Režie:
Leos CaraxKamera:
Caroline ChampetierHrají:
Adam Driver, Marion Cotillard, Simon Helberg, Rebecca Dyson-Smith, Lila Fukušima, Natalie Jackson Mendoza, Ron Mael, Russell Mael, Kiko Mizuhara (více)Obsahy(1)
Stand-up komik s ostrým smyslem pro humor Henry (Adam Driver) se zamiluje do Ann (Marion Cotillard), světoznámé operní pěvkyně. Ve světle reflektorů jsou dokonalým párem. Jejich život se obrátí naruby, když se jim narodí tajemná holčička Annette s výjimečným darem. Dlouho očekávaný muzikál vizionářského režiséra Leose Caraxe s hudbou kapely Sparks byl vybrán jako zahajovací film festivalu v Cannes. Diváky vezme na nevšední cestu plnou lásky, vášně a slávy. (Aerofilms)
(více)Videa (6)
Recenze (106)
"Annette" můžeme označit za Caraxovy "Southland Tales" - také vzbuzuje velká očekávání, kterým se vzpouzí, také představuje osobitou a sveřepě konceptuální vizi, kterou je snadné smést i naplňující vykládat, a také jde umanutě proti proudům, tváří se zarytě vážně a současně přináší niterně atypický a podvratný spektákl, který ale stejnou měrou obnažuje i adoruje všechny spektákly. Když už k "Annette" hledáme paralely a zanoříme se hlouběji do Caraxovy cinefilie, můžeme dojít třeba také k Jacquesovi Demymu a jeho utltra kýčovitým a současně nenápadně sebereflexivním a totálně sebejistým muzikálům, které vedle dobové nové vlny vypadaly nesoudně a při tom byly právě svou umanutou formálností a umělostí esenciálně novovlnné. Podobně i Caraxovo zpracování scénáře od Sparks vypráví v jádru banální příběh, v tomto případě o bulvarizované romanci ze světa šoubyznysu plný velkých emocí. Přičemž nám ho předkládá ohlodaný nejen na dřeň, ale také na jeho esenciální teatrálnost, sebestřednou pompéznost a performativnost. Jestliže v "Holy Motors" ukázal film jako médium klamu a iluzí, byť současně na ně pěl ódy a povyšoval samotného nahého krále na okouzlujícího fénixe, v "Annette" nám neustále zpřítomňuje umělost, nereálnost a neživost své opery ze světa alt-popových videoklipů. Filmy, které nám nedají to, po čem toužíme, jsou vlastně v něčem nejupřímnější i nečekaně fascinující. ()
Leos Carax je solitér, a jen stěží se od něj dal čekat běžný muzikál. Ale scénář mají na svědomí bratři Maelové, kteří dosud nenapsali nic delšího než scénáře videoklipů jejich kapely Sparks, které většinou nepřesahují čtyři minuty. Sice mi hned na začátku zakázali všechny hlasité projevy včetně dýchání, ale tuhle originalitu dlouho neudrželi. Hudebně se pak drželi někde mezi svým značkovým art popem a operou (odsud možná pochází i jednoduchost děje). U Caraxe mě pak nerozhodilo ani to, že titulní hrdinku představuje po většinu filmu loutka, což vlastně vzhledem k jejímu místu ve vyprávění dává smysl. Je tu celá řada parádních scén, ale moji základní výtku stejně shrnu do dvou slov: moc dlouhé. ()
Leos Carax evidentně rád baví i sám sebe, což dokládá např. nesčetně hudebních aluzí, a řada filmových (už jen výběr herců a jejich minulých rolí), ale k látce přitom přistupuje s maximálním důrazem na ryzost a vtahujícnost a osobně tu nejvíc oceňuju onu hold vzdávající návaznost na tradici a klasiku v tom, v čem funguje - sázku na shakespearovský koncept vztahu divadla a světa a na prostotu a iterativitu operních libret. Aneb nač už tak složitou látku lidského propadání strachu a zlu a z něj vyvěrajícího pokryteckého, manipulativního a utilitárního vztahování se k sobě navzájem ještě problematizovat nějakou inovativní zápletkou? Všechno už tu bylo, pojďme to - nanejvýš tvořivě, důvtipně a na mnoha rovinách zároveň, ale přitom naprosto efektivně a střídmě - obnažit na samu dřeň. Filmový muzikál je pro to vynikající forma. *** A samozřejmě, je to Leos Carax, tudíž nejde divákovi na ruku, ale očekává od něj maximální míru koncepční spolupráce a lidské otevřenosti a odvahy, má-li mu dopřát maximální prožitek, který tím pádem čeká jen nemnohé, byť je v díle objektivně přístupný. *~ ()
Nějak se to nesešlo. Songy bratrů Maelových a Caraxova vize jako by nešly stejným směrem; některá čísla těžknou dlouhé minuty, jiná jen tak vesele odplují a nezapadnou nikam. Kreativita enormní, občasně to funguje i muzikálově, repetice v hudbě je navíc moje krevní skupina — ale nevím co si z toho odnést. Jádrem Annette je neobjevná tragická romance, navíc velmi naivně a hloupě odvyprávěná. Velká část symbolů je tak doslovná, až je to úsměvné, a Henry nemá ani přes ten všechen úporný herecký výpud Adama Drivera jako postava žádnou hloubku mimo "zírání do propasti". Díval jsem se do propasti dlouho, propast se dívala na mě, díval jsem se taky na břišáky Adama Drivera (což zabralo asi 20 % filmu), ale to bylo tak všechno. ()
První půlka naprosto úchvatná a strhující, pak tomu trochu spadne řetěz, ale finální pasáž už je opět skvostná. Takto svérázný muzikál tu dlouho nebyl – navíc s naprosto božsky vypiplaným vizuálem a strhujícím Adamem Driverem. Pro mnohé to bude až příliš nekonvenční a úmorné, ale zas tak drsný art to není. Byl to pro mě tak trochu zajíc v pytli, ale nakonec jsem moc rád, že právě Annette jsem zvolil jako svůj návratový film po takřka 10 měsíců dlouhé kino absenci. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (3)
- Režiséra Caraxe si můžeme všimnout na začátku. Je v záběru mezi zpěváky a zpěvačkami, kteří mávají odjíždějící Ann (Marion Cotillard) těsně než se objeví název filmu. (Mr. Lobo)
- O rolu sa uchádzala Rooney Mara aj Rihanna, nakoniec však z toho v oboch prípadoch nič nebolo. [Zdroj: IMDb] (Msscastillo)
Reklama