Reklama

Reklama

Jede, jede poštovský panáček

  • Francie Jour de fête (více)
Trailer 1

VOD (1)

Obsahy(1)

Jedna z nejvýraznějších osobností francouzské filmové komedie natočila podle vlastního scénáře osobitou komedii o pošťákovi z malé a ospalé vesničky, který je posedlý zaváděním metod amerického poštovního systému do své venkovské praxe. Tento na první pohled nepříliš složitý námět vytvořil scenáristovi, režisérovi a představiteli hlavní role J. Tatimu dostatečný prostor pro prezentaci neopakovatelného humoru, který dokonale navazuje na slavné tradice němé grotesky. Skvěle rozehraná obrazová složka filmu je v potřebných místech působivě podpořena vhodně užitým dialogem či hudbou. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (53)

Cimr 

všechny recenze uživatele

Nejlepší adjektivum, co se hodí k tomuhle filmu je "roztomilé". Humor, který neurazí, ale zároveň si nebere servítky (pošťák přeje slavnostně oblečenému pánovi, ať se na zábavě baví a nevšimne si, že pán nejde na ples, ale na pohřeb své maminky). Tenhle styl humoru je nám Čechům dost blízký, stačí se podívat na filmy s Burianem, Postřižiny, Rozmarné léto... ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Ach, ty vybrané exkursy do francouzské komedie z "předčetníkovské" éry...:-) Opět možná trochu zestárlé, ale zároveň velice rozkošné! Jacques Tati – muž, který sice neprochází zdí (modří vědí, o čem mluvím ;)), ale zato brzy po válce zrežíruje nádhernou moderní grotesku v propracovaných barvách a s rovněž vymazleným zvukem, a současně si zahraje hlavní roli založenou ze značné části na fyzickém výkonu. Ale hlavně si pak "za kamerou" pohraje s neskutečným množstvem různých velkých i mini gagů, objevujících se na úrovni obrazu, mluvených replik, ale i bohaté hudební složky. Na první pohled pošťáček, který funkčně využívá kolo ke svému povolání. Ve skutečnosti hlavně cyklista, který využívá své pošťácké povolaní k projížďkám na kole či dosažení "zajímavých" sportovních výkonů. ;o) A ruka v ruce s tím i pokusy o zlehčující metody na co nejrychlejší vykonání povinností. Gagy jsou obvykle protavené i do neočekávaných souvislostí (např. dosedání s taškou na pracovní židli stejným způsobem jako na kolo) a často ještě k tomu se zajímavým stupňování... jednou bouchnutí v přírodní kavárně do bubnu (místo stolu) s hudebního ozvěnou, asi o dvě scény bouchnutí v hospodě do orchestrionu se spuštěním celé melodie. Bum! Jedna z mála groteskních komedií, u níž výhledově vidím příležitost k reprize, protože je doslova napráskaná spoustou detailů, které není možno napoprvé úplně postřehnout. Zabarvení noční scény do modra s mírně spomaleným tempem (v jakémsi opilém stavu hlavního hrdiny) má taky své kouzlo... a o té smršti frťanů v hospůdce před tím už ani nemluvím. Šľup! 90% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()

Reklama

Oskar 

všechny recenze uživatele

První celovečerní film Jacquesa Tatiho je nejlepší v okamžicích, kdy oživuje gagy použité už v krátkometrážní Škole pošťáků. Ale je přece jen obsažnější a navíc má úplně specifický způsob vyprávění. Nikam nespěchá, je lyrický, ale zároveň plný akce. Vesnička, kde se odehrává, je jako mraveniště, každá malá bezejmenná figurka žije svým vlastním životem a potýká se s drobnými nedorozuměními a nesnázemi. Ze všeho nejvíc mi Tatiho filmy (úplně všechny) evokují kresby Alberta Dubouta. Jednoobrázkové grotesky, kde jedna drobnější nehoda (u Dubouta často třeba plnovous skřípnutý do něčeho) spouští celý řetězec dalších karambolů. V případě Poštovského panáčka jsem dokonce přesvědčen, že to není náhoda, ale vědomá a přiznaná inspirace. 70% ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Dva filmy v jednom. K Tatiho kraťasu o pošťákovi je dopsána hodina živočichopisu vesnice ve sváteční den, kdy přijela pouť (podle toho se taky film v originále jmenuje). Bohužel všechny ty krátké etudy na téma "život na vesnici" pospojované komentářem báby s kozou jsou jen takovým doplňkem skvělé Tatiho jízdy na kole. ()

d-fens 

všechny recenze uživatele

ocenenia : MFF Benátky 1949 - Najlepší scenár (Jacques Tati) ◘◘◘◘ Môj prvý Jacques Tati, a hneď "trefa do čierneho" (podotýkam že som videl kolorovanú verziu, a bola krásna) ... vizuálne akoby som pozeral na Hitchcocka, ktorý sa však preorientoval na duchaplné "romantizujúce" komédie s jemnocitom pre satiru a spoločenskú kritiku, aká bola vlastná snáď iba Chaplinovi (aj keď Tati Chaplina moc nemusel, obdivoval Bustera Keatona) ..... teším sa na Tatiho ďalších (škoda že iba) 5 filmov :) ()

Galerie (38)

Zajímavosti (6)

  • Snímek byl od začátku natáčen dvěma kamerami, zároveň na černobílý i na barevný materiál. Použitý barevný systém Thompsoncolor se však ukázal jako nedokonalý (údajně nebylo možné z barevné negativní kopie vyrobit pozitiv). Při restaurování kopie byly použity počítače, nejde však o elektronicky kolorovanou verzi. Francouzský dokumentarista a publicista Francois Ede ve spolupráci s potomky Jacquese Tatiho, režisérkou Sophií Tatischeffovou a producentem Pierrem Tatim, s pomocí dosud žijících účastníků natáčení a s použitím speciálních optických přístrojů rekonstruovali barevnou verzi snímku v podobě, jakou Tati původně zamýšlel (ale i s nedostatky tehdejší techniky; např. s vybledlým obrazem, s barevnou nevyrovnaností některých scén, s "rastrovým" efektem atd.) (formelin)
  • I když bylo od začátku celkem jasné, že film nebude možné převést do barevné podoby, Tati se snažil sladit barvy domů v městečku do šeda a hněda, aby tak vznikl kontrast s přijíždějícími "barevnými" kolotočáři. (Vodnářka)
  • Celý film má čtyři verze - krátký film, nebarevná dlouhá verze, barevná dlouhá verze a verze ručně dobarvovaná. (Vodnářka)

Reklama

Reklama