Sicario 2: Soldado

Začátek byl velice slibný. Oko každého rozmlsaného diváka jistě potěší záběry na výbuchy v bezprostřední blízkosti dětí a jiné syrové záběry, které jsou zejména v poslední době vzácnou výjimkou a ojedinělou ozdobou každého filmu. Několik zinscenovaných akcí - to byla krása. Přesně tímto způsobem jsou vedeny války s "terorismem". Bohužel, nedlouho po únosu se ze snímku postupně stávalo těžce předvídatelné a stereotypní neúnosné melancholické otcovské rodinné drama a kvalita i zajímavost postupně padaly níž a níž. Nebýt skvělého Del Tora s Brolinem, tak bych snad i padal únavou. Ve výsledku jsem tedy spokojen pouze lehce nadprůměrně. Z mého odborného pohledu toto pokračování kvalitou dokonce předčilo nic neříkající jedničku, co si tak matně pamatuji. (25.09.2019)

Stefano Sollima je bezesporu skvělý filmař. S druhým dílem Sicaria si docela pěkně pohrál. Jen škoda, že té akce tam bylo poměrně málo na to, jak mě bavila. Byla totiž set sakra opravdická, bez špetky digitálu...a to já vždycky moc rád ocením. Horší to už ale bylo se samotným scénářem, kterej na konci udělal tak strašný výkruty, že jsem se z toho málem posral. Uznávám, že Tylor Sheridan za pár let dokázal, že je borec, ale tady už to tak trošku přehnal. Zřejmě nejvíc zprasenej scénář v roce 2018. (28.12.2018)

První komentáře byly natolik rozpačité až odmítavé, že zchladily můj zájem do té míry, že jsem vyčkal na reakci mého oblíbeného flankera.27 a teprve poté jsem se odvážil usednout do přítmí kinosálu. Nemá smysl si nalhávat, že největším důvodem pro pokračování byl úspěch Sicaria, který se stal pro řadu filmových fanoušků malým filmovým zjevením. Stefano Sollima sice nedosahuje kvalit Denise Villeneuva, ale pořád jde o nadprůměrného filmaře, který má navíc k žánru blízko. Taylor Sheridan si sice vybral slabší den, vlastně mám pocit, že je to zatím nejslabší scénář, který jsem z jeho dílny mohl vidět, ale ani tady neshledávám důvod k zásadní kritice. To, co fungovalo na jedničce, tedy atmosféra, postavy, hudba a styl, bylo v zásadě úspěšně přeneseno do pokračování. Tvůrci napodobují styl Sicaria, ale nekopírují přitom obsah. Nejde o zásadní titul roku, ale slušnou letní žánrovku, kde jsem necítil žádné zklamání z proinvestovaných peněz za vstupné do multiplexu. Celkový dojem: 75 %. (19.07.2018)

S druhým Sicariom som bol veľmi spokojný. Nie síce až tak, ako s prvým, ale rozdiel je zanedbateľný. Pre mňa bolo podstatné, že chýbala Emily Blunt, že sa otvárali zložité problémy, ktoré nemali jednoduché riešenie a že záverečné titulky poskytli príležitosť nadviazať na oba filmy ďalším. V druhom Sicariovi mi chýbala tá tajomná až mystická atmosféra, ktorá bola v prvom často prítomná. Oba filmy boli kvalitne nakrútené a tá čudná hudba prispievala k potrebnej atmosfére. Bezemočná honba za splnením úloh a chýbajúce morálne limity potvrdzujú, že ide o film z 21. storočia. (02.11.2019)

„Pravidla boje?“ - „Srát na všechno. Vyčistěte to.“ Po prvním díle jsem už neměl tak vysoká očekávání (k tomu ostatně přispěly i zdejší reakce, z nichž nejedna popisuje Soldado jako slabší verzi jedničky), takže jsem si ani nepřipouštěl nějaké větší zklamání. A on to opravdu žádný velký průser nebyl. Jistě, postava Emily Blunt mi chyběla, ale k dvojce Benicio Del Toro – Josh Brolin se přidává ještě pro mě dosud neznámá Isabela Moner, a je fakt, že prominentní „tvrďačku“ Isabel Reys mě bavilo pozorovat. Co do kvality snímku bych mohl více či méně zkopírovat superlativy z prvního dílu, a to i přes to, že Sollima (nečekaně) není Villeneuve (a kvalita je níž), na druhou stranu režisér Suburry také není žádný nazdárek, a očividně se snažil v rámci možnosti ducha jedničky zachovat. Plný počet ovšem uteče i dvojce (tentokrát výrazněji), a znovu kvůli konci, který…no, musel jsem si ho nechat projít hlavou podobně jako Alejandro, ehm ...(ano, v podstatě jediná do očí bijící kaňka na filmu, ale tak velká, že výsledně hodnocení sráží až k slušným 4*). (20.10.2018)