Sicario 2: Soldado

Druhé macho řádění na americko-mexickém pomezí je ve znamení navazování. Zámořský debutant Sollima kráčí ve stopách Villeneuva s patřičným respektem a přitom s vlastní tváří, Wolski se snaží dívat náročnýma očima Deakinse a cellistka Guđnadóttir pokračuje tam, kde se zesnulým Jóhannssonem kdysi temně začala. Platí i to, že Sheridan je nejméně silným článkem soukolí, nicméně přičítám mu k dobru, že nyní upozadil ženský element, pro který v tomhle světě nelítostných vlků není důstojné místo. Strážný anděl smrti Del Toro i ve false flag zamotaný Brolin drží svůj vysoký standard a zatímco ten první naváže vztah s prostředkem k vedení války, ten druhý pokračuje v poznání, že tahle válka vyhrát nejde, jen udržovat rovnováhu a dělat to tak, aby ti nahoře při tom vypadali dobře. Pořád tam je ta znepokojivá atmosféra prostředí, které mě zvláštním způsobem přitahuje, ale nikdy bych se nechtěl stát jeho součástí a toho si na Day of the Soldado nutno cenit. Završení trilogie by se teď mohl chopit Jeremy Saulnier.. (29.06.2018)

I když je na první pohled a snad ještě i po první scéně vše při starém, nedostává se Soldado svému předchůdci na dostřel. Ani nemůže, velká většina klíčových zúčastněných z minula totiž chybí. Villeneuve a jeho dokonale přesvědčivá režie, Joe Walker se strojově přesným střihem, tepající Jóhannssonova hudba a v první řadě vtahující Deakinsova kamera, která tehdy nadprůměrný zážitek pozlatila k nezapomenutelnosti. A ti všichni jsou teď nahrazeni a kromě klíčové herecké dvojice se vrací alespoň Taylor Sheridan. Opět se rozhodl tnout do živého, ale kromě momentu překvapení mu tentokrát chybí i lidštější rozměr, který v prvním dílu diváka díky charakteru Kate tak rozvibroval. Její nástupkyně v podobě neustále vláčené Isabel podobný úkol nemůže zvládnout, protože celou dobu jen slouží zápletce bez toho, že by dostala čistě vlastní scénu na úkor machinací, akce a zatvrzelosti Brolina s Del Torem. Jako samostatná žánrovka samozřejmě Sollimova vize obstojí, na to je charisma obou zmíněných příliš fatální, ale jako pokračování filmu, který před třemi lety zatřásl kinem, je to zatraceně málo. (24.07.2018)

Já to moc nechápu. Za mě o parník před jedničkou. Té jsem dal 3 z milosti, tady dám nakonec pět, i když těsně, jsem bohužel ovlivněn dle mého nepatřičnou zdejší kritikou. To skvělé z jedničky zůstalo, zejména super prostředí a dokonalé akční a dramatické scény, a k tomu se přidal děj, který od začátku do konce táhne a neuhne. A navíc divák ví, o co se tak nějak hraje, na rozdíl od prvního dílu. V prvním Sicariu jsem byl nezúčastněný pozorovatel. Koukal jsem na dvě hovada a jednu krávu a bylo mi úplně jedno, co se jim stane. To se ve dvojce změnilo a všechny postavy, a to i ty vedlejší, mají najednou mnohem lidštější rozměr a svůj vývoj. Jako jo, je to mainstreamovější, ale tak nějak mi to víc vyhovovalo. Na Isabele mi celou dobu záleželo. Skvělý byl i vedlejší charakter mladého převaděče a obecně ta sebranka okolo něho. Ústřední duo a zejména Benicio se stali více kladnými a méně rozporuplnými postavami, přesto si uchovali to, co je dělá zajímavými. Nechápu, že si někdo stěžuje, že je akce málo. Vždyť tu byla skoro furt, na rozdíl od 3 akčních scén v jedničce. A úvodní scéna v obchodě je neskutečná, to mi bylo opravdu ouzko. Zkrátka velmi příjemné překvapení a když si čtu kritiku filmu z ostatních komentářů, zůstává mi rozum stát, neb mi dokonale sedí na první díl, ale vůbec ne na ten druhý. (07.04.2019)

Ten buzz z mé strany určitě nebyl tak velký, o to více jsem nadšen. Režijní obměna v podobě Stefano Sollimy v mých očích také nebyla přespříliš uklidňující, jelikož pár let stará gangsterka Suburra od tohoto italského režiséra mi vůbec nesedla, ovšem rozumím producentům, proč si jej vybrali právě k tomuto sequelu. A musím říci, že to byla skvělá volba. I díky dalšímu brilantnímu scénáři Taylora Sheridana, který se od Zákonu gangu posunul hodně zajímavým směrem, se dá atmosféra opět krájet a ačkoliv bych jisté části příběhu vynechal, pořád se jedná v celku o vynikající thriller, u jehož vyhrocených momentů člověk přestane dýchat a rozpomene se až v uvolněnějším předposledním aktu. PS : A Josh Brolin je teď za megaborce, kdekoliv jde teď vidět a neskutečně mu fandím. PPS : K postavě Benicia Del Toro radši neřeknu vůbec nic, jen, že mě absolutně dostal. (27.06.2018)

Obdivuhodné úmysly bohužel zastíněny řemeslnou i scénáristickou rutinou (především ve vztahu k očekávání). Příběh nabídne na ploše dvou hodin dostatek akce, zajímavě konfrontuje své protagonisty a končí hollywoodsky neotřelým a troufalým způsobem, ovšem pořád mi to přišlo málo. Vývoj postav zůstává zoufale nedořešený a povrchní a děj neeskaluje jako samostatné komplexní dílo, ale spíše jako seznamovací úvodní epizoda něčeho mnohem rozsáhlejšího - to jsem ještě ochoten omluvit v budoucnu, pokud se natočí třetí díl, který vše zaklapne a dotvoří. Co však už neomluvím, je tentokráte nevýrazná inscenace a těžkopádné rozvíjení příběhu, který se skládá ze série na sebe nakupených plánů a misí, jejichž (ne)splnění jen vytváří kulisu pro sice zajímavý a dramatický, ale neuspokojivě rozvětvený konflikt morálky a pragmatismu ve světě bez pravidel. Brolin a Benicio opět herecky na jedničku a kvůli jejich postavám se na pravděpodobné završení docela těším, doufám ale ve značně osobnější a myšlenkově jednoznačný přístup, tenhle hluboce se tvářící a přitom emocionálně chladnokrevný akčňák velké dojmy nezanechá... 60% (17.09.2018)