Ghost Dog - Cesta samuraje

Vcelku zajímavý film, který mě seznámil se životem samuraje až...do konce. Hudba do filmu opravdu dokonale zapadala a herci na to že nejsou příliš mediálně známí zde předvedli výborné výkony. Kamera byla nádherná například při pohledu kdy Ghost Dog otevírá klec s holuby. Film se táhne necelé dvě hodinky celkem svižným tempem. (24.06.2006)

Naprosto neplánovaný a nečekaný, zato ohromný zážitek. Forest Whitaker v roli nájemného vraha, který ztratí svůj přezíravý klid v momentě, kdy mu jsou vyvražděni jeho přátelé - holoubci. Žádné tradiční akční scény, ale jemná nenásilná režie nás provede kolem zmrzlináře s jeho francouzskou upovídaností, zvědavé holčičky v parku, čtení z "Hagakure" před každým dalším činem ..... Moc, moc pěkný film. (09.08.2004)

Velmi dobrý film se skvělým Whitakerem - jinak už si teď samuraje představit nedovedu. Milovník holubů a východní filozofie (citáty ze samurajského kodexu jsou skvělé), který si rozumí s francouzským zmrzlinářem, ač francouzsky neumí ani slovo - jedna z nejroztodivnějších filmových postav vůbec. A když si přečteme, že "samuraj jde do věcí střemhlav", tak pak následují i pěkně udělané střílecí scény. (03.10.2003)

Poklidná, orientálně meditativní a lehce ujetá vyvražďovačka se sympatickým černým samurajem v hlavní roli. Jim Jarmush velice zdařile kombinuje přemýšlivý art s atraktivními vsuvkami akčního krimi, přičemž jím vykreslený střet kultur má snad až lehce komediální rozměr. Japonský kodex samurajské cti, černošský hip hop, sicilská mafie (na ni by byl Scorsese pyšný) a do toho jeden vyjevený indián... Vše má zde své místo a utváří dosti originální film, na který jen tak nezapomenete. 8/10 (26.05.2014)

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)