Přežil jsem svou smrt

"A za co jsi tady? Já jsem komunista"  A tak se zřejmě zrodil mýtus o komunistické agitce. Přátelé, komunisti byli za světové války skutečně perzekuováni a nenáviděni v míře jen o něco nižší než Židé, tohle je a zůstane historickým faktem. A tak tedy má frajerské entrée Tondy Majera skutečně tu sílu, jakou mu Vojtěch Jasný chtěl přisoudit.  Jedinou lehce zasmrádlou tezí je tu ta o bodrém, bezpodmínečném a nefalšovaném soudružském hrdinství sovětských soldátů, skutečnost byla  téměř jistě trochu přízemnější. Jinak jsem viděl skvělého Františka Peterku v depresivním vězeňském dramatu. Jeho počáteční individualismus byl sice ke konci obětován ve prospěch výhod kolektivu, ale  to, mám ten pocit, lze často vidět i ve filmech tzv. imperialistických, viďte.  Výčitky směrem k  rudé propagandě pak blednou zejména v kontextu osudu židovského zpěváka. (12.12.2022)

Nesporně zajímavý film, který má ale svoje limity dané dobou vzniku, vládnoucím politickým systémem a ideologií. Nejde ani tak o to, že v Jasného filmu jsou komunisté zobrazeni jako někdo, kdo požívá vážnosti v očích táborových vězňů. Ono tomu tak ve skutečnosti i bylo. Jejich soudržnost i (téměř náboženská) víra z nich dělaly významné hráče v boji o přežití. Potíž je v ideologickém a nekritickém pohledu. Minulost nahlížená přes soudobé hodnotové filtry musí zákonitě někdy způsobit pokřivení obrazu (což platí mimochodem pro každou dobu - i tu současnou). Být totéž natočené koncem 60. let s nezbytnými úpravami scénáře, vznikl by s velkou pravděpodobností mimořádný film. V pomyslném souboji dvou tématicky i obsahově spřízněných filmů takhle s přehledem vítězí slovenský Boxer a smrt, i když je od sebe dělí pouhé dva roky, svou uměleckou výpovědí je dělí hluboká propast. Celkový dojem: 60 %. (14.11.2015)

Kamera, hudba, zvuk... myslím, že je to tak silný příběh, že se člověk soustředí jenom na události, co se odehrávají a vůbec nevnímá citlivé zpracování snímku. Je hrozné, co všechno na sebe lidi dokážou vymýšlet. Bohužel se to děje stále. Jsem rád, že jsem film viděl. Možná i načasování bylo správné. (16.11.2014)

Vojtěcha Jasného považujem za silne nadhodnoteného režiséra, ktorý sa svojim filmom venoval s rôznou úrovňou zaujatia. Zatiaľ čo Rodákov pripravoval 20 rokov, tento film nakrúcal pravdepodobne z chodu. Už dlho som nevidel niečo tak naivné a tak odfláknuté. Keď mohol Tom Hanks kvôli Stroskotancovi schudnúť 20 kíl, prečo Jasný nevybral nejaké asketickejšie typy do úloh koncentráčnikov. Dobrý herec údajne zahrá všetko, ale obézny herec nezahrá väzňa v tábore smrti. Mal som pri sledovaní rovnako hlúpy pocit, ako pri Veľkom úteku. Tamojší zajatecký tábor mi skôr pripomínal tábor skautský. Škoda ďalších slov. Určite spravil veľa vtedajší dohľad režimu nad tvorbou, ale Jasného podiel je neodšriepiteľný. Aj gudaulin spomenul Boxera a smrť. Je pre mňa nepredstaviteľné, aby som týmto dvom filmom rozdielnych kvalít dal zhodný počet hviezdičiek. (16.12.2015)

Hned na úvod bych chtěla přidat tento text vyřčen panem Sovákem, který mě velmi zaujal: "Tak za prvé nebojíme se umřít a za druhé když umíráme tak víme proč, to vy nevíte, nebo se aspoň o tom dohadujete. A za třetí jsme žebráci, ale v tom to je, když člověk nemá nic jenom svoji čest a naději na svobodu tak pro ni dovede umřít jednou, dvakrát, kolikrát chceš. Vy nebo oni máte všechno, ale jenom ta čest a naděje vám chybí. Bojíte se toho co bude zítra kdežto my se na to těšíme. Proto můžeme všechno a vy už nic!" Nevím zda je štěstí přežít koncentrační tábor a sama jsem přemýšlela co bych asi dělala v jejich situaci a pravděpodobně bych neměla ani polovinu té jejich odvahy a síly. Musím říct, že František Peterka nebyl za mlada jen pěkný chlap, ale i perfektní herec čehož jsem si dříve nevšimla a také Jiří Sovák spolu s Vladimírem Menšíkem svým herectvím mě jen utvrdili v tom, že byli zaslouženě označeni za legendy české kinematografie. (18.01.2013)