Zářijové noci

Komunistický idealistický optimismus je prostředkem pro vyjádření naděje skalních příznivců komunistické strany. Po přiznání zločinů, po přiznání chyb a s vírou v lepší a lidskou budoucnost v rámci komunistického zřízení. Takové je Kohoutovo a Jasného filmové drama z vojenského prostředí. Pochopitelně, jakákoliv kritická poznámka vyvolává bouři nevole dotčených adresátů. Ovšem vyjadřovacím prostředkem filmového díla není kritika, ale odhodlanost postavit se čelem všem chybám, napravit je a zaostřit pohled také na obyčejného člověka a jeho potřeby. Je to nadšeně přijatá výzva a víra v dobré a spravedlivé základy vybudované komunistické společnosti. Varuje se před prázdnou a agresivní propagandou. Varuje se před neschopnými jedinci na čelních místech hierarchické struktury společnosti. Varuje se před záští, povýšeností, korupčnictvím a žárlivostí. Dožaduje se lidského přístupu k jedinci. Dožaduje se zdravého rozumu a citlivého vedení lidí a společnosti. Ve své podstatě nejde o problémy v československé armádě v socialistických časech, ale o nespravedlnostech systémů v řízení společností i celých států, když se zapomíná na lidskou stránku a slepě se vyžaduje absolutní poslušnost, bez možnosti doplňujících otázek. Je to sympatické a snad i odvážné. Ale stále jde o komunistický idealistický optimismus! Stále ten optimismus obsahuje jistá dogmata třídních předsudků. Hlavní postavou příběhu je velitel roty, poručík Zábrana (zajímavý Stanislav Remunda). On je zde názorným příkladem schopného člověka, který je nespravedlivě srážen ve svém úsilí od žárlivých, ambiciózních a neschopných kolegů a nadřízených. Ovšem podřízení a většina jeho kolegů svého schopného a lidského velícího milují a podporují. I když pod psychickým tlakem nespravedlnosti a strachu chybuje a přijme svůj zasloužený trest. Smutným hrdinou příběhu je Zábranův přímý nadřízený a nově povýšený major Cibulka (dobrý Václav Lohniský), který tvrdohlavě lpí na disciplíně a poslušnosti, bez připuštění nutnosti lidských potřeb. A dobře fungující kolektiv potřebuje citlivé vedení! Třetím důležitým zobrazeným typem člověka je plukovník Sova (sympatický Ladislav Pešek). Ten sice stojí za chybným krokem se jmenováním Cibulky, ale po zjištění skutečného stavu vše zachraňuje a provádí nápravu napáchaných škod a nespravedlností. Poslední důležitým typem člověka je Zábranův spolužák ze studií a poručík a politický osvětář Jirgala (zajímavý Zdeněk Řehoř), který slepou a neosobní víru musí konfrontovat se skutečností nesprávně nastaveného systému. Prohlédnout a poučit se musí! Z dalších rolí: zamilovaný poručík Fára (příjemný Jiří Vala), pokrytecký a úslužný poručík Škovránek (zajímavý Zdeněk Kutil), bodrý a veselý rotný Marčák (dobrý Vladimír Menšík), obezřetný podplukovník Čmelák (Josef Bláha), povýšený a líný zásobovací major Fialka (dobrý Jiří Sovák), opatrný četař Římsa (Jaroslav Mareš), upřímný vojín Husa (zajímavý Vlastimil Brodský), prostý vojín Karabinoš (Anton Gymerský), snaživý pucflek se špatným původem Tišťan (zajímavý Vladimír Brabec), zmatená Cibulkova manželka (Libuše Havelková), dychtivě nedočkavá Zábranova těhotná manželka (Marie Tomášová), či místní obletovaná prodejkyně hřebenů Veveřička (Luka Rubanovičová). Herecké výkony jsou výborné. Snaha je upřímná. Ale do pravé kritiky i do strhujícího díla stále něco potřebného schází. (29.10.2016) (méně) (více)