Nejasná zpráva o konci světa

Spolu s Kuřetem melancholik tento film tvořil dvojici největších filmových traumat mého raného mládí. Byla jsem přesvědčená, že už je nikdy neuvidím. Ale obrnila jsem se a po letech si dala obojí ještě jednou. O kuřeti jsem akorát zjistila, že je to nehorázná sračka. Nejasnou zprávu tak šmahem odsoudit nemůžu. Nějaká ta magie tam je, apokalypsa tam je, zábava tam je, lehce bizarní to je... Prostě vydatná slátanina. (03.08.2008)

"Rozum je tady jenom od toho, aby hledal vášním důvod." Magický realismus na mě vybafl z místa, kde bych ho rozhodně nečekala. Vzhledem k negativním reakcím svého okolí jsem jako jedinou platnou devízu očekávala Matěje Hádka s blonďatou parukou, a ač jsem se zprvu trochu zalekla osobitého (devadesátkového) vizuálu i hudebního podkreslení, které se mi na první pohled zdálo příliš laciné, tak se mi nakonec dostalo tak propracovaného prožitku, že si v podstatě vůbec nemůžu vzpomenout, co jsem to chtěla kritizovat, a taky by mi jakákoliv námitka připadala nepatřičná. Stavba příběhu mi opravdu velmi silně připomínala Márqueze, což je můj oblíbenec, ale nad tím, zda se ta díla dají k sobě skutečně připodobňovat, musím ještě popřemýšlet. Kolumbijec daleko víc pracuje s lidskou osamoceností v jakýchkoli společenských vazbách, zatímco Jakubisko vše zakládá spíš na kontrastu a konfrontaci - tupé stádo versus jedinci svobodní tím, že nepovažují názory ostatních za směrodatné, ale spoutaní zase sami v sobě. Velkým potěšením pro mě bylo sledovat postavu Vladimíra Javorského, který mi zase připadal jako vyloženě márquezovská figura, a všechny jeho povahové rysy jsou ukryty ve dvou výrocích, které pronáší na začátku a na konci jako symbol vnitřní proměny: "Jasná zpráva." a "Já už jsem všude byl." Vůbec bych celkově ráda pochválila herecké obsazení, protože až archetypální rozdělení charakterů postav se velmi pěkně odráží už ve fyzické konstituci zvolených představitelů, natož pak ještě v hereckém výrazu. (18.10.2009)

Nejasná zpráva o konci světa je typickým příkladem filmu, který rozhodně není pro mě.Musím se bohužel přiznat, že jsem vůbec nepochopil většinu děje natož abych se stíhal soustředit na další hodnotící aspekty filmu jako jsou herecké výkony, kamera apod. Pokud úvodní titulky nelžou a pod námětem, scénářem i režií je podepsán jeden člověk, tak je zřejmé, že Juraj Jakubisko je mnohem psychicky narušenější než jsem si až dosud myslel. Každopádně jeden z nejbizardnějších a nejzajímavějších (v tom negativním významu) českých filmů, co jsem kdy viděl. (30.08.2008)

Když jsem v době premiéry viděl snímek v kině, udělal na mě nesporně dojem, už jen proto, že zřetelně vybočoval z komerčních kolejí naší kinematografie 90. let. Zařadil jsem si ho do kategorie u nás málo viděného autorského artu, jenže od té doby uběhlo už 16 let, měl jsem možnost zhlédnout předchozí Jakubiskovu tvorbu i nemalý kousek světové kinematografie, takže mám s čím srovnávat a hodnotit. Oceňovaný Fellini, na kterého Jakubisko částečně navazoval, dokázal být v mnoha případech neuvěřitelně manýristický a samoúčelný a nejinak tomu je v případě Jakubiska. Ten má nesporně smysl pro vyhledání vhodných lokací, dokáže podivuhodně kouzlit s kamerou a při své pověsti je schopen oslovit přední herce a shromáždit přiměřený rozpočet. Jenže pro laciný efekt je schopný dopustit logické kotrmelce, nezdůvodnitelné anachronismy a nesmysly, sahá po nanejvýš diskutabilních kvazihercích a ze všeho nejvíc umělecky vykrádá sám sebe z úspěšnějších předchozích dekád. Jako celek působí film pateticky, křečovitě a přehnaně ambiciózně. V některých filmech přehrávají herci, tady přehrává sám režisér, kterému nakonec z jeho díla pod rukama vzniká kýč zaměřený na festivalové publikum. Jeho snaze nenapomáhá ani opětovné obsazení Deany do hlavní role. Velká herečka to nebyla nikdy. Chápu, že rodina musí držet pohromadě a Deaně udělal manžel radost, ale velký film obvykle vzniká z jiných pohnutek. Celkový dojem: 25 %. (01.10.2013)

Můj oblíbený film, u něhož mi vůbec nevadí jeho dlouhá stopáž. Když jsem to viděl poprvé někdy na konci 90. let v televizi, úvodní sekvence s vlky mě tak emočně zdrtila, že to ve mně zůstalo dodnes. Ale! Když jsem si film pustil po letech znovu, přišel mi ten vlčí úvod paradoxně téměř nejméně zajímavý, a spíše úsměvný. V každém případě tomu filmu nikdo nemůže upřít, že to byl (a stále je) na české poměry naprosto výjimečný počin, kterému není rovno - jak co do stránky rozpočtu, tak z ohledu k nenapodobitelnému stylu, jakým je to natočeno. Strašně mě na tom filmu baví nádherné lokace, na kterých se natáčelo, výborná hudba, dramatická atmosféra, skvělé obsazení (spousta herců tam je naprosto fantastických - Vladimír Javorský, Klára Issová, Pavel Landovský, Jiří Krytinář, Radoslav Brzobohatý, Matěj Hádek, ad., byť je pro mě nepochopitelné, proč jich bylo tolik předabováno hlasem jiného herce - kvůli slovenštině to být nemohlo, protože byli předabováni i čeští herci - postsychrony mi navíc přišly dost špatné), a především rázovitá výtvarná stylizace, s kterou film pracuje a která připomíná Olbrachtovy knihy z Podkarpatské Rusi a rané Chagallovy obrazy (ostatně sám Jakubisko je nejenom filmař, ale také malíř). Současně ale i filmy Emira Kusturicy, a to do té míry, až jsem dokonce na chvíli pojal podezření z uměleckého epigonství. Věřím však, že Jakubisko by něco takového neměl zapotřebí, a tak mám tendenci to považovat za koincidenci, nanejvýše za lehkou inspiraci. Celkově si myslím, že to je film umělecky solitérní podobně jako jeho tvůrce, a přes všechny chybičky, které by se tam daly najít, jsem skutečně přesvědčen, že má své kvality a že stojí i dnes za vidění - na rozdíl od většiny české produkce z tehdejší doby. (17.07.2017)