Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Velitel vojenského výcvikového tábora, čerstvě povýšený major Cibulka (Václav Lohniský) drží své podřízené zkrátka. Kvůli nečekané pohotovosti odmítne dát dovolenou i mladému poručíku Zábranovi (Stanislav Remunda), jehož manželka má každým dnem rodit. V armádním deníku navíc vyjde nepravdivý článek o tom, že Zábrana je ukázkou špatného velitele roty. Ve skutečnosti je to právě on, kdo má nejlepší velitelské schopnosti. Zábrana v obavách o manželčino zdraví v noci poruší rozkaz a vzdálí se do Prahy, aby ženu v porodnici navštívil. Majoru Cibulkovi to vyzradí Zábranův bývalý spolužák z vojenského učiliště, mladý politruk Jirgala (Zdeněk Řehoř). Cibulka se rozhodne ještě přitvrdit a pohnat Zábranu, kterého už dlouho nemá rád, před prokurátora. Avšak cvičení zblízka sleduje plukovník Sova (Ladislav Pešek), a ten vidí pravého viníka jinde... Film Zářijové noci je samostatným režijním debutem Vojtěcha Jasného, který do té doby spolupracoval s Karlem Kachyňou. Drama o šikanování vojáků neschopnými veliteli vzniklo podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta, napsané pro soubor Armádního divadla. Poukazem na odvrácené stránky lidové armády byl snímek ve své době kontroverzní. (Česká televize)

(více)

Recenze (41)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Velmi skličující film. Rok 1957 - Herecký výkvět českého národa maří svůj talent účinkováním v tupé politicko-vojenské agitce, jejímž režisérem je jeden z nejnadanějších českých režisérů vůbec, výjimečný tvůrce, jemuž šílená doba nedovolí točit politicky nezabarvené filmy a umělecky (i lidsky) ho znásilňuje. Stejně jako celou dříve zmiňovanou hereckou generaci. (Stejně jako celý národ.) Autorem a spoluscénáristou tohoto agitačního a hrubě schematického kusu je pak pozdější reformovaný komunista, ještě pozdější chartista, emigrant a velká osobnost české literatury, která ovšem v té době tvořila intelektuální předvoj lidu svou schopností obstát na poli budovatelské poezie a literatury. Naprosto tragická kombinace lidských osudů zapříčiněná naprosto tragickou dobou. Přesto se musí objektivně uznat, že Vojtěch Jasný dělal, co mohl, aby jeho film měl alespoň bazální uměleckou hodnotu. Tak třeba hraje originální symfonická hudba. Lokace vypadají také velmi autenticky. Kameraman se rovněž činí. Z toho nic, co dostal coby námět (a stranické zadání), vyždímal celovečerní film. Navíc s ideou - základní krédo filmu přece platí nejen pro lidově-demokratickou armádu: Strana se nemýlí, chyby dělají jen jednotlivci... On to byl ve své době zřejmě celkem odvážný film, z dnešního pohledu je to ale stále žalostně málo... ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

Proč je v armádě tolik blbců? To jsem se taky dávno chtěl zeptat, říká vojín Husa (Broďa). Komunisti se tu zase napráskali. Mělo to být propagandistické,  ale bylo to pravdivé. Armáda nemá deky a má poručíky (Remunda) co nejsou ve straně a ještě pindají a pak i zběhnou. Nezachrání to ani laskavý táta Sova (plukovník Pešek). Broďovi se rozeserou boty, má to vyřešit major Sovák, jenže jak je u Sováka zvykem, vysere se na to. No a největší komunista u roty Řehoř je pěkný práskač. Pro komunistu typické.  Vřele tento film doporučuji. ()

