Válečníci

Tři hodiny času mě sice strašily, ale jakmile film začal, byl jsem si jistý, že to bude dobře investovaný čas. A z Válečníků se stal jeden z nejdrsnějších filmových zážitků (spolu s Nankingem, Wolyní a Harrisonovými květy), které jsem kdy viděl. Šílenost války a na férovku ukázaný fyzický a psychický teror, jakého jsou lidé schopni. Brutalita, které je máloco rovno. 100% (07.08.2017)

Obsah je výše, takže jen ke zhodnocení kvalit snímku. Je to sice TV film, ale s výjimkou poměru obrazu to člověku ani moc nepřijde (koneckonců,. na ztvárnění většiny scén, které tam jsou, stačí deset herců, tři transportéry a padesát mrtvol). Válka v bývalé Jugoslávii se vyznačovala mimořádnou krutostí vůči civilistům, a to v rámci všech válčících stran, vysokou mírou zastoupení kriminálních živlů v polovojenských útvarech a také tím, že tu byly modré přilby, ale tradičně jen v malém počtu a se slabým mandátem. A podle toho to tam také vypadalo - speciálně v Bosně. Co s člověkem asi udělá, přijet tam, dívat se a nemoci udělat nic..... Celkově dobrý, historicky věrný, psychologický válečný film. Vřele doporučuju. (18.08.2007)

"Máte hodnost nadporučíka? Ano, byl jsem šest měsíců v Bosně. Snad jsem se choval divně. A ona se zlobí. Myslí si, že to dítě nechci, ale když vidíte bezhlavá mimina, mluvíte s lidmi, kteří mučili děti a házeli je do řeky, nezajímá vás, jaké plínky nebo výbavičku koupit. Nic vás netěší, trápíte se, že jste v tom ty lidi musel nechat." ... Z toho všeho co tam ti vojáci prožili, by se musel zbláznit každý normální člověk. Tu bezmocnost, kterou tam museli prožívat si v sobě ponesou zřejmě už napořád. Nejpůsobivější válečný film jaký jsem kdy viděla. (21.09.2013)

Opravdu velmi dobře natočený válečný snímek. Pokud bych jej měl hodnotit pouze jako film, uvažoval bych možná o více než čtyřech hvězdách. Bohužel je to ale další kamínek do mozaiky překrouceného obrazu bosenské války, který nám již od začátku servírují západní média a politici. Ne že by nám filmaři vyloženě lhali, ale tím, že muslimy (Bosňáky) ukazují jako jediné oběti války v Bosně nepřijatelně manipulují veřejným míněním. Pochopitelně bych se velmi divil, kdyby tomu u filmu BBC, která byla po celou dobu bosenské války vlajkovou lodí všech šiřitelů polopravd, bylo jinak. Vlastně jsem i částečně příjemně překvapen, protože hlavními padouchy jsou ve filmu Chorvati a ne Srbové, jak bývá v západní propagandě zvykem. Srbové tam působí sice značně nesympaticky, ale vlastně ve filmu nezabijí jediného člověka (aspoň v té dvouhodinové verzi, kterou jsem viděl). Zazní tam i docela podstatná věta, když srbský velitel odpovídá důstojníkovi UNPROFOR na výzvu, aby zastavil palbu na muslimskou vesnici, ve které jsou přítomni vojáci UNPROFOR, že to na své vlastní lidi pálí Bosňáci. To může divák samozřejmě chápat jako očividnou lež, pravdou však je, že je zaznamenáno množství případů, kdy tomu tak pravděpodobně bylo. Pokud si položíte otázku, proč by to Bosňáci dělali, stačí si vzpomenout na masivní bombardování vojenských i civilních (!!!) cílů letectvem NATO v Republice srbské v srpnu 1995, které následovalo právě po jednom takovém sporném incidentu (2. výbuch na tržišti Markale). Dalším pozitivem je (stejně, jako třeba u známé Země nikoho) oprávněná kritika pokrytectví velení sil UNPROFOR. Pěkně je zde ukázáno také to, jak může propaganda působit na lidi neznalé situace. Na začátku filmu jsme svědky toho, jaké názory mají nováčci, kteří právě přiletěli z Anglie. (19.06.2011)

Nedivím se příslušníkům britských mírových jednotek, že účast na bosenské misi s nimi tak psychicky zamávala. Museli přihlížet tomu, jak se donedávna mírumilovní občané vájemně vraždí a páchají na svých sousedech ta nejhnusnější zvěrstva jen proto, že jsou ti druzí jiného význání. A vojáci nesměli nijak zasáhnout, i když na to měli síly i vybavení, museli zůstat v každém případě neutrální. Pouze poskytnout pomoc těm, kteří to nenávistné běsnění náhodou přežili "jen" se zraněním. Vůbec ta skutečnost, že se něco takového dělo v Evropě na konci 20. století se jeví jako nepochopitelná. Při sledování filmu jsem litovala, že byl natočen u nás v Česku, a ne v Bosně, bylo to opravdu hodně poznat. Už jenom ty české názvy ulic, nebo obchodu, které bylo možno přečíst, typicky české vesničky, krajina. (04.12.2013)