Peřinbaba

Perinbaba je veľmi odlišná od klasických českých a slovenských rozprávok. Obsahuje síce rozprávkovosť (Perinbaba sneží perinou), no napríklad aj hororovosť (zubatá), perfektnú kameru, no netypickú pre jednoduché rozprávky, skoro až surrealistický cirkus, výraznú Jakubiskovu umeleckosť (vizuálne jedno z najlepších filmových diel, čo som u nás videl) a perfektnú hudbu (takisto úplne odlišnú od klasických veselých rozprávkových). Neviem ani čo vytknúť, snáď len to, že tá umeleckosť nerobí v konečnom dôsledku dobrotu, keďže rozprávky sú určené deťom a tým to môže prekážať (ako aj mne v mladosti). (26.12.2008)

"Ďakujem Ti, Perinbabka." Děkuji Juraji Jakubiskovi a Ĺubomíru Feldekovi za krásný poetický scénář. I když v pohádce nevystupuje žádná princezna, ani princ, tak mě dostala kouzelně odvyprávěným příběhem. Zubatá v podobě Valerie Kaplanové (či při metamorfóze Evy Horké) má opravdu uhrančivý úsměv a její reakce na Jakubkovo dovádění "Já z tebe budu mít snad smrt." odzbrojí. "Heuréka!" Podobně jako Jakubko jsem také okouzlen pohledem na tatranská panorámata, hlavně z Volovca. (13.02.2009)

Klasika, ke které jsem se dostal až v rámci vánočního vize "nechci se zase dívat na všechny ty po celý rok televizemi omílané pohádky". Mno, jak se jen o prý slovenské pohádkové klasice vyjádřit a neublížit... Ačkoliv chápu potřebu uvést život Jakuba do kontextu, vystříhal bych ty obludné scény v úvodu a začal to jako obyčejné vyprávění o tom, kterak čeledín nastoupil na statek a jak to pak pokračovalo. Paradoxem je, že zlá Dora (Milada Ondrasíková) je desetkrát hezčí a víc sexy než hlavní Jakubova nevěsta Alžbětka (Petra Vancíková). Pokračování pohádky v klidu vypustím, taková sláva to bratia nebola. (24.12.2023)

Perinbabu som videl, keď som mal takmer päť krížikov na chrbte (preto tých päť hviezdičiek). Nemožno ma teda podozrievať, že som podľahol čaru rozprávky. Ono to vlastne ani taká pravá rozprávka nie je. Je to pravdepodobne nejaký žánrový guláš, ale jeho jednotlivé ingrediencie sú namiešané s majstrovstvom šéfkuchára. Preto v čase Vianoc, keď dochádza k návratu Perinbaby na obrazovky, a ja nemám nič súrnejšie na práci, si bez problémov pozriem tento malý klenot už po x+1. krát. A neprekvapuje ma ani to, že ako jediný zo stovky mojich sledovaných užívateľov mám Perinbabu zaradenú v desiatke najobľúbenejších filmov (25.11.2008)

Zpočátku mě to moc nebralo a říkal jsem si, že je z toho strašně znát, že Jakubisko chce být druhý Fellini (skutečně chce?), a přišlo mi to jako podivný bizar, velmi nepodobný tomu, na co je člověk u "standardní" československé předrevoluční pohádkové produkce zvyklý (byť člověk obeznámený s Jakubiskovým stylem nemůže být z Perinbaby nějak moc překvapený), což možná ještě umocnilo to původní slovenské znění, ve kterém jsem si to pustil a kde jsem občas některým slovům nerozuměl - v tomto ohledu se současný dětský divák podle mě nemá u Perinbaby absolutně šanci chytat, a nejsem si ani jistý, jestli by tomu verze s českým dabingem nějak pomohla - pokud bych tu pohádku viděl v dětství, jsem si zcela jistý, že by se mi určitě nelíbila (pokud bych ji vůbec dokázal dokoukat), takže by mě fakt zajímalo, co by jí řekly současné děti (pokud by měly vůbec šanci ji vidět, protože na Netflixu je schovaná v záplavě jiných pohádek a v českých televizích ji podle mě takřka nereprízují, nebo jsem to minimálně nezaregistroval). Ale když se Jakub vydal do světa, začal mě ten příběh konečně bavit, abych jím byl v závěru nakonec téměř okouzlen (líbí se mi mj., jak tam jsou decentně rozeseta různá životní moudra, jako například že si člověk musí štěstí zasloužit). Myslím, že velkou zásluhu na tom má krásná hudba Petra Hapky, která celému filmu dodává nepopsatelnou atmosféru (která mi trochu připomněla pohádku O Janovi a podivuhodném příteli, kde rovněž hudbu složil Hapka), ale sedlo mi to nakonec se vším všudy, včetně té zvláštní titulní postavy Perinbaby, o které jsem na začátku nevěděl, co si o ní vlastně myslet. Takže nakonec i já se počítám k lidem, kterým tahle nevšední pohádka učarovala - a možná o to víc, že jsem si k ní našel cestu až takto na stará kolena, kdy jsem měl možnost si tam všímat věcí, které by mi v dětství unikly. (05.12.2021)