Dej mi své jméno

CMBYN se stalo kultem ještě předtím, než se vůbec dostalo na plátna. Zásadní snímek pro svou dekádu. Filmové umění a cit pro vyprávění a detail ve své plné kráse. Slunná Itálie, krása umění a památek, prostředí, uličky a domy, z něhož historie dýchá na každém kroku, knihy, hudba, stromy šumící ve větru, kvetoucí příroda. Není snad ideálnější doby a místa pro zasazení milostného příběhu. Timothée Chalamet je zářící mladý talent nádherné tváře s posmutnělýma očima. Jeho charisma se více přibližuje evropským hercům, jako by snad ani nepatřil do Ameriky. Armie Hammer zase ztělesňuje jakéhosi antického bohéma dokonalé krásy. Chemie mezi nimi, Charmie, as you know:), je dokonalá. Jejich společné scény jsou nádherné a nezapomenutelné. Touching, sensual, tender. Herecky jasně vítězí Timothée, vidět ho zcela zlomeného po odjezdu Olivera, je heartbreaking. A závěrečná scéna u krbu je devastující. Ten kluk má dar, kterým nedisponuje zase tak moc herců. Když pláče, tak to není nějaký, "standardní, Hollywoodský" pláč na povel. Vy mu to prostě věříte. Působí to tak skutečně. Přenese se to na Vás a trpíte s ním. Když si ještě sami vzpomenete na nějaké své dávné, (ne)naplněné lásky a na ty pocity prázdnoty a dusivé bolesti, když "ten" člověk odejde a Vy víte, že už ho možná nikdy neuvidíte, je dopad této scény ještě o to silnější. Z ostatních herců stojí za zmínku rodiče v podání Michaela Stuhlbarga a Amiry Casar. Takové rodiče by si přál snad každý teenager, který prožívá zrovna možná něco podobného. Amiru jsem zatím viděla v jediném snímku, Anatomie pekla, kde do toho bušila se sexuální mašinou, Roccem Siffredim. Pamatuji si, že tady mě, navzdory pochybným kvalitám snímku, zaujala. A u Esther Garrel je jasná podoba s bratrem Louisem:) Call Me by Your Name je jako umělecký kousek nedocenitelných kvalit. Člověk má chuť se sbalit a vypadnout pryč z města, od všeho stresu, lidí a starostí. Odjet daleko, na místo, kde se zastavil čas, kde se můžete vykoupat v ledové a křišťálově čisté vodě z hor, naslouchat zvukům přírody, a kde Oliver a Elio prožívali svoji lásku. Soundtrack je srdcovka. Chci Oliverovy tenisky:) Later. Because I wanted you to know. You're making things very difficult for me. I wish everyone was as sick as you. Can you come get me, mom? I remember everything... (15.04.2018)

Za mě o třídu lepší než loňský oscarový Moonlight. Velice opravdový a procítěný snímek. Od první minuty do poslední přirozené a nenucené. Film často vypráví pomoci pohledů, doteků, nebo držení těla a díky tomu divák přesně ví, co se postavám právě odehrává v hlavě. A pak ty herecké výkony!!! Armie nikdy nehrál lépe a Timothée mi sebral dech hned několikrát během filmu. Call Me by Your Name je krásný, intimní a zároveň zdrcující milostný příběh, který se dokáže přenést na diváka. Opravdu výborné. (26.12.2017)

Dva kluci v létě v osmdesátkách v Itálii. Jestli režisér není gay, tak jim jde aspoň hodně vstříc, protože ten mladší chodí furt nahoře bez. Ve vodě, v pokoji, v trávě, v lese. Mimochodem, skvělé fyzické herectví Chalameta. Je tak klackovitý, tak přítulný, otevřený, zranitelný, zraňující. Nebezpečný. Sobě i okolí. V nevyzpytatelném věku a rozpoložení, které znamená, že automaticky bude navěky popálen. I to, že popálí. ____ Skvělé scény s krásnou sochou vynořující se z hloubi zapomnění. Rozpomenutá, znovu uctívaná krása. Objev hebkosti broskve. Mohlo by to snadno působit sprostě, ale tady to spíš dojímá, jak se ten kluk za svou rozkoš stydí. ___No jo, no. Dva kluci v létě. Ale toho léta a té Itálie bylo moc. Zdálo by se, že těchto věcí nemůže nikdy být příliš mnoho, ale když jsou jen dekorativní a ne významové, tak znudí. Slunce svítí skrz listí stromů. Fajn. Ale nemusím to vidět v dlouhých, samou sebou se opájejících sekvencích. ___ Monolog otce v závěru? Dobrý. Dlouhý telefonát syna v úplném finiši? Ještě lepší. ___ Ale, kluci, máme tu i střihačské nůžky, víme, abychom tou nekonečně slunivou tetelivostí ve středu filmu nenudili ty ostatní. Kapišto? (06.03.2018)

