Válečníci

Pomalé a devastujúce. Niečo na štýl Shake Hands with the Devil. Žiadne napínavé spielbergovské šok terapie so satisfakciou na záver - len brodenie sa mŕtvolami, všadeprítomná bezmocnosť a postupný psychický rozklad, sprvu tvrdých mladých chlapov. Po troch hodinách tejto depresie sa cítite, jak keby vám niekto dal facku cez celú hlavu. No a nakoľko máme dobu revizionizmu, keby toho masochizmu bolo málo, skočte po filme ešte na internet a prečítajte si, že to bolo vlastne celé správne. Alebo že sa to nestalo. Vy slniečkarskí vlastizradcovia! (19.09.2016)

Kdysi jsem viděla zkrácenou verzi, která u nás běžela v TV. Ovšem teď, když jsem viděla film v plné délce, nemůžu jinak, než přidat jednu hvězdičku. Velice mrazivý a syrový snímek o válce a bezmoci britských vojáků, kteří pod vlajkou UN čelí zvěrstvům během války v Bosně, aniž by mohli výrazněji pomoci. Vedle autentického ladění filmu nadchne toto britské televizní dílo i skvělými hereckými výkony Damiana Lewise, Ioana Gruffudda či Matthewa MacFadyena. (17.08.2011)

Opravdu velmi dobře natočený válečný snímek. Pokud bych jej měl hodnotit pouze jako film, uvažoval bych možná o více než čtyřech hvězdách. Bohužel je to ale další kamínek do mozaiky překrouceného obrazu bosenské války, který nám již od začátku servírují západní média a politici. Ne že by nám filmaři vyloženě lhali, ale tím, že muslimy (Bosňáky) ukazují jako jediné oběti války v Bosně nepřijatelně manipulují veřejným míněním. Pochopitelně bych se velmi divil, kdyby tomu u filmu BBC, která byla po celou dobu bosenské války vlajkovou lodí všech šiřitelů polopravd, bylo jinak. Vlastně jsem i částečně příjemně překvapen, protože hlavními padouchy jsou ve filmu Chorvati a ne Srbové, jak bývá v západní propagandě zvykem. Srbové tam působí sice značně nesympaticky, ale vlastně ve filmu nezabijí jediného člověka (aspoň v té dvouhodinové verzi, kterou jsem viděl). Zazní tam i docela podstatná věta, když srbský velitel odpovídá důstojníkovi UNPROFOR na výzvu, aby zastavil palbu na muslimskou vesnici, ve které jsou přítomni vojáci UNPROFOR, že to na své vlastní lidi pálí Bosňáci. To může divák samozřejmě chápat jako očividnou lež, pravdou však je, že je zaznamenáno množství případů, kdy tomu tak pravděpodobně bylo. Pokud si položíte otázku, proč by to Bosňáci dělali, stačí si vzpomenout na masivní bombardování vojenských i civilních (!!!) cílů letectvem NATO v Republice srbské v srpnu 1995, které následovalo právě po jednom takovém sporném incidentu (2. výbuch na tržišti Markale). Dalším pozitivem je (stejně, jako třeba u známé Země nikoho) oprávněná kritika pokrytectví velení sil UNPROFOR. Pěkně je zde ukázáno také to, jak může propaganda působit na lidi neznalé situace. Na začátku filmu jsme svědky toho, jaké názory mají nováčci, kteří právě přiletěli z Anglie. (19.06.2011)

Možná opravdu škoda, že tak silný film byl natočen tak dokumentárně. Ale škoda je to hlavně proto, že v kinech si film mohl najít mnohem více nadšených fanoušků, což by při tak silném tématu bylo správné. Navíc na televizní film jsou obsazeni vynikající herci! (MacFadyen, Gruffudd, Lewis) Na konec chci ale ještě upozornit, jak jsem na nás hrdý, když na IMDb má film pouze 75%. Čěši mě zase jednou nezklamali :) a Slováci ;-) (16.06.2008)

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)