Sicario 2: Soldado

S druhým Sicariom som bol veľmi spokojný. Nie síce až tak, ako s prvým, ale rozdiel je zanedbateľný. Pre mňa bolo podstatné, že chýbala Emily Blunt, že sa otvárali zložité problémy, ktoré nemali jednoduché riešenie a že záverečné titulky poskytli príležitosť nadviazať na oba filmy ďalším. V druhom Sicariovi mi chýbala tá tajomná až mystická atmosféra, ktorá bola v prvom často prítomná. Oba filmy boli kvalitne nakrútené a tá čudná hudba prispievala k potrebnej atmosfére. Bezemočná honba za splnením úloh a chýbajúce morálne limity potvrdzujú, že ide o film z 21. storočia. (02.11.2019)

Stačí pár vteřin sledovat Sicario, aby bylo jasné, že přešlo od Villeneuvea a Deakinse do rukou zásadně standardnějších filmařů - což ale nemusí být nutně na škodu, ostatně z jedničky jsem nějak zvlášť stržený nebyl a dokonce mám pocit, že dvojka mě i při svojí "nevyjímečnosti" zajímala o trochu víc. O trochu. Sicaio si každopádně našláplo na bourneovskou nekonečnost, kdy může vzniknout libovolné množství dílů, v nichž ty samé postavy budou řešit ty samé křivdy, protože děj vždy skončí tam, kde začal - když si to člověk uvědomí, tak to plahočení Del Tora v posledních scénách má hned trochu meta význam. Jinak film veskrze rutinní a čitelný, na němž se jen krásně odhaluje americká ideologie - jakkoliv už si Američané nedělají iluze o svém systému a dekonstruují a podvracejí ho už i v dílech největšího mainstreamu, právě americký systém produkuje jedince, kteří se vůči němu v jeho rámci vzbouří a tu holčičku zachrání - to je ten rozdíl, který odlišuje mexické kartely, které mladé lidi vraždí, a Američany, z jejichž řad vždy vzejde někdo, kdo je zachrání. V Sicariu už je to svojí přímostí a psychologickou nevěrohodností (uchovávaná vnitřní čistota Brolina a Tora je jenom klišé, o jehož uvěřitelnost se nikdo ani nesnaží, jsou to prostě konstanty), ale tak nevadí... (28.06.2018)

Balvan větší, ale ne těžší. Sheridan už se svou zálibou v macho charakterech dost opakuje, podobně z temného prostředí současné Ameriky jako by dokázal těžit pořád méně a méně. Zůstává jen u skličujících výjevů, které tentokrát neskládají tak zdrcující a tajemný celek. Soldado je ale řemeslně velmi dobrá práce, thriller s tempem a atmosférou. I v nejsilnějších momentech ale pořád působí spíš jako zdařilá imitace filmu, který dokázal diváky rozvibrovat napětím pod hladinou. Soldado je hodně záležitostí povrchu, což ale Sicariovi nohy nepodráží. Pořád je tu laserový zrak Benicia Del Tora a krajina bez zákona. (01.07.2018)

Trochu mi vadí, jak se tvůrci bojí přijít s odlišným přístupem a jen rutinně napodobují to, co jsme viděli před třemi lety. Mám s tím problém především proto, že oproti valné většině diváků nepovažuji první díl za dokonalé dílo a Soldado se bohužel, alespoň pro mě, od Sicaria liší jen v maličkostech. Je to stejně drsné, špinavé a nekompromisní, ale zároveň v mnoha momentech dost nudné. A stejně jako minule se jedná o technický a vizuální nadstandard, kterému však chybí pořádné napětí a výraznější postavy. V rámci žánru si raději zopakuji seriálový Narcos, avšak na poslední patnáctiminutovku, ve které se dostaví jak napětí a emoce, tak i krásná neúprosná akce v čele s výtečným Brolinem, si v budoucnu zavzpomínám rád :-) 6/10 (18.09.2018)

Sicario podruhé a opět velmi slušně. Znovu se vracíme do míst, kde se pravidly nikdo dvakrát neřídí a která rozhodně nejsou ideální volbou pro rodinné výlety. Drogové kartely se začaly podílet na pašování teroristů přes mexické hranice (skvělý úvod v marketu), čemuž má rozpoutáním války mezi nimi udělat přítrž pragmatický agent Josh Brolin. Dostává volnou ruku, takže do party kromě elitních žoldáků vezme i starého známého Benicia Del Tora. Zase se bude mluvit o lidskosti a zase nás čeká několik ryze chlapských momentů i špatných rozhodnutí, takže leccos nepůjde podle plánu. A bude nutné si pořádně zašpinit ruce. Ač tihle hoši moc dobře vědí, že tuhle válku se zlem nikdy nevyhrají. Neucvrkávám z kousků režiséra Denise Villeneuva, ano, rozhodně je zajímavý, ale se superlativy bych přeci jen krapet šetřil. Do pokračování nešel a tím připravil hlavní otazník nad režisérem, který to vezme po něm. Ital Stefano Sollima určitě nezklamal, je realistický, sakra efektní a bez příkras. A vedle pomalého tempa rovněž sází na atmosféru. Temnou a znepokojivou. Akce je nápaditá a nelítostná, ale chybí jí emoce, naléhavost a napětí (prostě to, co měl Michael Mann v Nelítostném souboji při neuvěřitelně intenzivní pouliční řežbě po vykradení banky nebo Villeneuve v prvním díle při přestřelce u hranic). Autor jedničky Taylor Sheridan, který režijně potěšil thrillerem Wind River, nicméně opět myslel na morální nadstavbu vyprávění, opět nás vpouští do cynického světa, zvukaři a hudební skladatelka zase sází na temné dunění, takže v obou případech je to velmi fajn. Ostatně jako celek. A těch pár vad mu odpustím. (16.09.2018)