleko. Všechno je tam jiné - jak se lidé oblékají, chovají, mluví, architektura a já nevím, co všechno ještě. Když se ale podívám na takovou Bosnu, zdá se mi, jako by to bylo tady, kousek, sousední ulice, o pár baráků dál. Ne, že by na mě filmy situované do Ameriky, Afriky a jinam nijak nepůsobily, jen mi připadne, že filmy, ve kterých poznávám místa, tu zmiňovanou architekturu, mluvu a oblékání lidí, mě daleko víc děsí. A tenhle film mě opravdu, opravdu děsí. Vždycky si říkám, jak je možné, že se TOHLE děje v civilizovaném světě. Nikdy mě to nejspíš nepřestane udivovat a nikdy si nepřestanu klást otázku, jestli je to všechno nutné. Warriors je další z filmů, který bych pouštěla ve školách. Starším studentům. Myslím, že zobrazuje to, co válka je. A to naprosto surově. Ne jen střílení červených do modrých a naopak, ale genocidu, náboženskou nesnášenlivost, lhostejnost vůči ostatním, bezmoc, násilí vůči nevinným civilistům, a to i dětem a starým lidem, bezcitnost, na druhé straně i ochotu pomáhat, sebeobětování, onu pověstnou lásku k bližnímu, nezištnost. Ukazuje různé charaktery různých vojáků, je opravdu rozdíl mezi těmi, kdo jsou v terénu a vidí na vlastní oči hrůzy, kterých už se nikdy nezbaví, a mezi těmi, co sedí v bezpečí a rozdávají rozkazy, aniž by viděli, co jimi způsobí. Nejsympatičtější mi byla postava Alana Jamese, zdál se mi z nich nejmíň voják, nejvíc citlivý. A jak bylo řečeno - hrdina. Tenhle film má co říct. (27.07.2009)

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)

Velitel základny UN k nově příchozím: ,, Vojáci! Uvidíte šílené věci, ale nebudete smět zasahovat ! Jsme pozorovatelská mise, nemáme mandát k zasahování do etnických čistek. Střílet můžete pouze tehdy, pokud budete sami v nebezpečí. Pokud porušíte pravidla, můžete zde zemřít. Domorodci nepoužívají luky a šípy ! Mějte na paměti, že vaše APC vás neochrání proti RPG. '' - Tak jsem Válečníky konečně viděl v plné verzi. Věděl jsem do čeho jdu a stejně jsem byl nasranej. Tyhle pozorovatelské mise OSN už nejednou sloužily JEN k následnému dokumentování válečných zločinů a někdy i neskutečného barbarství na civilním obyvatelstvu a teď nemluvím jen o Bosně. Opravdu v šoku jsem sledoval jak kvůli rodící ženě uprostřed válečné vřavy vyjíždí několik obrněných transportérů, aby však nechali na pospas ženy a děti prchající z domovů před muslimy jejich palbě... Ta frustrace britských vojáků, kteří k tomuto museli nečině přihlížet obzvláště když druhý den tím samým místem jeli znova a viděli masakry... musela být strašná. Voják nevoják, výcvik nevýcvik, na tohle nemůže být připravena žádná psychika normálního člověka - v tomto případě mladých kluků. Stejně jako po každé válce i oni nakonec byli oběťi vydané napospas zlým snům a nočním můrám, při kterých se stále vracely vzpomínky na viděná zvěrstva... Medaile a pochvala za profesionálně odvedenou práci byla každému z nich asi jen hodně slabou náplastí na traumata z mise. Já osobně se divím, že se vůbec něco takového tam mohlo v devadesátých létech stát... Ale Balkán není Evropa a na to je stále třeba myslet! --- Ve filmu uvidíme řadu známých tváří jako např. ,,Hornblowera'' Iona Gruffuda nebo Damiana Lewise. Bedlivému divákovi mohla architektura a vůbec celé prostředí připadat nebalkánsky a má pravdu. Snímek se totiž točil u nás. Warriors jsou na televizní film sakra dobře zpracovaným (a z hlediska etnického konfliktu i vyváženým) válečným filmem. Co mi vadilo, byl fakt, že se ,,civilní'' komparz shlukující se kolem APC dost často culil (zejména děti) ačkoliv šlo často o velmi vypjaté situace, kdy civilisté žádali po UNPROFOR vojácích odvezení z míst, kde na ně po příchodu Srbů čekala jen smrt. 4 hvězdy. * * * * (12.08.2014)

Trefně cynický název velmi dobře vystihuje evropskou politiku neutrálního nezasahování. Film ji zase vystihuje velmi věcně, dokumentární přínos je také to hlavní, co Válečníci dokáží nabídnout. To ovšem dokáží i články Matyáše Zrna. Jako film, kde fungují nějaké postavy nebo dramatické linky, je to jedna velká (předvídatelná) katastrofa se zoufalým pokusem o závěrečnou katarzi. Koukal jsem vůbec na to samé, co ostatní? (viděl jsem 175min. verzi) (25.01.2008)

Naturalistický válečný snímek co si na nic nehraje. Surovost bosenského konfliktu ukazuje v bez příkras, čistky, nenávist, smrt a zoufalství. Hlavně zoufalství jednotek UN, které musí tomu všemu přihlížet a mají svázané ruce, velká i soukromá dramata, a také stopy, které si vojáci v sobě odnesli zpět domů a jejich následky. Tento kousek si jistě zaslouží pět hvězdiček. (26.10.2008)