Válečníci

Warriors nepotřebují ani zlomek technické dokonalosti přestřelek vojína Ryana, stejně jako nemusí obsahovat scény tak detailně explicitního násilí na nevinných, jako třeba Schindlerův seznam. Přesto jsou po emoční stránce asi nejsilnějším válečným filmem, co jsem kdy viděl. Ty scény, kdy jsou před očima nešťastných vojáků metodicky zabíjeni civilisté, jsou mnohem dojemnější, než hrdinská úmrtí v prostřed bitevního pole. Obvyklá rovnice (kladný ozbrojený hrdina chrání plačící dítě před smrtí) tady totiž zvráceně neplatí a tato nezvyklost je pro diváka vcelku stresující, zvláště je-li zřejmé, že pramení z reálné podstaty. 100% (05.03.2015)

,,NEMĚLI BYSTE CÍTIT VINU. NEMŮŽEME BÝT VŠUDE“...... /// Mise pro otrlé a důkaz, že Peter Kosminsky se pro točení dramat s britskými vojáky narodil. Další parádní lidský drama a hrůznej příklad nesmyslnosti OSN, a hluboce zakořeněný lidský zrůdnosti. V kontextu všeho zní opravdu název ,,WARRIORS“ náramně absurdně. Jako celá mise. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem hrdej na svou činnost v UNPROFOR. 2.) Libuju si v masových hrobech. 3.) Thx za titule ,,Charlie“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (15.04.2013)

Díky bohu že je to od Britů, respektive je to vidět že je to od nich, je to fakt síla.. tohle by Američani nikdy natočit nemohli, ať by se snažili sebevíc.. Ať jsem se díval na jakýkoliv americký válečný film, nikdy jsem se nezbavil pocitu že to všechno je jedno velké filmové studio, kde hrají kamarádi herci, po klapce se poplácají po zádech a je zase všechno ok, ale tohle ... to je prostě realita. (30.03.2007)

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)

Sledujeme skupinu britských vojáků, kteří byli vysláni na misi OSN do Bosny, kde působí jako neutrální složky. Nesmí zasahovat pouze přihlížejí. Jak přízančné pro tenhle svět. I my jenom příhlížíme a doupouštíme, aby se něco podobného opakovalo. Nad vším si jenom myjeme ruce. Celý film je pro mě o to závažnější, že se odehrává v blízké minulosti a tak blízko našcih hranic. I na našich rukách je kousek té bosenské krve. Ale hlavně, že jsem na to dohlíželi. Pilát Pontský by z nás měl radost. (31.03.2007)