Der Leuchtturm
Der Leuchtturm
Režie:
Vojtěch JasnýKamera:
Igor LutherObsahy(1)
Psychologicko-existenciální studie vězně, strážícího v izolaci odlehlého místa maják. Vydrží-li dva roky, zbytek trestu za zabití při hospodské rvačce mu bude prominut. Nikdo před ním ještě nedokázal překonat tíživou samotu. Jednoho dne po moři připluje krysa. Moře a ostrov, muž a krysa, přátelství a pomsta. Strhující „exilové" drama natočené v televizní koprodukci ORF a ZDF. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (18)
Strhující snímek podle předlohy Ladislava Mňačka. Příběh muže, jemuž byla nabídnuta možnost odpykat si dvacetiletý trest za zabití dvouletou službou na zcela osamělém majáku na jihu Rudého moře. Vojtěchu Jasnému se jedna z jeho prvních literárních adaptací (Fluchtversuch, Ansichten eines Clowns, Wir, Bis später, ich muss mich erschiessen) vydařila náramně. Suverénní, konkrétní, velmi naléhavý, stále se stupňující příběh o šílenství samoty, naléhavých vzpomínek a utkvělých představ. Charismatický Hans Christian Blech si svoje sólo užívá náramně, v české verzi ho nadaboval Radek Brzobohatý a zvládl to na jedničku. ()
„Bez vnitřního světa, zblázníš se do léta.“ Což o to, pobyt v Majáku a následný rozklad osobnosti až na hranici šílenství a vražedný zkrat bych si i užíval. ALE. To by hlavní hrdina nějakou tu osobnost musel mít a ne být poživačný, jednoduchý mukl bez špetky sebekázně a hlavně bez jakéhokoli vnitřního světa. Nabízeli mu i knihy, ale on žádnou nechce! Bez urážky, ale za společníka na pustém ostrově bych raději tu krysičku, než jeho. Navíc děj je civilní, velmi předvídatelný a halucinace zbytečně rozostřené a tedy od začátku zřejmé, bez tajemství. FILMOVÉ OKÉNKO: [][] Administrativní chybou došlo k záměně vězňů z Majáku a z epizody Twilight Zone. Co na to kdo říkal? A) Chmara: „Tvl, zanechán ve vesmíru, na pustém kamenitém asteroidu, v absolutním tichu a v totální samotě bez kontaktu s lidmi, raketa se zásobami jednou za uherský rok... tady se zblázním už za týden, ani té androidky se nedočkám.“ B) James Corry: „Tvl, fešácké vězení! Rádio, alkohol, rybaření, šumění moře, kontakt s lidmi imrvére (co 14 dní zásoby, denně telefonát), smysluplná starost o maják, ergo hmatatelné propojení se světem „tam venku“. A místo 50 let jen 2 roky přede mnou? Pche. Objednám si pár knížek a parádně si to užiju.“ C) Poručík v Majáku kapitánovi rakety Alenbymu: „Tvl, taková nespravedlnost! Tys vězni odstřelil „holku“, já jenom krysu (a ani ne schválně). Tebe pochválili a mě...“ [][] Jen třikrát zahoukal maják do mlhy. ()
Emocionální třaskavina s řadou postupně zesílujících výbuchů, pravidelných zážehů šílenství a drtivým zásahem v závěru s brutálním obratem atmosféry... to je pro mě Jasného Maják. Takové poetické místečko navenek a takové pálčivé emoce ze samoty, pronikající až do nebezpečného odhalení lidského nitra včetně šílenství a krutosti, vycházející snad původně i trochu proti vůli člověka samotného, do jisté chvíle snad i ještě schopného lidskosti a jistých zásad. Nejbizarnější laskavé přátelství v předposledním tažení a fantazie na pokraji nočních můr se stávají v dané existenciální situaci posledními nadějemi na vlastní záchranu... a fajnšmekrové do sci-fi či nezávislé kinematografie oněch let si mohou během vybraných scén vzpomenout i na černobílý klenot jménem The Noah. Typický chladný rakouský styl v doprovodu tak mistrovsky ztvárněného a vystavěného příběhu mi uprostřed exotické mořské věznice vůbec nevadil, protože Maják je podobný případ jako řada Hanekeho filmů, kdy pro mě onen odtažitý chlad jenom funkčně zesilňuje atmosféru úderného prožitku. Hans Christian Blech, často zcela sám před kamerou, podal přímo fantastický „psychologický“ a současně fyzický výkon. Zaujal mě i Joseph Shiloach (arabský kumpán z legendární izraelské komedie Ha-Shoter Azulai) ve vedlejší roli, v netypicky vážné postavě vrchního poručíka. Celkově pro mě jeden z nejlepších filmů Vojtěcha Jasného. [95%] ()
