Dovidenia v pekle, priatelia

Vůbec se nedivím, že mu to soudruzi zatrhli. Jakubisko si sem velkoryse nacpal každou myšlenku a každý nápad, a není vůbec jednoduché, ale ani nutné, všechny symboly dešifrovat. Dotáčené části jsou ve filmu znát, jsou doslovnější a ani výtvarně neokouzlují tak, jako ty původní, provokativní a drsnou poetikou okořeněné pasáže. (18.03.2024)

Jakubisko se neošívá a neklade si zábrany ani normy. Nikdy. Prostě ukáže všechno, oni ať si to přeberou! Společně s výrazně katolickým scénáristou Karolom Sidonom si ještě jednou dělají, co je napadne, než definitivně spadne klec. Hodně toho načrtnou, bohužel to nestihli. Z torza původního filmu se vytvořil kompaktní celek až po dvaceti letech. Nová doba byla zblázněná a nadšená, bohužel pobláznila i tenhle film. Do původně konfliktního děje mezi vírou a pravdou napasovali autoři poplatné tlachání, které společně s o dvacet let staršími herci budí karikaturní dojem (ve scénách je rozdíl zcela patrný). Tipoval bych, že základní myšlenka zůstala, ale proč jí násilně dotáčet? Krásná Olga Schoberová i ostatní už jen trapně pajdají, o excelentně pitomém závěrečném songu ani nemluvě... (22.11.2009)

Jakubisko sa v tom pretáčaní a dotáčaní akosi utopil a miesi tu svoju šesťdesiatkovú imagináciu s osemdesiatkovou gýčovitosťou. Postupne ma ale film celkom uhranul, asi preto, že som sa dlho bránil a bral ho desiatky minút ako nepodarok, či skôr odvar z Vtáčikov, no nie je tomu tak. Bohužiaľ mnoho potenciálne zaujímavého a nápaditého potápa dabing a postsynchrony, ktoré vôbec nesedia ani k tváram hercov, ani k pohybu ich úst. Chvíľami to až pôsobí, akoby herci dabovali postavy simultánne v priamom prenose. Možno aj preto najlepšie pôsobí scéna koncipovaná ako groteska. Film si myslím vyžaduje/zaslúži viaceré zhliadnutia. (09.10.2017)

V tomto prípade súhlasím s profesorom Václavom Macekom, ktorý o filme napísal: "Film je groteskou plnou improvizácií a komiky, ale aj filmových reflexií. Keby si bol ponechal podobu rokov šesťdesiatych, mohol byť o živote na hrane, o hre so smrťou. O dvadsať rokov neskôr Jakubisko pridal aktualizácie, ktoré tému rozdrobili a film roztrieštili, zostali stopy originálnej obrazotvornosti, ale celok stratil silu sugestívnej vízie filmov Zbehovia a pútnici či Vtáčkovia, siroty a blázni." In: Macek, Pašteková: Dejiny slovenskej kinematografie. Martin: Osveta, 1997. (17.09.2011)

Kým sa v predchádzajúcej tvorbe snažil Jakubisko o sofistikovanosť, v tomto prípade na plné ústa vykričal svetu, čo si myslí o totalite a neslobode. Jeho jazyk je síce zvláštne umelecký, živočíšny a pobláznený, ale osud filmu bol na dlhé roky aj tak spečatený. Oceňujem perfektnú kompozíciu obrazov ( režisér stál aj za kamerou ) a výber hercov. Záver filmu je však pre mňa trochu podivný, ponovembrová eufória slobody však zapôsobila na Jakubiska natoľko, že dokrútke neodolal. Z hlavných úloh nahovorila Schoberovú Oľga Solárová a Melkoviča Stano Dančiak. (15.09.2018)