Zcela nekorektně - mě taky nikdo nešetří - kdybych nebyla znechucena už předem v ustavičném očekávání událostí, kvůli kterým došlo k natočení snímku hlavně a především, mohla jsem si po některých stránkách a klidně i bez pointy docela filmově užívat, nu, nebylo mi dopřáno... Pouze další gay agitka v řadě, která díky vyčerpaným invencím v žánru musí krom pohledných klíčových hráčů (dle vytříbenosti diváka, že ano, u mě mladý vyhryz ani neforemný kolohnát nezabodovali, ale budiž) nabídnout lákavé exteriéry, bohémskou atmosféru a prozářenost vehementně protlačovanou aureolou tzv. "užívání si"... Pro silné žaludky pokrokového "queer" diváka jsou však již přichystány nadstandardní bonusy nechutných podrobností v prodlužovaných scénách bez zatmívaček, o kterých si příznivci náklonnosti k opačnému pohlaví mohou nechat tak akorát zdát... Ovšem přispěvatelům zde se v rámci tolerance nic neekluje, nikdo nepodotkne, že za nástup demoralizace nesou po společnosti odpovědnost rodiče, ti dva úpadkoví, kouřící sádroví ježci, kteří mimo jiné i přijímáním zvrácených individuí pod svou střechu zaseli do podvědomí syna myšlenky, jimž příhodné podmínky daly (ne)přirozeně vzklíčit... Místo podivu nad současným stavem věcí se dočítám o tělesných a duševních krásách, osvobozených od předsudků a hledání identity... inu, každému co jeho jest, ale já se možná nechci dožít recenzí rozplývajících se nad pedofilním vztahem, nazvaným úžasnou romancí... Nemyslitelné? Asi jako dnešní příběh v době, ve které se měl odehrávat. Dejme tomu jen trochu času a masáže a coming out bude! Což mi ještě připomnělo nebohé zprzněné ovoce, které si odbylo premiéru nové úchylky, protože zvrácenostem se přece meze nekladou. Přesto, nebo právě proto, že se jedná o zástupce rostlinné říše, postrádám protestní reakce Zelených, Greenpeace nebo aspoň Broskve v tísni! (09.01.2018)

Hele... ok film, který je přesně takový, jaký čekáte, že bude. Vůbec nechápu, jak jde u něj cítit nějakou větší emocionální účast. Ale dobře, je to příjemně plynulé a otcův monolog ke konci je slušný kus scenáristiky. Jinak kdybych tu měl něco řešit: Že Chalamet tu má být mladší, než kolik mu je, mi došlo - ostatně i o něco mlaději vypadá, takže dejme tomu. Ale že Hammerovi má být 24, to by mě nenapadlo - a je to celkem zásadní, protože jestliže se tu rozdávají karty vášnivé tajné lásky, tak je celkem rozdíl, jestli je hrdina dvacátník, nebo třicátník - to je prostě jiný očekávaný set vlastností, jiné očekávané vzorce chování... Celou dobu jsem nechápal, proč Hammerova postava tak divně trčí, proč s ní všichni (předně samotný protagonista) jednají tak podivně familiérně, aniž by se znali. Myslel jsem si, že to má být otcův kolega, tedy pro Chalameta něco jako "strýček", a ne student a pro hrdinu spíš starší vrstevník. Náhodou jsem teď viděl dva filmy skoro za sebou (druhý jsou Kings of Summer), kde věk herců neodpovídá věku postav, což zasahuje do vnímání příběhu. A to se prostě musí brát v potaz. Doufal jsem, že doby, kdy dvacátníci hráli středoškoláky a třicátníci vysokoškoláky, jsou dávno pryč a režiséři už jsou ochotní dát si tu práci s hledáním adekvátních mladých herců - jasně, musí se většinou vypsat konkurz, chce to víc času a víc prostředků, ale notak... Někdy to nevadí a člověk si třeba neuvědomí, že o víc než dekádu nesedí věk McDormandové ve Třech billboardech, protože logika příběhu na tom nezávisí - ale pak jsou tu přesně opačné případy jako tohle. I když neříkám, že to nějak zásadně zkazilo můj zážitek, ten by byl "mdle spokojený" nejspíš i s adekvátním castingem... ale možná... možná... 70 % (11.01.2018)