Nejlepší Jasný. Hodně pomalé tempo. Sympa konec. Ale nečíst žádnou literaturu, páč je plná spoilerů. ()
Čekal jsem poněkud větší ponor do hlubiny duše člověka, který má místo dvaceti let za vraždu ve vězení strávit dva roky na opuštěném majáku, než jen pokusy o červené vidiny. Třeba takový Bergman má v Hodině vlků má taky chlápka na opuštěném ostrově, který trpí vidinami, ale dokázal to prostě pojmout nejenom psychologicky, ale skutečně tísnivě a s gradujícím napětím. Jak píše honzaBez ve svém komentáři, Jasného film je žel studený jako psí čumák, bez emocí, bez vnitřního ponoru do duše člověka (což nenahradí dva vysvětlující monology s krysou a jeden útěk do hor), takže ten rádoby štronzo konec mne nijak nedostal, naopak jsem doufal, že takhle lacině (protože podobný konec napadne asi každého, kdo na začátku vezme za své všechny indicie) a zjednodušeně to vedené nebude. Bylo. Uznávám, obrazová poetika je zde zajímavá, prostředí majáku zpočátku působí zajímavě, ale zhruba po třetině filmu došly Jasnému vizuální nápady a nahradil je berličkami, které pro jistotu několikrát zopakuje. Zkusil jsem to brát i jako podobenství na tehdejší Československo, ale ani tak to mám pocit moc nefunguje. Viděno s honajz2 po návratu z letošní Řehečské slepice. ()
90% filmů, které konzumním stylem sjíždím v posledních letech (= v době internetové), se mi beze stopy vykouří z hlavy do týdne, někdy už do druhého dne. Není to ale (jak doufám) Alzheimerem, ale prachobyčejnou přesyceností vjemy. A pak jsou filmy, které jsem viděl jen jednou v životě, zpravidla už hodně dávno, a které se mi nesmazatelně vryly do dlouhodobé paměti. A to je třeba tenhle případ. Viděl jsem ho černobíle a dabovaný někdy v -nácti ještě v ČST, a natolik mě tenkrát zaujal a oslovil, že jsem si ho detailně pamatoval až dodnes, kdy jsem si dal konečně repete, barevné a v originálním znění. Po prvním zhlédnutí se tehdy "strážce majáku" stal okamžitě mým vysněným ideálním zaměstnáním, tedy ovšemže s bohatými zásobami knih a hudby, a za aspoň trochu pohodlnějších životních podmínek. Na rozdíl od jedinců s poněkud jednodušší strukturou osobnosti (Chmara), by leckterý jedinec spirituální nepovažoval takovou poustevnu za vyhnanství, ale za vytoužený azyl. Až o mnoho let později byl pak "strážce majáku" na žebříčku mých ideálních povolání vystřídán "hlídačem lesních požárů" po Kerouacově vzoru, ale to už je zase jiný příběh. ()
Tak jo, myslete si o mně, že jsem exot, blázen, podivín, atd atp., ale já jsem z toho všeho úplně na hromádce (vlastně na majáku :-))). I když nevím, zda film dokážu posoudit zcela objektivně, občas některé filmy totiž vnímám dle toho, jak se momentálně cítím. Jenže, to bych se na Maják nepodívala zřejmě nikdy, takže... Když pominu fakt, že mne film od první do poslední chvíle úplně pohltil (to musel být, kurňa, tak krátký??!!!?), okouzlena jsem byla též kamerou a mnohými (zdánlivě "nicneříkajícími") záběry, musím narovinu přiznat, že hlavní "hrdina" mi byl velmi blízký. Ne, nemyslím teď fyzicky (i když fešák to