Mrtvý muž

Orel ztratil nejvíc času, když se učil od vrány.. Jarmusch se pustil na neoranou půdu existenciálního westernu a vznikl z toho takřka astrální zážitek podněcovaný rušivými kytarovými grify Neila Younga. Postřelený účetní Blake a vyobcovaný indián Nobody si totiž mají na své desperátní cestě prokládané poezii i černohumornými hláškami hodně co nabídnout (pochopitelně kromě tabáku). Na Henriksenově teorii o náhle zhaslém slunci něco bude.. (29.08.2008)

Mŕtvy muž je teda nadmieru netradičný western, teda presne, ako sa aj od Jima Jarmuscha dalo čakať a zároveň prakticky to, čo som si od neho aj prial a tak som už od dlhej úvodnej jazdy vlakom vedel, že ma to bude baviť. Ešte prvá tretina po dejovej stránke pôsobí v rámci žánru pomerne klasicky a tak sa dá očakávať, čo bude v nasledujúcich scénach, ale potom to už skončí a aj keď film stále obsahuje plno tradičných westernových prvkov ako prenasledujúci lovci odmien, indiánsky priateľ a podobne, ide si svojou vlastnou cestou, podstatne nepredvídateľnejšou a bizarnejšou. A tak je tu nespočet zaujímavých situácií a vďaka Jarmuschovi to hlavne má výbornú atmosféru doplnenú o slušnú dávku čierneho humoru. Jedine trochu možem vytknúť, že občas mi to prišlo trochu naťahované, ale to je zároveň aj ten jediný zápor. A veľkým plusom je aj obsadenie, samozrejme hlavne Johnny Depp, ale vlastne aj všetky výraznejšie vedľajšie postavy, pri ktorých sa nedá predvídať, či sa dožijú konca. A rozhodne nesklame ani záver, ktorý mi ešte z celého filmu prišiel najbizarnejší. Takže Mŕtvy muž určite nie je primárne určený fanúšikom tradičných westernov, ale ja sa medzi nich nepočítam, mne príde lepší, než výrazná väčšina plnohodnotných žánroviek, veľmi zaujímavý film. 76% (26.07.2015)

Film, ve kterém se skoro nic neděje. Western o jednom nudném úředníkovi, který přijel zemřít na Divoký západ. Báseň, která dělá čest velikému Williamu Blakeovi. Černobílý obraz, který na skolnku dvacátého století působí nepatřičně. Hudba krásně melancholického Neila Younga. Jarmush svěží jako vítr na severoamerických planinách. Johnny Depp, jak jste ho ještě neviděli. Nikdo. A spoustu dalších veselých zabijáků. Nepopsatelný zážitek. Jděte a užijte si ho! 100% P.S.: Znáte text písně End of the night od Doors? (22.10.2006)

Výjimečný až unikátní film Jima Jarmusche. Zejména je potřeba vyzdvihnout jeho novátorství, vizuální uhrančivost, stylovou čistotu a myšlenkovou hloubku. Jarmusch tímhle filmem vlastně vytvořil zcela nový žánr - mýtický (i mystický) western s psychologickým přesahem. V něm vyniká zejména magický realismus narativního světa postavy indiána Nobodyho, který jakoby vypadl z knih Marquézových či některých jiných latinskoamerických spisovatelů. Přičteme-li k tomu geniální hudbu Neila Younga, jehož úsporný minimalistický kytarový rif přesně sedí k existenciálnímu zmítání hlavních hrdinů a samotná hudba dost dobře obstojí i bez spojení s obrazem filmového plátna, v kombinaci s ním však vytváří zcela novou kognitivní kvalitu, skrze ní totiž může vnímavý divák dojít směrem k smyslu samého filmu; plus dokonalá kamera - černobílý, jakoby statický, tolik typický obraz pro filmy Jima Jarmusche, kde film vzniká sledem, řetězením téměř statických ,,živých obrazů", s velmi pozvolnou dynamikou (i když vůči předchozím Jarmuschovým filmům s ,,výrazným" nárůstem střihu), v níž je čas na mnohé odkazy k éře klasického filmu (zatmívačky, roztmívačky ...) a na sémantické významy filmu samotného... Western o předem mrtvém hrdinovi jako nadčasová metafora o smrtelnosti každého z nás, o smrti zakódované v samotném prazákladu bytí, western o fatálním míjení agresivního evolujícího hmotného světa naší nejen moderní doby s duchovním světem lidí s tak návodným ,,intelektuálním" jménem jako je William Blake, western o mýtickém obraze naší do sebe uzavřené, neempatické, zaslepené a přesto misionářské západní kultury, western o předem mrtvém indiánském lidu jakož o lidstvu samotném, v jehož genomu je zakódována rovněž jeho omezenost, konečnost a ohraničenost jeho existence... western o nás... Naprostý film... (23.11.2006)

Mrtvý muž bez víry kráčí za svým cílem. Měl jiné plány, ale tak už to chodí. Nebyl výjimečný. Pokud ovšem nepokládáte za výjimečné perfektně padnoucí ošklivý oblek, jemné vlasy nebo lesklé rtíky. Nebyl výjimečný, dokud se stalo že nezemřel. Nezemřel .. Její krásný dekolt. ___ Papírové růže. Neoklamou ikdyž chtějí. Ony nevoní, nerozemnete mezi prsty jejich okvětní lístky. Když je ale svět černobílý, schovaný za plátnem, můžeme si na ně hrát. ___ Zapomínat vlastní básně. Není třeba jíst ani pít, není třeba chápat proč levá noha střídá pravou. Ostatní ti jdou po stopě v groteskní snaze urvat si kousek. Tělo nabírá hodnotu lemovanou počtem zářezů lovené zvěře, která žádá jen dojít tam, kde je její místo. Patřil on vůbec někdy někam? A co konkrétně z něj alespoň trochu zůstalo naživu? ___ Pitoreskní svět kterým procházel je náš, ale velice nepříjemný. Vtipný a anonymní. S motivací schovanou hluboko v nevědomí. Měl zemřít a zemřel. Zvláštním způsobem. Humorným, bez pauzy na smích a potlesk. Co zbývá mrtvému muži jiného, než dojít danému cíli, když od něj bytí jeho smrt tak nějak očekává.. Vybral možnost odejít s náznakem revolty. Po svých. Hrdě. Vybral? Ale notak .. (23.01.2011)