Obsahy(1)
Longplay komedie s podtitulem "Dílo Járy Cimrmana v rukou nechytré trojice - Film natočený o vás a pro vás". Čtyřhodinový snímek byl vytvořen improvizovaně metodou "vysušeného humoru", to znamená snahu o zničení každého nově vyvstávajícího gagu jeho rozmělněním, převysvětlením či jen špatným provedením. 1995: Mladý amatérský divadelník Petr Hobby (P. Marek), si podá inzerát na založení cimrmanovského divadelního souboru. Dva mladíci, kteří se k němu přidají - Jiří Nezájem (J. Nebeský) a Jiří Zájem (J. Nezhyba) - společně s ním pak prožijí během snahy začít nacvičovat představení neuvěřitelné rány osudu, vrcholící posunem v čase o třicet let. Dilema zní: vrátit se, nebo zůstat v roce 2023? Z materiálu byla sestříhána ještě komerční stominutová verze pod názvem 90 MINUT V SOLINGENU ANEB THE BEST OF 240 MINUT V SOLINGENU, nesoucí podtitul "ochuzený". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Na tohle jsem se hodně těšil a o to víc jsem rád, že mě to nezklamalo. Jak píše uživatel Germanicvs, ten film má dvě různě dlouhé verze a já viděl tu, která je jediná dostupná - 90 minut. Každopádně bych tenhle film označil - spolu s Nebýt dnešní - za nejlepší počin Petra Marka. 240 minut v Solingenu je o třech kamarádech, kteří spolu nacvičují Dobytí severního pólu a přitom zažijí spoustu neuvěřitelných zážitků. Stejně jako v jiných počinech Petra Marka se zde jednoznačně nedá definovat žánr, kromě experimentálního. Jsou zde komediální scény (a to dost povedené), dramatické, hraje zde spousta hudby (tudíž by se dal použít i hudební , kdyby někdo nechápal, kam směřuji), je tu i pár hororových scén a máme zde i špetku sci-fi (cestování v čase) a fantasy (zaklínadla, čarodějnická kniha). Dohromady z toho ale vzniká hodně zvláštní a hodně zajímavá podívaná, plná zajímavých nápadů jak vyprávět či posouvat děj nebo jak pojmout některé scény v rámci amatérského filmu. Dokonce to vše má i nějaký větší děj, než je u ostatních raných filmů Petra Marka zvykem. A to s dějem, který nějak začne, nějak se vyvíjí a i nějak vypointuje. Sice ve scénáři se dá najít dost nedotažeností, ale na ty u experimentálních filmů tolik nehledím (přece jen, precizně vymyšlený příběh není jejich účel), ale třeba je to vše domyšlené v té neochuzené, čtyřhodinové verzi. Nic však nemění na tom, že jsem si to užil, pobavil se, příběh mě dokázal zaujmout a má to v sobě to zvláštní kouzlo, co rané filmy Petra Marka prostě mají. To jeho experimentování s pojetím příběhu a jeho vyprávění mě bavilo už třeba u Bajesty Gumbriny nebo Filmu Petra, ale právě v 240 minutách v Solingenu jich podle mě bylo nejvíc. Takže za mě poměrně velká spokojenost a na závěr chci poděkovat Petru Markovi (sice sem asi nechodí a komentáře nečte, ale co já vím...), že své filmy dává veřejně ke zhlédnutí. To totiž dělá málokterý režisér (minimálně z Česka) a o to víc ho cením. Co bych dal za to, kdybych takhle mohl vidět ty nesehnatelné filmy od Jana Němce - Krajina mého srdce a Heart Beat 3D - ty totiž televize dodnes neodvysílala a v kinech se asi znova ani při zvláštní události asi taky jen tak neobjeví... A přitom by se našli lidi, co by to rádi viděli - nebo minimálně já. Silné 4* ()
Velmi dlouhý malý filmík, který ani ve zkrácené 90min verzi nezaujme. Experimentální kuriozita. ()
Petr Marek jako snad nejznámější představitel experimentálního filmu (a hudebních produkcí) u nás ve svém raném díle (existuje ve 2 verzích - 240 a 90 minut) zajímavým způsobem využívá vlastní přístupy, které následně rozvíjí ve své další tvorbě filmové, hudební i rozhlasové. Markův specifický jemný inteligentní humor, který je pro někoho možná a těžko "zachytitelný" se zde mísí s jeho až dětinskou posedlostí hry s časem, alternativními způsoby existence a rovněž vytříbeným hudebním vkusem. Zdánlivě banální námět setkání tří přátel a jejich snaha nastudovat otřepanou divadelní hru lidových legend dostává díky neotřelé formě zpracování i nečekanému přesunu v čase nový, v českých poměrech takřka ojedinělý, rozměr. ()
Viděl jsem 90ti minutovou verzi a musím říct, že se mi to líbilo. Je to zajímavé, a pár scén bylo vážně povedených. Humor mi u tohoto filmu sedl, myslím si že nesedne každému, ale mě se líbil. Hudba je velmi dobře vybraná, a k filmu se hodí, jako například když hraje Travolta a u toho se hraje ping pong. Zajímavé alternativní dílo, které pokud jste neviděli doporučuji aspoň zkusit ()