La casa con la scala nel buio

Filmová dada. Scénář je totiž skutečná da(r)da, kterou jsem měl problém ustát. Kostrbatě vystavěné vyprávění, které stojí na nevysvětlených (neplést s nevysvětlitelnými) scénách, jenž nedávají pražádný smysl a mám silné podezření, že by jej nedávaly ani při pokusu jim ono vysvětlení poskytnout. Vše podstatné se odehrává v malé vilce, kterou si pronajal hlavní hrdina, hudební skladatel, aby měl potřebný klid na svou práci a postupem času se kolem něj začnou dít podivuhodné věci a umírat lidé. Fajn jednoduchý nápad, ovšem v příšerném provedení. Postavy o veškerém dění vedou nanicovaté rozhovory a nikoho ani nenapadne kontaktovat policii. Místy se sice objeví slušné napětí a i nějaký ten mord, přičemž jeden z nich by se dal směle zařadit do zlatého fondu filmových vražd, ale jedna vlaštovka prostě jaro nedělá. Mladý Bava má na kontě daleko lepší filmy a tady se mi těch víc než 60% v hodnocení zdá být značně přestřelených. Dvě hvězdy jsou tak akorát. (24.09.2017)

Co jinýho si v těchto parných dnech dát, než nějaký pěkný džiálko. Tohle sice patří k těm hodně pozdním, ale prošlou lhůtou rozhodně netrpí. Bava tu celkem hezky pracuje s velkými interíéry rozlehlého domu, do něhož leze jedna holka za druhou, aby tu byly mordovány tajemným vrahem/vražedkyní. Občas nabude pěkná atmosféra, bohužel ta stopáž je příliš dlouhá na to, aby diváka udržovala v primárním napětí. Spíš ho sere, abych pravdu řekl. Bábovky jsou tu ale nádherný, koupelnová vražda jedný z nich je celkem efektní, hudba je taky parádní a vedlejší role si tu střihnou Michele Soavi a blonďatej klučina z Fulciho Domu u hřbitova. Co byste chtěli víc? Mno, však já vim, víc Argenta. (27.06.2017)

Dlho som nevidel giallo, takže mi to veľmi dobre sadlo. Kto nie je fanúšik žánru, nech si odráta jednu až dve hviezdičky podľa toho, do akej miery dokáže prekusnúť dementné chovanie postáv a ešte debilnejšie dialógy. Odhliadnuc od toho je to dobre vybudované giallo s napínavým mysterióznym príbehom, skvelou jednoduchou hudbou, dobrou kamerou, psychotickým vrahom, obstojnými mordami a krásnymi ženami (Lara Lamberti!). 7/10 (24.05.2020)

Na začátku osmdesátých let měl žánr gialla to nejlepší již dávno za sebou. Žánr byl již značně vyčerpaný a vyčpělý, točilo se jen čisté řemeslo bez žádné invence a k tomu v otřesné formě. Lamberto Bava svým příspěvkem patří tedy rozhodně k tomu lepšímu, co je v té době možné vidět. Což v jeho případě znamená lepší průměr. Mně osobně se Bavův režijní styl nelíbí, především pak jeho pozdější tvoba hraničí až určitým nevkusem... La Casa con la scala nel buio je ale nicméně atmosfericky velmi zdařilé a režisér ví, kdy správně přitvrdit na pilu. Jakl už zmiňují ostatní, větší zkrácení a vygradování by filmu jen pomohlo. Příběhově je to totiž liché, navíc s průhlednou pointou. Po herecké stránce naprosto sterilní. I přes mé všechny vítky, zaplať pán bůh za ty dary... (18.05.2015)

Vynikajici a hodne napinave giallo z doby, kdy uz mel tento zanr sva nejlepsi leta davno za sebou. Puvodne televizni projekt, ktery byl ale pro svou brutalitu odmitnut a prestrihan na film. Neni se co divit, scena zabiti v koupelne je jedna z nejzabavnejsich co jsem videl, opravdu skvele zvladnute remeslo. Bohuzel, puvodne dvouhodinovy material mel byt sestrihan jeste vic, takhle je film misty az prilis pomaly. Z hercu, kteri se v te dobe motali kolem Bavy a Soaviho me potesil predevsim Stanko Molnar, znamy hlavne ze skveleho Macabra. Posledni velky klad je uzasna hudba, predevsim hlavni motiv je jeden z tech nejlepsich, jake lze u gialla najit. (15.07.2005)