Pollyanna

Nedávno jsem viděl verzi z roku 1960 a rozhodně se nejedná o stejný film. Námět je shodný, ale z příběhů o Pollyane vybírá odlišné momenty a také je odlišným způsobem zpracovává. Daleko víc se zde soustředí na vztahy osob, poskytuje vysvětlení jejich chování a celkově skládá mnohem uvěřitelnější a propracovanější příběh bližší dnešnímu divákovi. Přitom zachovává silnou emotivní stránku originálního vyprávění. 80 % (17.08.2012)

Rozdávat radost je jedno z velmi potřebných a zároveň velmi krásných umění. Pollyana je film o jednom z možných způsobů vidění světa, pohlazení po duši, které si každý může odnést s sebou domů. Radost a naději můžeme rozdávat, aniž bychom je sami měli. Pollyana mění svět kolem sebe. Není rozhodující, jestli je velká nebo malá, jestli mluví s mladým doktorem, nebo starým bručounem. Na všechny v okolí má vliv, aniž by pro ni bylo rozhodující, že je to ona, kdo způsobuje proměnu lidí kolem. A když sama nečekaně čelí následkům nehody, která ji může poznamenat na celý život, jsou to právě lidé z okolí, kteří bez ohledu na své postavení i své problémy přicházejí alespoň ji pozdravit a málem zvednout z lůžka, protože přece není možné, že ta bytost, co rozzářila plamínky v jejich životech, může pohasnout. Krásný a uvěřitelný příběh, skvělí herci, citlivé oko kamery. (19.07.2010)

Dětské příběhy byly a budou vděčným předmětem filmovacího snažení. Tenhle příběh není ani tak přímo pro děti jako o dětech. O dobrém srdci, pozitivním přístupu k životu a chuti rozdávat radost těm, co na tenhle pocit už zapomněli. V typicky britském pojetí se tu rozehrává děj podobný Pipi Dlouhé Punčoše, kde narozdíl od severské raubířky, která vyváděla jednu neplechu za druhou, Pollyanna rozdává právě onu nesobeckou radost ze života. I když jde o televizní zpracování, nepodcenili autoři adaptaci novely Eleanor H. Porterové a se scénářem si dal Simon Nye řádně záležet. Příběh je celkově uvěřitelný, nepotýká se s kýčovitostí, ke které by podobný záměr mohl vybízet. Dobové prostředí se podařilo zachytit s měrou vrchovatou a navíc přesvědčivé herecké pojetí, v čele s mladou Georginou Terry, dotváří celkem příjemnou atmosféru. Kdyby se tohle dostalo do rukou soudruhů z Hollywoodu, jistě bychom se nadáli pompéznějších kostýmů a výpravy celkově, ovšem ta atmosféra by se už s onou kýčovitostí potkat mohla. Režisérka Sarah Hardingová to pojala pocitově, tak jak by mělo být podobné rodinné drama natočeno. V daných mezích, které televizní produkce vytyčuje využila svůj ženský pohled na odvyprávění děje a nikterak jej neošidila. Alespoň ne tak, abych to rozpoznal. Nejde ani jako sentiment nad ztrátou optimismu, jako spíš laskavý náhled do jedné dušičky. Zkrátka na hodnocení kolem těch 4 hvězdiček už nic měnit nebudu. Taky čemu se divit že? Když natočíte citlivý film s citem, tak je to pro příjemný podvečer volba více než vhodná. (22.01.2005)

Pollyanna je dle dnešního slovníku militantní sluníčkářka. Její povaha je tak zářivá, až nakazí celé dosud trudnomyslné městečko a z jeho zoufalých obyvatel se stanou nejšťastnější lidé na světě. Nemůžu psát o předloze, protože jsem ji nečetla, ale bylo by fajn trochu ten růžový opar rozředit. I motivy, které jsou temné – jako Pollyannino zranění – film přeletí příliš rychle, jakoby se bál, že ukáže v dětském filmu něco smutného z reálného života. Takže: hop skok a všechny trable se v okamžiku vyřeší. Tahle Pollyanna na mě působila falešně, zbytečně roztomile a její představitelka byla svou hlasitě proklamovanou jásavostí někdy hodně protivná. (24.08.2016)

Kdysi jsem četla knihu a přes pozitivní základní myšlenku jsem ji literárně nebaštila. V případě filmu jsem čekala další z adaptaci à la Malý lord nebo Heidi, děvčátko z hor (tvůrci prominou, ale tyhle fimy včetně jejich předloh hážu do jednoho pytle), ale dočkala jsem se příjemného překvapení. Scénárista i režisérka vybrali z knihy to nejlepší, v rámci možností se vyhnuli kýčovitosti, hlavní roli hrála na rozdíl od verze z r. 1960 sympatická dívčina a vůbec celý casting se povedl. Trochu mi vadil důvod Pollyannina ochrnutí, jestli si dobře vzpomínám, v předloze šlo o následek prochladnutí, ne automobilové nehody. Připadá mi, že vzhledem k dobovým medicínským možnostem je Pollyannino uzdravení v knize kapánek věrohodnější. (20.12.2012)