tedy věru byl, když už jsem u toho ;-)), a už vůbec, že bych ve chvílích volna tu a tam cvičně na někoho vytasila žabikuch, ale... Myslím, že dotyčný byl "normální" chlap, možná dokonce velmi citlivý, co měl prostě jen v životě, kurwa, kopec smůly. Velmi citlivý, emotivní, impulzivní.... Někdy i jinak klidný člověk může ve chvílích velkého emočního vypětí jednat zcela iracionálně, prostě dojde ke zkratu... Natožpak takový temperamentní pardál. :-) Netvrdím, že tím Chmarovy činy omlouvám, spíše se jim snažím přijít na kloub. /Pozor, dále bude následovat hrst spoilerů/. Řada mých zdejších "oblíbených" v Chmarovi nevidí žádnou (či jen minimální) osobnost, vnímá ho jako vraha. Nic ve zlém, to je zcela v pořádku (sto lidí, sto úhlů pohledu), a ostatně - připouštím, že i to může být jedna z možných variant příběhu. Ale on se jen zastal své lásky (vůbec to nemusela být děvka, to tak mohlo být podáno ve chvílích jeho halucinací, představ či snění; a i kdyby - cožpak by takovou nemohl milovat?), a pak se mstil za smrt kamaráda (byť zvířecího). Což mne přivádí k další utkvělé myšlence - mohl by se bezcitný člověk takto chovat k obyčejné myši, spřátelit se s ní?? Jistě, máme tu osamělost, vyhnanství kdesi v prdeli světa, ale stejně... Tím spíš mne to utvrzuje v tom, že druhá vražda jen kvůli myši byla především následkem pomatení mysli z osamělosti, opuštění, samoty, nezvratného činu. Možná snad dokonce i své první vraždy litoval. Ač mi z jeho osudu bylo velmi úzko, aspoň na pár dní bych se tuze ráda přesunula taky někam do domečku k nějakému majáčku (jen ty knížky bych rozhodně neodmítala; a chlast taky ne :-))). Aspoň na těch pár dní by se některé starosti odplavily.. (kéž by i ty šrámy na duši). Někteří film / příběh vnímají jako chladný, bez emocí. Na mne z něj naopak plno emocí jen prýštělo, a "zahřál" mne až do morku kostí. Nečekala jsem, že bych se však u tohoto filmu zasmála, ale stalo se... "Nepotřebuji spásu, potřebuji ženskou!!!" "Och!..." "Klid, vás jsem tím nemyslel!" :-D V tu chvíli má křehká duše zatoužila připlout na loďce (místo toho přičmoudlého handlíře) přesně k tamtomu majáku... /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/ ()
Zvláštní filmek.. Musím zcela otevřeně přiznat, že hlavní postava ve mně žádné hlubší emoce neprobudila.. Příběh vězně, který vymění dvacet let v krimu za dva roky u majáku v naprosté izolaci, mě vtáhnul jen tak napůl.. Místy dost podivný střih a ty halucinační pasáže mi taky dvakrát nesedly.. A možná je to jen mnou, že jsem neměla naladěno, nevím.. Kdo stojí za zmínku, je zcela jistě Hans Blech, který to dal parádně.. ()
"S človekom je to rovnaké ako so stromom. Čím viac sa usiluje vystúpiť do výšky a svetla, tým prudšie sa jeho korene derú zemou, dolu, do tmy, do hlbín - do zla.“/friedrich-nietzsche/. Na začiatku som si nemohol nejako zvyknúť, že sa jedna o rakúsky film. Takýto druh či štýl filmu mi pasuje k iným krajinám, nie k našim susedom. Pred niekoľkými rokmi som videl podobný film Cold Skin , ktorý je spojený s majákom i s izoláciou, len po príbehovej stránke je celkom odlišný. A tak som celkom vedel do čoho idem a podobne ladené filmy mam i v obľube i keď sa skoro vždy jednalo o hororové snímky. Izolácia vie so psychikou človeka narobíte riadnu šarapatu a i keď je ten človek zdanlivo akokoľvek silný , po čase sa zlomí i on. A tak keď som vedel do čoho idem, tak som aj čakal, že film bude mat pomalé, niekedy až ubíjajúce tempo, ale mne to neprekážalo, práve naopak, ja som na takéto