La casa con la scala nel buio

V první minutě začíná Bava pěkně zostra, v páté se ukáže, že si hraje s divákem a od desáté mě má plně ve své moci. Někdy kolem dvacáté se ukáže, že to zas takový zázrak nebude. Main theme je skvělá, atmosféra funguje, lekačky lekají a prostor mezi tím je vyplněn nudou, až si to říká o rychloposuv. Polovina filmu je dokonalá, polovina debilní (dialogy, postavy, zápletka). Debilita lehce převažuje a tenisáky jsou fajn. (23.08.2009)

Vynikajici a hodne napinave giallo z doby, kdy uz mel tento zanr sva nejlepsi leta davno za sebou. Puvodne televizni projekt, ktery byl ale pro svou brutalitu odmitnut a prestrihan na film. Neni se co divit, scena zabiti v koupelne je jedna z nejzabavnejsich co jsem videl, opravdu skvele zvladnute remeslo. Bohuzel, puvodne dvouhodinovy material mel byt sestrihan jeste vic, takhle je film misty az prilis pomaly. Z hercu, kteri se v te dobe motali kolem Bavy a Soaviho me potesil predevsim Stanko Molnar, znamy hlavne ze skveleho Macabra. Posledni velky klad je uzasna hudba, predevsim hlavni motiv je jeden z tech nejlepsich, jake lze u gialla najit. (15.07.2005)

Co jinýho si v těchto parných dnech dát, než nějaký pěkný džiálko. Tohle sice patří k těm hodně pozdním, ale prošlou lhůtou rozhodně netrpí. Bava tu celkem hezky pracuje s velkými interíéry rozlehlého domu, do něhož leze jedna holka za druhou, aby tu byly mordovány tajemným vrahem/vražedkyní. Občas nabude pěkná atmosféra, bohužel ta stopáž je příliš dlouhá na to, aby diváka udržovala v primárním napětí. Spíš ho sere, abych pravdu řekl. Bábovky jsou tu ale nádherný, koupelnová vražda jedný z nich je celkem efektní, hudba je taky parádní a vedlejší role si tu střihnou Michele Soavi a blonďatej klučina z Fulciho Domu u hřbitova. Co byste chtěli víc? Mno, však já vim, víc Argenta. (27.06.2017)

Solidní giallo, u něhož jsem po opětovném zhlédnutí zvedl hodnocení. Tajemná atmosféra, rozlehlá vila, krásné dívky, zadumaný zahradník a skladatel, co zjišťuje, že ve vile se děje něco podivného. Zpočátku to vypadalo jako variace filmu Jen ho nechte, ať se bojí, jenže pak přišla jedna vražda, druhá, třetí.... Vytahovací odlamovací nůž zajíždí do dlaně a jeden si hned vybaví De Palmovo Oblečen na zabíjení a scénu s břitvou. Probodnutí ruky nožem, umlácení zakončené podříznutím či vtipné uškrcení, co tak nějak naznačuje - s čím kdo zachází, s tím také schází. Jinak úvodní scéna má sama o sobě báječnou atmosféru. Plíživá kamera, chytlavá hudba a pak závěr, kdy vrah ani režisér naznají slitování. Pomalejší tempo ale asi nesedne každému, a tak zkrácení by filmu prospělo. Já byl spokojen. (25.11.2020)

Na začátku osmdesátých let měl žánr gialla to nejlepší již dávno za sebou. Žánr byl již značně vyčerpaný a vyčpělý, točilo se jen čisté řemeslo bez žádné invence a k tomu v otřesné formě. Lamberto Bava svým příspěvkem patří tedy rozhodně k tomu lepšímu, co je v té době možné vidět. Což v jeho případě znamená lepší průměr. Mně osobně se Bavův režijní styl nelíbí, především pak jeho pozdější tvoba hraničí až určitým nevkusem... La Casa con la scala nel buio je ale nicméně atmosfericky velmi zdařilé a režisér ví, kdy správně přitvrdit na pilu. Jakl už zmiňují ostatní, větší zkrácení a vygradování by filmu jen pomohlo. Příběhově je to totiž liché, navíc s průhlednou pointou. Po herecké stránce naprosto sterilní. I přes mé všechny vítky, zaplať pán bůh za ty dary... (18.05.2015)