Tajuplný vlak

Mephis - zakleté město, kterým proniká duch Elvise. Japonci ho přijíždí hledat, ale ten se zjeví úplně někomu jinému. Cena za přespání je pro každého dvacet dva doláčů, ale jen někdo uslyší projet svým životem "mystery train". A zdánlivě mrtvé město (viz počáteční procházka Japonců) má i své obyvatele, své bary a své zločiny. / Mám Jarmuschovo pomalé a vyprázdněné vyprávění o ztracencích všech národností rád, ale dvě hodiny jsou už přílíš. Trojdílná TV serie, to bych bral, ale film... (05.11.2009)

Myslím si že názov Mystery Train je dosť nepresný a nevýstižný, skôr by som to nazval Mystery Hotel, keďže práve to mali všetky tri príbehy spoločné, ale budiš. Čo sa týka samotných príbehov, prišlo mi to že nasleduju od najlepšieho po najhorší, teda aspoň tak sa mi to zdalo. Teda ten prvý mi sadol asi najviac, niesol sa veľmi prijemnom duchu a hlavný protagonisti boli tiež riadne podarený, zvlášť Youki Kudoh a jej "posadnutosť" Elvisom. Druhý príbeh bol len o štipku horši, ale stále to bolo dosť dobre, nuž ale k poslednému sa musím priznať, že som ho skôr pretrpel, to zrejme ovplyvnilo aj samotné hodnotenie. (20.11.2011)

Opět zajímavý spletenec tří navzájem propojených povídek. Vlak si jede svým klidným tempíčkem, ale rozhodně nenudí. Pobaví jak v povídce první, kde sledujeme typický post-moderní vztah dvou milenců, jenž by se dal nejlépe shrnout slovy apatie a odcizení. Ve druhé části sledujeme dívku, jenž si svou bezmeznou dobrotou koleduje o malér. Ale pozor, poslední část je zkrátka nejlepší. Putování tří ztroskotanců a jejich opilecké etůdy spolehlivě vykouzlí nejeden úsměv. A to ani nemluvím o veselých vsuvkách, v nichž vystupují hoteliér a jeho poslíček... (07.01.2011)

Povídkový triptych Jima Jarmusche s japonským párem, Italkou a Angličanem ve městě krále rock'n'rollu. Pomalé, pečlivě nasnímané, báječně obsazené (Jarmusch měl zřejmě vždycky slabost pro hudebníky) a scenáristicky propletené s dobře vypointovanými scénami i dialogy. Plus trocha toho Elvise jako bonus. (11.04.2017)

Váhal jsem mezi 3 a 4 a nakonec přeci jen dávám 4. Jarmusch vás první hodinu dokonale deptá tím, že nechápete vůbec nic. Dvojice Japonců chodí po Memphisu a pak se ubytuje v hotelu. Toť vše. Občas se člověk něčemu zasměje, ale jinak - jak by řekli v Cimermanovi - nuda nuda, šeď šeď. Příběh se začne propojovat i v těch největších detailech až v druhé polovině filmu, a člověk je spokojen, že ho konečně Jarmusch něco nechá pochopit. Zápletka vlastně ve filmu ani moc neexistuje - prostě sledujete osudy skupinek několika lidí, kteří se v jednu noc sejdou v jednom hotelu. Nezávisle na sobě. Kvalitnější příběh mi tady hodně chyběl, ale skvělým propojením tří příběhů si mne Jarmusch přeci jen získal. (24.05.2005)