filmové tempa už zvyknutý. Cakal som, čim si postava bude krátiť chvíľu a tak prišlo vinne opojenie, psychologické zoznámenie so svojou minulosťou aj naháňanie obyčajnej krysy. Skoro bežné veci, ale pri tomto tempe i to potešilo. Trocha mi to prišlo, ako keby náš väzeň bol Robinson a tá krysa zas Piatok, ktorý sa pekne adaptoval aj skrotil. Predstavy i tu fungovali, čo samozrejme sa dalo čakať. Niekomu sa to zdalo určite nudne a určite nie je tento film divácky vďačný, ale hned od začiatku sa da vytušiť, aké tempo film bude mat a tak aj vycítiť, či práve teraz je tá správne chvíľa si ho pozrieť, na takýto druh filmu musí byt aj nálada a ja ju mal. Bavila ma dokonala kamera a aj vynikajúco hrajúci Hans Christian Blech, ktorý svoju rolu o izolovanom väzňovi zahral ukážkovo verne. A tak mi film ubehol, ani som nevedel ako. Je to piaty film od diskusie V. R. K. a na teraz je to i najlepší z tejto rôznorodej päťky. Slabých, ale 5* dávam aj kvôli tomu, že takýto príbeh o izolácii jedinca som ešte tak pútavo natočený nevidel. ()
Netuším, jak moc novátorský film to byl v roce 1972, ale mně na celé věci nepřišlo novátorské z dnešního pohledu nic. 1) Spoiler. Zcela předvídatelné konání s předvídatelnými dílčími kroky mě nijak po celou dobu nepřekvapovalo. Zápletka s krysou i s následky byla pochopitelná a logická, postupnou ztrátu sebekontroly jsem očekával a vyvrcholení filmu bylo jen očekávanou reakcí na situaci. Rovněž dílčí zápletka s arabským prodejcem byla logická, zpočátku i docela zábavná a hlavně skvěle typizující._____ 2) Spoiler. Vězeň představuje ve filmu jednoduchou osobnost téměř bez duševních potřeb. Symptomatické odmítnutí knih jako potenciálního rozptýlení samoty mluví samo za sebe. Kdybych tam měl dost knih, snad bych to ani za příliš ostrý trest nepovažoval a poměr 1:10 (rok služby za deset let vězení) bych bral jako naprosto mimořádnou pravděpodobně nezaslouženou odměnu. V této souvislosti nechápu, proč do služby na maják nedokázali sehnat civilistu._____ 3) Shrnutí je jasné. Vše (a tím myslím úplně všechno) ve filmu je nejspíš produktem jasného a logického uvažování scenáristy 53letého Ladislava Mňačka a alespoň trochu přemýšlivého diváka to může jen stěží překvapit._____ 4) 57letý Hans Christian Blech (vězeň Chmara) hrál dobře, i když bych, přiznám se, dal přednost někomu mladšímu a přitažlivějšímu... třeba jako byl 31letý Joseph Shiloach (velitel stráže). Když to tak vezmu kolem a kolem, nejlepším hercem byla ta krysa - přirozená a svá._____ 5) Jako psychologicko-existenciální studie mi to přišlo dost slabé a předvídatelné. Nabízí se otázka, jak moc se 47letý Vojtěch Jasný tímto podobenstvím vyrovnával se svou emigrací - tam bych viděl větší shodu._____ 6) Sledoval jsem snímek v původním znění._____ 7) Výstižný koment: Omnibus***. ()
Maják je moje první seznámení s tvorbou Vojtěcha Jasného po emigraci. Vůbec bych zde jeho styl nepoznal. Oproti epickým Rodákům je tohle minimalismus ve všech ohledech. Výprava, scénář, hudba. Film Jasný natočil podle předlohy Ladislava Mňačka, který se v košatosti příběhu taky dost mírnil. Nic na tom však nemění fakt, že si Maják bohatě vystačí s psychologií hlavní postavy, vězně, který je na dva roky v izolaci na odlehlém ostrově, kde mu po nějakém čase samota začíná lézt na mozek. Zpočátku jsem si říkal, to je pohoda, každých 14 dní mu dovážejí zásoby jídla a pití, rádio tam má, mohl mít i dostatek knih a kdyby si psal deník, třeba by to ustát. Těžko říct, každopádně časem začíná mít různé haluze a nejlepší na tom příběhu je to, že si sám divám musí domyslet co je realita a co představa. Musím říct, že já sám to občas nepoznal. Moc rád bych si přečetl knižní předlohu, jenže ta je bohužel nedostupná. ()
