Válečníci

Když jsem se vrátil ze dvou balkánkých tour, na kterých jsem na vlastní oči viděl pozůstatky všech těch hrůz jugoslávské války, nemoh jsem se srovnat s tím, že tohle se dělo jen pár stovek kilometrů od nás. Rozstřílené domy všude možně, výpovědi očitých světků, kterých jsem se na tyhle události vyptával - vše bylo tak neuvěřitelné, jako bych snil sen, ve kterém se mi projektoval nějaký válečný film. Jenže to nebyl sen. Wálečníci jsou zřejmě tím nejbrutálnějším a nejvíce autentickým válečným filmem, jaký jsem viděl a ještě dlouho po něm jsem byl naprosto zdrcen. Není to film o druhé světové válce, která skončila před sedmdesáti lety ani o válce ve Vietnamu, tedy na tisíce kilometrů vzdáleném kontinentu. Je to snímek o něčem, co se dělo témeř za naším domem a teprve nedávno to skončilo. Díky televizní raw produkci se film tváří téměř jako hraný dokument, takže autenticita je opravdu mimořádná a pokud tohle někdo ustojí bez zvednutého žaludku nebo slz, tak je opravdovej šéf! Autoři přicházejí s bosenským konfliktem z pohledu jednotek umprofor, které v podstatě nemají žádné možnosti zasáhnout, pouze dohlížet na provizorní příměří a každý zásah by znamenal další mezinárodní konflikt. Posádka jednoho tanku, stejně jako divák, je tak vystavena všemožným hrůzám, které jsou zde vykresleny mimořádně autenticky a brutálně - spálené děti ve sklepě domu, na vrata přibitý stařík s vyvrhnutými střevy, znásilňování, popravy a do toho naprostá bezmoc britských vojáků. Jak se s takovým válečným traumatem vypořádají vojáci po návratu ze služby? Jestli tě nezlomí tenhle film, pak už nic! (19.12.2016)

Nevím co přesně napsat. Dokoukáno před chvílí a ještě teď se mi to přemítá v hlavě a pokouším se to všechno strávit. Jakou funkci vlastně UN jednotky v Bosně vykonávali, když měli rozkaz do ničeho nezasahovat, a tak museli přihlížet etnickým čistkám? Není jim dovoleno odvézt civilisty pokud nejsou zranění do bezpečí, i když ví, že za chvíli budou zmasakrováni. Že dítě, se kterým si hráli, pak najdou upálené zaživa. Pobíhání s torzem dítěte, které přišlo o hlavu a mnoho dalších scén toho, co se v tak moderní době a relativně blízko odehrávalo. A pro vojáky, kteří se cítí bezmocní, když tomu všemu musí přihlížet, pak ani zpátky v Británii nenajdou klid. Film neobsahuje patos a nesnaží se hrát na city, přesto je dokáže ve velké míře vyvolat. 10/10 P.S. Tím, že se natáčelo v ČR, tak Češi samozřejmě poznají svoje reálie (očividný nápis "Řeznictví", bus Karosa, Škoda 120), ale i tak o kvality nijak nesnižuje. P.P.S. Viděna původní 3-hodinová verze, ne ta 2-hodinová, kterou vysílala ČT. (09.10.2009)

Modré přilby, UNPROFOR k zblití... Stejně jako u Hotelu Rwanda, jsem i tady hluboce přemýšlel, nad významem účasti takzvaných "mírových sil" Běhe celých téměř třech hodin, nezkrácené verze, nepadl ze strany Anglánů, jedinný výstřel. Vím, že za to ti kluci nemohli, samotní měli celoživotní traumata, ale politika a bordel zvaný "nevměšování" dokážou člověka fakt zvednout ze židle. Je to jen důkaz toho, že účast na podobných "mírových" akcích, je totální blbost. Pokud si lidský druh, dokáže vzájemně dělat takové věci, mimochodem jako jedinný v živočišné říši, tak budeme dál sedět u takovýchhle filmů a nervama skřípat zubama. Kdyby šlo dát deset hvězd, tak dám jedenáct! Doporučuji plnou verzi 2 hod. 50 min. (03.05.2015)

K tomuhle snímku jsem se dostala v rámci psaní seminární práce. Musím se přiznat, že se až trochu stydím, že to bylo takhle pozdě. Nechci tady moc zabředávat do historie a do historických faktů, jen snad to, že alespoň částečně se prostřednictvím tohoto snímku můžete dozvěděť co se vážně dělo. Co se dělo v rámci konfliktu před kterým zavírají vyspělé země oči. Spíš než o klasický film se jedná o dokument, ale vše je natočené formou příběhu z pohledu britských vojáků United Nations. Atmosféra je děsivá, vše je doplněné hudbou, která vám doslova drnká na nervy a herci jsou skvělí. To bych chtěla především vyzdvihnout- protože natáčení tohoto snímku muselo být velmi náročené - nejen finančně ale i po stránce restaurátorské......A konec filmu je vážně síla- takové přenesení do našeho světa plného jídla, beze zbraní a mrvol na ulicích. Přenesení, které může být pro kde koho více říkající, než samotný průběh konfliktu. (30.03.2013)

Trefně cynický název velmi dobře vystihuje evropskou politiku neutrálního nezasahování. Film ji zase vystihuje velmi věcně, dokumentární přínos je také to hlavní, co Válečníci dokáží nabídnout. To ovšem dokáží i články Matyáše Zrna. Jako film, kde fungují nějaké postavy nebo dramatické linky, je to jedna velká (předvídatelná) katastrofa se zoufalým pokusem o závěrečnou katarzi. Koukal jsem vůbec na to samé, co ostatní? (viděl jsem 175min. verzi) (25.01.2008)