Listopad

Listopad jsem viděl poprvé přesně loni na LFŠ v UH a pro mě byl jednoznačným vrcholem celého filmového festivalu. Naprosto mě uhranul a můj zrak i vjem připoutal k velkému plátnu. Druhé shlédnutí doma mně můj dojem jen a jen potvrdilo. Každá země, každý kraj má svoje mravy a lesní bytosti, které vystupují a žijí v každém folklóru jednotlivých zemí a Estonsko patří rozhodně k těm temnějším. Tohle prostě miluji, tohle je moje srdcová záležitost. Baladický příběh o lásce, plný pohanských magických elementů a mystických symbolických odkazů se podmanivě vrývá až pod kůži. Soundtrack je pastva pro uši, výborně celek doplňuje a nejednou jsem si vzpomněl na norskou hudební legendu ULVER, která mně místy jejich zlověstnou atmosféru připomínala. Zvuk je též bravurní, různé šepoty, hlasy, šusty, to vše jsou důležité atributy při sledování projekce ať už v kině, nebo v domácím, kvalitně ozvučeném prostředí. Co ale z filmu kromě zmíněného příběhu, zvuku a hudby dělá naprosto ojedinělou podívanou je vizuální stránka! Kamera, její kompozice a stylizace, umístění detailů v záběrech a umělecký smysl pro celek. Černobílý materiál má doslova hypnotizující účinek! Jakoby film točil František Vláčil - poetické ztvárnění a syrová atmosféra, s Janem Švankmajerem - skrz bizarní surrealistické cítění. Herecké tváře jsou neokoukané, dokonale přirozené a dvě mladé ženské postavy Rea Lest (Liina) a Jette Loona Hermanis (mladá baronka) v sobě ukrývají hluboké čarokrásno. Povědomá tvář na mě vykoukla až v roli starého barona, kde se zjevil Dieter Laser, znám především jako doktor Joseph Heiter z Lidské stonožky a opět mně připomínal našeho Jana Třísku, mazec podoba! Nemám naprosto nic, co bych snímku vytknul. Tiše se vkradl do mé duše a tam také zůstane. Listopad je mým favoritem jako podzimní měsíc, nyní se přidal i Listopad filmový. Kéž by režisér Rainer Sarnet ještě něco podobného natočil.... (20.08.2022)

Konečne opäť skutočné umenie na plátne. Už mnoho rokov som nevidel film, ktorý by prebúdzal tak jedinečné pocity a emócie. Lenže kolegovia z csfd, tráviaci stovky hodín na premiérach tzv. must-seen filmov (aby sa mohli preukázať čo najvyšším množstvom komentárov) nepotešil, dokonca si na základe porovnania komentára a hodnotenia myslím, že dali viac hviezdičiek iba preto, aby si nepohnevali niekoho, koho si pohnevať možno (rád by som preboha vedel, kto to je). Keďže je to umenie so všetkou licenciou, aká umelcovi prislúcha, požadovať vysvetlenie každého záberu či každej scény je nebotyčná hlúposť. Umenie sa prežíva a nie vysvetľuje. Je to normálny romantický príbeh o láske, dokonca z obdobia romantizmu (1840-te roky), avšak podaný tak, aby sa po všetkých stránkach odlíšil od všetkých iných filmov o láske, čo je nepochybne snaha úplne pochopiteľná a preto toto tvorivé úsilie musím vysoko hodnotiť. Režisér určite videl Bergmanovu „Hodinu vlkov“ najmenej trikrát. Potom aspoň raz Švankmajerovo „Besnenie“ a myslím, že aj Mijazakiho „Cestu do fantázie“, v ktorej každý berie všetko šialené, čo mu príde do cesty, ako úplne normálne, možno i romantický hororový balet „Giselle“  z roku 1841, napriek všetkému je až desivo originálny. Ostáva mi dúfať, že o ďalších cca 10 rokov znovu niekto príde s takýmto „artovým hnojom“ (odborný termín vygenerovaný kolegom, ktorý píše komerčné romány), aby potešil moje srdce i dušu. (31.10.2021)

Jedna z nejkrásnějších současných filmových balad o nenaplněné lásce a zaprodané duši. Příběh je vyprávěn do značné míry vizuálně, protože si to může dovolit. V žádném případě si nemyslím, že by zvítězila forma nad obsahem (to je podle mne případ např. Nabarveného ptáčete či slovenských Služebníků). Film zcela nerezignuje na rozumové chápání děje, avšak z velké části vtahuje diváka směsicí archetypálních obrazů (ďábel, Bůh) či univerzálních lidských prožitků (láska, smrt). Zdánlivé bizarnosti v příběhu přestávají rušit ve chvíli, kdy si dovolíme vstoupit do příběhu nezatíženi předsudky a začneme hledat za podivnou formou konkrétní významy. I přesto, že jsme znovu a znovu konfrontováni s příběhem zaprodané duše a opakovaně tento notoricky známý příběh prožíváme, navzdory tomu se necháme nachytat, protože nějak věříme v to, že dobro zvítězí. (06.11.2021)

Kdyby se Franta Vláčil a Jan Švankmajer zfajčili a natočili spolu film dle námětu od Erbena, vypadal by nějak takhle. Má to ovšem menší háček – nadpřirozeno je všude kolem, ďábel sídlí přímo za humny, oživlé nářadí vesničanům plní jakékoliv přání, a démoni se oklamávají navlečením kalhot na hlavu.... Estonský surrealistický horor 'November' je – jak je z anotace již vidno – nefalšovanou rustikální ódou na fantasmagorii, okořeněná severským folklórem a absurdním černým humorem. Přesto jde v podstatě o fantazijní mozaiku z (ne)obyčejného života pár obyvatel jedné neznámé lesní vesničky. A byť jde o film konceptuálně nekonzistentní, jde o skvělý žánrový bizár, který by měl vidět každý fanoušek černobílých filmů.... Inu, v Estonsku se dušičky slavěj tak trochu jinak. [#FILMOVKA2021🎬] (26.08.2021)

Přehlídka bizarností, odehrávající se ve fiktivním pohanském světě založeném na estonských mýtech. Je to krásně černobíle natočené, neskutečně nápadité a rozhodně originální, ale všechny ty úžasné nápady (švankmajerovsky vyhlížející bytosti složené ze starého nářadí, hlavní hrdinka - vlkodlak, náměsíčná hraběnka, vyplivování hostií, absurdní boj vesničanů s morem, nápoje lásky umíchané z výkalů, poetické rozhovory se sněhulákem, pochody mrtvých i všechno ostatní) je bohužel přítomno jen v podobě izolovaných podivností, co maximálně doutvářejí atmosféru magicky realistického prostředí, ale pro děj žádný význam nemají. Příběh o zamilované holce, jejíž milý se zakouká do jiné, je pak už jen torzem, na němž z těch výše zmíněných ujetě fantazijních přívěšků nedrží pořádně ani jeden, a celé se to tím pádem poněkud rozpadá. Nicméně pokud by organizátoři festivalu Weird Europe (Divná Evropa) hledali vhodné adepty na zařazení do programu, tak Listopad je jasná volba. (04.07.2017)