První polovina mi přišla skvělá a dost jsem při ní doufal, že si udrží ten poetický styl, protože ten se mi na tom všem hodně líbil a kdyby tak zůstal až do konce, ani bych neměl problém s tím, kdyby to bylo "o ničem". Druhá polovina to ale pěkně pokazila, protože si začala hrát na psychologický film, na který to vůbec nemá, když tu není pořádně na čem stavět a symbolismus, který má určitou promyšlenost, ale k čemu to je, když ten námět vede k tomu nejočekevátelnějšímu co se z něj dalo vytvořit. Je to strašná škoda, protože to klidně mohlo pak být obojím, ale to by se tu muselo rozjet něco jiného, než jen to, že je někdo sám na majáku a hrábne mu z toho. To se prostě dá čekat od prvních minut a ono to nenabídne nic víc. Natočené je to skvěle, Hans Christian Blech vypadá jako o 10-15 let mladší Benning (a to skoro doslova, ta podoba tam prostě je) a tu první půlku mě opravdu bavilo sledovat, ale scénář bohužel za moc nestál, Jasný neměl nápady jak to vést a gradovat a posledních 15 minut je docela mindfuck, ve kterém ani nemá smysl řešit, co jsou představy a co realita (byť teda podle mě všechno byly představy), protože to působí dojmem "diváku, domysli si sám". Škoda, škoda... Viděno včera s honajzem :-) 3* ()
S Chmarou muselo být něco špatně, bylo to v něm, jinak by film neskončil tak, jak skončil. To finále bylo hodně absurdní a ironicky přehnané, trošku se vymykalo stylem celému filmu a stejně tak psychadelické scény postupujícího šílenství ze samoty a ztráty Jimmyho, které mi tedy moc nesedly. Měl si nechat dovézt nějaké ty knihy a vyměnit ty hodinky za whisku, to byly velké chyby :-) Každopádně Blech skvělý výkon. ()
Dva vetřelci v opuštěném exilu. Excelentní Blech. ()
Dá se přežít dva roky faktické samoty na odlehlém místě jen ve společnosti krysy? A dá se přežít téměř hodinu a půl trvající Jasného snímek, v němž se toho (z logiky příběhu) moc nenamluví a kde po většinu času vlastně jen sledujete, co s psychikou člověka můžu udělat fatální osamělost? Krysu lze odstřelit, toho kdo Vás dostal na práh šílenství lze zapíchnout. Ale co si počít s tímto psycho snímkem? Na to teď moc nedokážu odpovědět. Jako v něčem je to určitě fascinující (kontrast postupujícího šílenství člověka v poetických kulisách majáku a přilehlého ostrova), ale jinak je to studené jak psí čumák (a troufám si tvrdit, že i studenější než vody tamějšího moře či oceánu :D). Postrádal jsem emoce, které by mi to, co se odehrávalo v nitru dotyčného nějak blíž přiblížily. Bez toho mi to přišlo trošku jako taková "artem navoněná" nuda. ()
Film, který projasnil mé dospívání a navždy hluboce zasáhl. Chmaro a Jimmy, pořád jste tu ... Viděla jsem vás spolu tancovat, když jsem se koukala z Akaby směrem na Eilat:-). ()
Nějak to na mě nefungovalo, ale s ohledem na moje tehdejší duševní rozpoložení to asi nebyla chyba filmu, ale mě. ¤¤¤ LFŠ 2013 (Kino Reduta) ()
Psychologické drama v TV koprodukci o samotě za svobodu, tentokrát od sluníčkem spalovaného majáku kdesi u Rudého moře. Film poutá jistým rozkladem racionálního myšlení, které dočasně zachrání osamocená krysa parafrázující jeho vlastní osamocenou duši. Následným vykoupením po uplynutí trýznivé doby je ironický výstup médií, kteří fotí muže vnitřně několikrát zemřelého. 70% + za výkon Hans Christian Blech ()