Sedím na konári a je mi dobre

V létě '89 pro nás tehdejší dvacátníky jeden z nadějných signálů, že ledy tají, že se zase může o nedávných dějinách říkat o něco víc pravdy, kterou jsme tušili za tou oficiální a takto vyslovenou nadšeně hltali. Plus emocionální zásah na komoru. Jakubisko projednou dal celou svou poetiku a filmařskou rafinovanost plně do služeb neelitního, všelidsky sdělného vyprávění, ba i ten Bolek je tu tak báječný hlavně proto, že je přes všechno bolkovské řádění neobvykle herecky pokorný, neuzurpuje si víc prostoru, než kolik jeho postavě patří. Vznikl film dýchající jak dějinami, tak i člověčí potřebou najít si v jejich neúprosném toku prostor pro žití vlastního jedinečného života, film sladký i hořký, vzdorný i smířlivý, jakých se v těch našich československých končinách za celou historii urodilo jenom pár. (16.11.2013)

Myslím si, že je třeba danou dobu zažít, aby se mi snímek mohl alespoň trošičku líbit. Já, naštěstí, v dané době nebyl ještě ani v plánu, a to zdaleka ne. Bolka Polívku mám jako herce neskutečně rád. V tomhle snímku mi ale nepopsatelně vadil. Film mi vůbec nesedl. Měl takovou prazvláštní atmosféru, jako kdyby byl pan režisér během natáčení poprvé na hříbkách, nevzal si s sebou houbového průvodce a jen odhadoval, jak hříbek vypadá. Úplně mi tam neseděl ani zvuk. Přišlo mi to, jako by se dodával později, ale to může být pouze můj prazvláštní pocit. Příběh je hrozně zmatený. Dvě hrozně nesympatické postavy, jako by bez cíle pajdají světem. Tenhle film bych nedoporučil vidět ani svému potenciálnímu nepříteli. Šílené, nudné a celkově neuvěřitelně debilní. Jestli tohle bylo vážně cílem, tak potom je pan Jakubisko opravdu genius. (07.07.2014)

Vím, co chtěl autor říci, ale podle mne tak činí nešťastně. Už samotný dabing Pavelky a Macháčka je nepřirozený a odosobněný. Hrubešová všichni víme, že nic moc hrát neuměla, a co jí k herectví chybělo, to štědře vynahrazovala pohledy na svá odhalená ňadra a do svého klína. V určité době jsme s kamarády měli takovou hru, najít film, kde se Hrubešová ani jednou nesvlékne. A tady má zahrát minulostí poznamenanou ženu, které občas hrábne v kouli, a já jí to prostě nevěřím. Deaně sice role nadšené komunistické agitátorky sedne, ale přehrává ji neskutečně. A vlastně i Bolek zde nepříjemně přehrává, jako by si sem odskočil z Provázku na melouch. Celé to šaškovské a maškarní ladění sice asi má být v kontrastu s podivnostmi války a nastupujícího komunismu, ale byl bych raději za víc chvil zvážnění a možnosti zamyšlení. A vlastně i celkové vyznění filmu mi nesedí, protože netuším, odkud pánové brali energii? Z pomatené zrzky, která jim stejně nedala? Z nevlastní dcery, kterou léta neviděli? A má to oslovování "taťkové" nějak předznamenávat budoucí možnost adopce dětí homosexuálními páry? (01.05.2018)

Perfektní práce s charaktery, dech beroucí atmosféra a příběh, od kterého jsem nedokázal odtrhnout zrak a střídavě jsem se smál, bál se o postavy a těšil se na vyústění jednotlivých scén. Juraj Jakubisko si mě zde povodil za ručičku jako malého kluka. Jeden z klenotů naší Československé tvorby, ke které jsem se - ke své ostudě - dostal až nyní. Ale o to více jsem radši. Pokud toto čtete a Sedím na konári a je mi dobre, neznáte, rozhodně mu dejte šanci. Získá si vás. P.S. Nejlepší herecký výkon Boleslava Polívky vůbec! 90% (26.01.2023)

Trochu ako Bertolucciho Novecento. Štvrtú hviezdu som mal pripravenú v zálohe, ak by na tú mínu skočil niekto iný, ale nestalo sa, Jakubisko nenašiel odvahu. Pritom mu odvaha nechýbala v iných momentoch, natočiť to pár rokov predtým, neskončí v trezore film, ale on sám. Herci na jednotku, škoda, že im to tam kazili postsynchróny, stupídny nápad zapojiť do deja žalúdočné problémy a dve hodiny čistého času. Ku koncu sa to predsa len vlieklo. Celkovo však spokojnosť. (27.01.2024)