Válečníci

Po všech těch obrovských hodnoceních se mi konečně povedlo tento film sehnat a musím uznat, že to byl jeden z nejzajímavějších válečných filmů co jsem viděl. Rozhodně to není nějaká řežba ve stylu "Černého jestřába" ale působivostí se vyrovná všem válečným snímkům, které jsem zatím viděl. Svým způsobem tu není jediná větší bitevní scéna a film se více zaměřuje na všechny zúčastněné osoby a na to jak na ně válka působí. Film vypadá díky povedené ruční kameře velice autenticky a dopomahají tomu i velice dobří (i když většinou spíše neznámí) herci. Je zde spousta působivých scén, díky kterým mě nejednou zamrazilo. Působivé, silné a neobyčejné. (28.12.2007)

Veľmi kvalitný dvojdielny tv film, ktorý veľmi reálne ukazuje vojnu a situáciu bývalej Juhoslávii. Na film sa pozeráme z pohľadu modrých prilieb (šmolkovia - ako ich volali) a ku cti tvorcom slúžil fakt, že sa zbytočne nesnažili o nereálne akčné scény a sledovanosť za každú cenu. Skutočne si dali záležať a divák má naozaj nevtieravý pocit, že takto nejako to v skutočnosti vyzeralo. Vadili mi iba dve veci. Scéna, v ktorej "šmolkovia" trápne pomáhajú nosiť tašky moslimom a nastupovať do autobusu a tradičná seriálova rozťahanosť. Šikovným strihom by sa film dal určite skrátiť aj o 30 min. bez toho, aby sa čo i len trošku ubralo z kvality. Vznikol by tak určite veľmi kvalitný, u mňa možno aj päťhviezdičkový film, ktorý by tým pádom nebol dvojdielny, ale určite kompaktnejší. Aj bez toho sa však film môže smelo radiť k tomu najlepšiemu, čo na tému vojna v Juhoslávií vzniklo. 80%. (13.11.2011)

Vojáci, kteří se účastnili mírových jednotek za války v Jugoslávii to neměli lehké a ani po návratu domů si nepomohli. Jejich hodnoty byly někde úplně jinde. Film je naprosto realisticky ztvárněný a za to si zaslouží plné hodnocení! Jinak otázka nakonec, pro ty co tvrdí, že náboženství dělá lidi i svět lepšími. Opravdu si myslíte, že by nebylo bez boha na světě lépe? (08.05.2009)

Už když jsem viděl Hotel Rwanda, říkal jsem si, jakej smysl vlastně Unprofor má. Musí to stát hromadu peněz a efekt je v konečným důsledku stejnej, jako kdyby tam tihle vojáci nebyli. U Warriors je to stejný případ, jen se konflikt neodehrává někde v daleké bezejmenné části světa, ale kousek od nás. Jako ateista nikdy nepochopím, že se lidi mezi sebou dokážou zabíjet kvůli rozdílné víře. U filmu mně z toho bylo dost na blití hlavně v momentech, kdy film připomene, že byly brutálně vražděny i děti. (10.12.2012)

Na podzim roku 1992 se britské oddíly zapojují do mírové mise OSN v Bosně. Jejich úkolem je .... co vlastně? Hlavně nezasahovat. „ Když se začne střílet, musíme být neutrální. Nepomáháme při etnických čistkách“. Takže jen dohlížejí, takové jsou rozkazy, jenže na každém kroku se dostávají do situací, kdy je jejich zásah nezbytný. Ale rozkazy jsou rozkazy. Modré přilby tedy přihlíží rabování, vypalování domů, vyhánění obyvatel, střílení do civilistů. Nemají ani mandát k převezení malých dětí do bezpečí „ Jak zní rozkaz? Čekat až je zabijou? Tak nám pošlete pytle.“ Situace, kdy polovojenská banda se samopaly vyhání dva bezmocné starce z jejich rozpadajícího se domku a jen díky zásahu vojáka OSN nejsou odvlečeni, pouze jim zastřelí psa, by se dala brát jako ojedinělý úspěch. Kdyby ovšem druhý den neležela stařenka vedle psa a muž nevisel umučený na domě. Film ukazuje válku takovou jaká je, bez zbytečného patosu, bez příkras. Po filmu „ Hotel Rwanda“ jsem si myslela, že už se mnou nic nedokáže tak otřást. Spletla jsem se „Warriours“ byl pro mě ještě hrůznější zážitek, možná i proto, že místo, kde se vše odehrálo je i mnohem blíž. (09.04.2006)