Obsahy(1)
Všechno na Mars Petra Marka je téměř klasikou. Fiktivní road movie o cestě do Paříže (ve skutečnosti do Ostravy) je stejně tak parodií jako filmovou operetou, pohráváním si s žánry na hranici únosnosti, improvizovanou groteskou či poetickým přátelským filmem. Adam Olha ve svém zatím posledním filmu Martin–Lisabon nebývale otevřel své dokumentaristické instinkty v průběhu portugalského studijního pobytu. Výsledkem je melancholická cestovní imprese načrtnutá lehkou 8mm kamerou. Film vystavěný kolem několika zběžně předestřených témat, zdánlivě odbíhající k náhodnému vrstvení obrazů. Největším zdrojem samovolně rostoucích metafor je však zvuk. Autorův komentář i rozhovory s jeho rodinou, vzniklé až po natáčení, nabízí divákovi nezvykle otevřenou cestu k vlastnímu prožívání filmu. (Cinepur Choice)
(více)Recenze (4)
Road movie s nepatrnými náznaky cestování, spousta opakující se hudby včetně Dalibora Jandy a Muzikanta Králíčka, výjevy vztahů pár přátel, něco vzdáleně připomínající příběh, možná trochu experimentálně-poetická historie Unarclubu a jako host vycpaný tučňák. Jsem rád, že jsem Všechno na Mars! konečně viděl (byť už je rok volně dostupné a já si ho jen šetřil jako to poslední, co je z tvorby Unarfilmu zatím venku), ale spokojený zrovna nejsem, jelikož zběsilé experimentování vyhrálo nad Markovou cinefilní kreativitou a není to nic jiného, než nahodilé záběry z nahodilých home videí vytvářející subjektivní pocity. Nejblíže je to (tím "příběhem") Lásce shora, které si teď vážím zase o něco víc, protože ta byla mnohdy hravá, chytrá a přitom stále experimentální, zatímco tohle je jen ten experiment. A oproti dalším Markovým věcem slabý. Doufal jsem v něco jako S Majdalenou film, ale tam ta nahodilost měla poetiku, když to byl jen svérázný medailonek, ale tady je víc lidí a z nahodilosti je tak hlavně nahodilost. Lepší 2* ()
Filmy Petra Marka se hvězdičkovému systému určitě nevymykají.:-) Vymykají se spíš běžné divácké zkušenosti. ()
Mnoho z nás má doma útržky homevideí, které jsme natáčeli s přáteli. Petr Marek je talentovaný hudebník a umí experimentovat se zvukovou stopou. Je to také dostatečný cinéfil na to, aby zvládal parafrázovat různé experimentální filmaře. To vše ale pořád z filmu nedělá víc než zajímavější homevideo. Petr Marek, díky svému působení na FAMU a v Midi Lidi, si zvládl vybudovat takovou kariéru, že se najde dost lidí, kteří budou tleskat čemukoliv, co jim pustí. Neříkám, že vůbec neumí točit. Jen říkám, že úspěch na alternativní filmové scéně je založen spíše na jeho marketingovém PR. Chcete vidět, jak vypadá experimentální film, který není jen shlukem náhodných pasáží z homevidea? Zkuste třeba Cigarettes & Coffee (1993) od P. A. Andersona. ()
Filmy Petra Marka se snad zcela vymakají hvězdičkovému systému. * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * Error ()