Tajuplný vlak

Další z povídkových filmů z dílny Jima Jarmushe. I po všech komentářích musím zopakovat , že scéna je opravdu skvělá. Pravdou jest, že ke konci se film docela vleče, ale i tak musím říct, že se jedná o slušné dílko. Nejvíc mě asi bavila první povídka, kde si užijete opravdu krásných scén takřka opuštěného města. Herecké výkony hezky přirozené, hudební doprovod tak akorát. Navíc musím uznat, že záverečné opilecké trio mi přišlo tak dobře zahrané, že jsem úplně cítil tu nepříjemnou kocovinu, kterou protagonisti prožívali. Asi se nejdená o nejlepší Jarmushův film, ale i tak velmi slušné. (15.02.2012)

Přestože Jarmusch natočil "Tajuplný vlak" dva roky před "Nocí na zemi", zdá se mi být filmařsky vyzrálejším dílem. Oceňuji na něm mnoho věcí, přičemž je asi všechny nedokážu vypsat ;o) Ale pokusím se některé z nich zmínit... Jednou z nich je (sebe)kritická reflexe Ameriky, která je sice velmi trefně cílená a mnohdy velmi nelichotivá, ale přitom neztrácí nadsázku, humor, vtip a hravost. Další (pro Jarmusche ostatně typický) jemný a inteligentní humor. Další promyšlená a přitom svrchovaně fungující struktura filmu. Každý z příběhů filmu nejen dobře funguje samostatně, ale navíc tvoří pevně skloubený celek. Rozhodně stojí za to se k tomuto filmu vracet a znovu jej promýšlet, nebo ještě přesněji prožívat. Nechat se příjemně ukolébat pomalým rytmem a přitom nezhatit ostražitost, neboť ten klid je jen zdánlivý. Vypečené špílce vás čekají na každém kroku... Celkový dojem: 90% (11.12.2006)

Jim Jarmusch je jedním z mých nejoblíbenějších nudných režisérů. Ale upřímně - na vrcholná dílka (Ghost Dog, Zlomené květiny) tahle těžce okoukaná (bůh ví - třeba to v době vzniku bylo jinak) mozaika obyčejných-ale-podivuhodných osudů lidiček-freaků nemá. Tenhle demokratický způsob vyprávění v duchu všichni-sdílíme-jeden-svět-všechno-se-vším-souvisí-a-i-ten-nejnepatrnější-jedinec-can-make-a-difference, ždímaný režiséry jako Iñárritu, je tak vyčpělý, že by se dle mého svrchovaného názoru měl na chvíli vysadit. Kromě toho má moje ne-zcela-libost cosi společného se skutečností, že je mi "Král" a většina jím vyprodukované hudby těžce u zadku - to snad raději Carl Perkins :-) Kdyby Tom Waits ve filmu nejen mluvil z rádia a něco zabroukal, bylo by hned o poznání veseleji. Nemám rád řeči o "hluchých místech" a pomalém tempu, které si obvykle užívám, ale jen v případě, že se mohu s postavami naladit na jednu vlnu. Postavy zde (hlavně Japonec) mě iritovaly, což je čistě můj problém, ale postoj k filmu to silně ovlivnilo. Jarmusch z něj byl zřejmě naopak na větvi. Z filmu si odnáším zajímavou informaci - Memphis byl, je a asi dál bude (ne-)pěkná díra. A jako obvykle, nejzábavnější historka (ovšemže se proplétají) je umístěna na závěr. Aspoň že tak. (02.08.2011)

film balancující mezi naprostou genialitou a totálním odpadem... leckdy syrově nudné, dlouhatánské minuty vykouzlí paradoxně lehký úsměv na tváři, i to minimum děje je prostě umě protaženo jarmuschovou nití a sešívá velmi zajímavou dečku z komického ničeho... zajímavé, divné, tajuplné, ale rozhodně ne špatné. 70% (04.11.2008)

Film je složený ze tří příběhů, které se odehrávají v podstatě ve stejném čase na stejném místě. Další Jarmuschovina, mně naprosto vyhovující. Asi se zajedu podívat do Memphisu, jestli náhodou nepotkám Elvisova ducha. A kromě toho mě zajímá, jestli je to fakt taková díra. Jo a ten konejšivý hlas nočního rozhlasového dýdžeje patřil Tomu Waitsovi, pokud to nevíte. (19.01.2011)