Reklama

Xeelee 

všechny recenze uživatele

[LFŠ 2008] Pozítří jedeme domů a my tu musíme dělat takový blbosti – Pro zvýšení bojeschopnosti musíme využít každé minuty. Ve své době velmi kontroverzní film, který pod vrstvou prvotřídního humoru skrývá kritiku naší dokonalé socialistické armády. Jde ale spíš o kritiku jednotlivců, kteří z různých důvodů nedělají správná rozhodnutí. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Komunistický idealistický optimismus je prostředkem pro vyjádření naděje skalních příznivců komunistické strany. Po přiznání zločinů, po přiznání chyb a s vírou v lepší a lidskou budoucnost v rámci komunistického zřízení. Takové je Kohoutovo a Jasného filmové drama z vojenského prostředí. Pochopitelně, jakákoliv kritická poznámka vyvolává bouři nevole dotčených adresátů. Ovšem vyjadřovacím prostředkem filmového díla není kritika, ale odhodlanost postavit se čelem všem chybám, napravit je a zaostřit pohled také na obyčejného člověka a jeho potřeby. Je to nadšeně přijatá výzva a víra v dobré a spravedlivé základy vybudované komunistické společnosti. Varuje se před prázdnou a agresivní propagandou. Varuje se před neschopnými jedinci na čelních místech hierarchické struktury společnosti. Varuje se před záští, povýšeností, korupčnictvím a žárlivostí. Dožaduje se lidského přístupu k jedinci. Dožaduje se zdravého rozumu a citlivého vedení lidí a společnosti. Ve své podstatě nejde o problémy v československé armádě v socialistických časech, ale o nespravedlnostech systémů v řízení společností i celých států, když se zapomíná na lidskou stránku a slepě se vyžaduje absolutní poslušnost, bez možnosti doplňujících otázek. Je to sympatické a snad i odvážné. Ale stále jde o komunistický idealistický optimismus! Stále ten optimismus obsahuje jistá dogmata třídních předsudků. Hlavní postavou příběhu je velitel roty, poručík Zábrana (zajímavý Stanislav Remunda). On je zde názorným příkladem schopného člověka, který je nespravedlivě srážen ve svém úsilí od žárlivých, ambiciózních a neschopných kolegů a nadřízených. Ovšem podřízení a většina jeho kolegů svého schopného a lidského velícího milují a podporují. I když pod psychickým tlakem nespravedlnosti a strachu chybuje a přijme svůj zasloužený trest. Smutným hrdinou příběhu je Zábranův přímý nadřízený a nově povýšený major Cibulka (dobrý Václav Lohniský), který tvrdohlavě lpí na disciplíně a poslušnosti, bez připuštění nutnosti lidských potřeb. A dobře fungující kolektiv potřebuje citlivé vedení! Třetím důležitým zobrazeným typem člověka je plukovník Sova (sympatický Ladislav Pešek). Ten sice stojí za chybným krokem se jmenováním Cibulky, ale po zjištění skutečného stavu vše zachraňuje a provádí nápravu napáchaných škod a nespravedlností. Poslední důležitým typem člověka je Zábranův spolužák ze studií a poručík a politický osvětář Jirgala (zajímavý Zdeněk Řehoř), který slepou a neosobní víru musí konfrontovat se skutečností nesprávně nastaveného systému. Prohlédnout a poučit se musí! Z dalších rolí: zamilovaný poručík Fára (příjemný Jiří Vala), pokrytecký a úslužný poručík Škovránek (zajímavý Zdeněk Kutil), bodrý a veselý rotný Marčák (dobrý Vladimír Menšík), obezřetný podplukovník Čmelák (Josef Bláha), povýšený a líný zásobovací major Fialka (dobrý Jiří Sovák), opatrný četař Římsa (Jaroslav Mareš), upřímný vojín Husa (zajímavý Vlastimil Brodský), prostý vojín Karabinoš (Anton Gymerský), snaživý pucflek se špatným původem Tišťan (zajímavý Vladimír Brabec), zmatená Cibulkova manželka (Libuše Havelková), dychtivě nedočkavá Zábranova těhotná manželka (Marie Tomášová), či místní obletovaná prodejkyně hřebenů Veveřička (Luka Rubanovičová). Herecké výkony jsou výborné. Snaha je upřímná. Ale do pravé kritiky i do strhujícího díla stále něco potřebného schází. () (méně) (více)

honz 

všechny recenze uživatele

Film má jednoduchou zápletku: mladý poručík Zábrana jednoho večera potají opustí kasárna a navštíví svou těhotnou ženu v porodnici. Nestihne však noční vlak zpět, vrací se až druhý den, kdy o jeho útěku už ví major Cibulka (Václav Lohniský) a chce Zábranu poslat před soud. Plukovník Sova (Ladislav Pešek) má však k vzniklé situaci spíše lidský přístup, a tak nakonec je neoblíbený major Cibulka převelen do zásobování "ke konzervám"... Zářijové noci jsou natočeny již v době jistého uvolnění, než jaká byla za "Kultu osobnosti". V kritickém pohledu na armádu není snímek ničím výjimečný, jeho největší předností je skvělé herecké obsazení. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (3)

  • Film byl po svém uvedení na banskobystrickém festivalu v roce 1959 podroben kritice a na několik let stažen z distribuce. Vytýkal se mu negativismus a "zkreslený pohled na socialistickou současnost". Stejně tak dopadly další filmy jako například Zde jsou lvi (1958) nebo Tři přání (1958). Zpět do kin byly zakázané filmy uváděny až s politickým uvolněním po roce 1962. (Stegman)

Reklama

Reklama