Válečníci

Na podzim roku 1992 se britské oddíly zapojují do mírové mise OSN v Bosně. Jejich úkolem je .... co vlastně? Hlavně nezasahovat. „ Když se začne střílet, musíme být neutrální. Nepomáháme při etnických čistkách“. Takže jen dohlížejí, takové jsou rozkazy, jenže na každém kroku se dostávají do situací, kdy je jejich zásah nezbytný. Ale rozkazy jsou rozkazy. Modré přilby tedy přihlíží rabování, vypalování domů, vyhánění obyvatel, střílení do civilistů. Nemají ani mandát k převezení malých dětí do bezpečí „ Jak zní rozkaz? Čekat až je zabijou? Tak nám pošlete pytle.“ Situace, kdy polovojenská banda se samopaly vyhání dva bezmocné starce z jejich rozpadajícího se domku a jen díky zásahu vojáka OSN nejsou odvlečeni, pouze jim zastřelí psa, by se dala brát jako ojedinělý úspěch. Kdyby ovšem druhý den neležela stařenka vedle psa a muž nevisel umučený na domě. Film ukazuje válku takovou jaká je, bez zbytečného patosu, bez příkras. Po filmu „ Hotel Rwanda“ jsem si myslela, že už se mnou nic nedokáže tak otřást. Spletla jsem se „Warriours“ byl pro mě ještě hrůznější zážitek, možná i proto, že místo, kde se vše odehrálo je i mnohem blíž. (09.04.2006)

Opravdu velmi dobře natočený válečný snímek. Pokud bych jej měl hodnotit pouze jako film, uvažoval bych možná o více než čtyřech hvězdách. Bohužel je to ale další kamínek do mozaiky překrouceného obrazu bosenské války, který nám již od začátku servírují západní média a politici. Ne že by nám filmaři vyloženě lhali, ale tím, že muslimy (Bosňáky) ukazují jako jediné oběti války v Bosně nepřijatelně manipulují veřejným míněním. Pochopitelně bych se velmi divil, kdyby tomu u filmu BBC, která byla po celou dobu bosenské války vlajkovou lodí všech šiřitelů polopravd, bylo jinak. Vlastně jsem i částečně příjemně překvapen, protože hlavními padouchy jsou ve filmu Chorvati a ne Srbové, jak bývá v západní propagandě zvykem. Srbové tam působí sice značně nesympaticky, ale vlastně ve filmu nezabijí jediného člověka (aspoň v té dvouhodinové verzi, kterou jsem viděl). Zazní tam i docela podstatná věta, když srbský velitel odpovídá důstojníkovi UNPROFOR na výzvu, aby zastavil palbu na muslimskou vesnici, ve které jsou přítomni vojáci UNPROFOR, že to na své vlastní lidi pálí Bosňáci. To může divák samozřejmě chápat jako očividnou lež, pravdou však je, že je zaznamenáno množství případů, kdy tomu tak pravděpodobně bylo. Pokud si položíte otázku, proč by to Bosňáci dělali, stačí si vzpomenout na masivní bombardování vojenských i civilních (!!!) cílů letectvem NATO v Republice srbské v srpnu 1995, které následovalo právě po jednom takovém sporném incidentu (2. výbuch na tržišti Markale). Dalším pozitivem je (stejně, jako třeba u známé Země nikoho) oprávněná kritika pokrytectví velení sil UNPROFOR. Pěkně je zde ukázáno také to, jak může propaganda působit na lidi neznalé situace. Na začátku filmu jsme svědky toho, jaké názory mají nováčci, kteří právě přiletěli z Anglie. (19.06.2011)

Hrůzostrašná podívaná! Už od začátku jako jízda na horské dráze skrz dům hrůzy. V tomto případě je tím domem Bosna. Válečníci se nemohou pyšnit skvělými digitálními efekty, hereckými výkony, scénářem ani kamerou, jejich síla jeněkde jinde, a to v dopadu na divákovu psychiku. Jednotky OSN jako tiší pozorovatelé, který mají jasný rozkaz - hlavně nezasahovat. Tím pádem dochází k velice paradoxním situacím, jako například rozkaz, který zakazuje transport několika dětí z bitevního pole, dokud nebudou zraněni. Peter Kosminsky v klidu strčil do kapsy i takového borce, jakým je Sam Mendes a jeho Mariňák. Vykreslení psychiky všech zúčastněných a atmosféra absolutní bezmoci dělají z tohoto snímku nezapomenutelný zážitek a to nejen pro diváka, ale hlavně pro vojáky OSN, kteří tam v roce 1992 tohle zkusili na vlastní kůži. Věřte mi, tohle z hlavy jen tak nedostanete... (28.01.2007)

Možná opravdu škoda, že tak silný film byl natočen tak dokumentárně. Ale škoda je to hlavně proto, že v kinech si film mohl najít mnohem více nadšených fanoušků, což by při tak silném tématu bylo správné. Navíc na televizní film jsou obsazeni vynikající herci! (MacFadyen, Gruffudd, Lewis) Na konec chci ale ještě upozornit, jak jsem na nás hrdý, když na IMDb má film pouze 75%. Čěši mě zase jednou nezklamali :) a Slováci ;-) (16.06.2008)

Televízne dielo, ktoré napriek svojej natiahnutosti, je kruto silné. Síce v niektorých momentoch pôsobí nepresvedčivo, najmä kvôli malému počtu zvráteností a vojnových zločinov, no tí ktorí pôsobia niekde pridlho sa stávajú až veľmi cynickí a chladní. Taktiež mi nešlo do hlavy, prečo niektorí zostávali doma, keď všade naokolo sa bojovalo, do práce, či do škôl sa nechodilo, zásobovanie viazlo a časom nemali ani čo jesť, no nepoznám vtedajšie reálie až tak dopodrobna, či boli až tak veľmi pripútaní k majetku, k pôde alebo v niečo verili, celkovo však film bol nestranný a napriek tomu, že sa snaží pôsobiť univerzálne, je príznačný vtedajším vojnám, napríklad tej v Juhoslávii, kde sa spočiatku jednotky OSN tomu museli prizerať, či Rwande. Ono, na hrdinov sa hrať aj mohli, no ohrozili by celú misiu OSN a aj svojich spolubojovníkov. Možno teda radšej mohli vyzliecť uniformy a začať pomáhať, no dlho by asi neprežili a ktovie, či by tým tiež neohrozili misiu. Jasné, že to bola chyba vedenia, no chyby sa urobili najmä na začiatku, lebo vraždiace monštrá od seba asi ťažko odtrhnete. Dnes by sa to vyriešilo zbombardovaním vojenských pozícií všetkých strán, no vtedy boli obyčajní vojaci v humánnej dileme, ktorá nedopadla pre mnohých tak v úvodzovkách šťastne, ako tu na konci, ale omnoho horšie. Dôvod prečo som tomu dal plný počet, no nejasám nad tým je, že si viem predstaviť podľa súčasnosti horší film a silnejší, ktorý realitu oholí dohola a bude skôr o nezmyselnom zasahovaní, ktoré funguje, čiže opak tohto a navyše, čo vyrába podobné hrôzy, no aktívne. Predstavím ho v mojom denníku tu na stránke, je to moje pokračovanie k tomuto komentáru, hľadajte ho tam pod nadpisom Bojovníci. (06.08.2013)