Sobibor

Rusové se filmového námětu chopili po svém.Velmi silný příběh.Takové historické události je nutné si neustále připomínat. Nesmí upadnout v zapomnění. Překvapila mě přítomnost Christophera Lamberta. Poznala jsem ho podle očí, ale pro jistotu jsem se radši podívala do hereckého obsazení. Vypadal hodně zvláštně, jakoby ten obličej měl gumový. Závěrečná scéna s mladíkem utíkajícím po poli ji více než symbolická. Nicméně si myslím, že skutečnost byla daleko příšernější, než nám bylo ve filmu ukázáno. (27.11.2020)

Fascinovalo mě s jakou surovou samozřejmostí byl příběh vyprávěn, což mu tedy přidalo na síle, ale dívat na ty nackovský odpornosti dá člověku prostě zabrat. Moc se nepracovalo s postavama a i děj je trošku chatrnější, je vidět, že vše se zaměřovalo především na ukázkou jakému strašnému peklu byli židi vystaveni. (06.10.2021)

Sobibor. Jméno, které už navždy zůstane s pachutí smrti podobně jako Osvětim, Treblinka atd... Rusové se chopili se ctí historické události, která již byla jednou zfilmována a která si zfilmování zaslouží hned z několika důvodů. Za prvé, na zločiny nacismu nesmí být nikdy zapomenuto. Za druhé zde došlo ke vzpouře, kterých v koncentračních táborech za války nebylo mnoho. Z dnešního pohledu se to zdá čistě matematicky nepochopitelné. Jak mohlo několik stovek stráží, pravda vyzbrojených, věznit desetitisíce vězňů? Jak to, že ti senechali masakrovat doslova jako ovce ? Ano, po prním příjezdu na nové místo bych dokonalou lež nacistů chápal... Označte si dobře kufry ať je pak najdete! Je tu někdo zedník? Tesař? Truhlář? V novém působišti potřebujeme vaše profese! Rozdělte se na ženy a děti a muže! Je to jen na chvilku brzy zase budete sloučeni. První do sprch půjdou ženy a děti, je to z důvodu zábrany proti tyfové epidemii... Dobře si označte oblečení ať je pak najdete!.... tohle bylo prostě dokonale vymyšlené na čerstvě příchozí, dokonalá past aby až do hermetického uzavření dveří plynové komory byly odsouzení k smrti klidní...V panickém strachu ze smrti se dav chová nevyzpytatelně a nedá se řídit. Jenže ti co se zázrakem vyhnuli plynu, ti co byli ještě určeni na otrockou práci dokud sami nepadnou hladem a nemocemi, proč oni znajíc již svůj osud nepovstali? Myslím tím teď všechny vyhlazovací tábory, ne jen Sobibor. Naštěstí se zde našel člověk, který pochopil a dal některým z vězňů šanci přežít. Film je drsný jak jen můžeme od tohoto žánru očekávat. Hlavně začátek a příjezd jednoho z transportů. Židé ještě přijeli s kufry a v nejlepších šatech osobními vagóny. Sice se strachem a nejistotou, ale také v očekávání té nové domoviny... Zde je pro diváka obzvláště drsný ten kontrast jejich důvěřivosti a naivity s divákovou znalostí toho co bude následovat. Jestli na mne něco opravdu zapůsobilo, pak to byl večírek esesmanů. To bylo čisté peklo. A ačkoliv jsem nikdy neměl rád Lamberta jako herce, tady ten jeho esesák hodně dotahuje Fiennese v Schindlerově seznamu. Opravdická zrůda. Čiré zlo. Bohužel tábor sám na mne působil dost komorně i počty vězňů na apelplacu, kdy v táboře jich bylo ve skutečnosti několik tisíc. Dle mého názoru také vězni byli až moc ,,zarostlí'' a už jen to výhružné dívání se do tváří esesmanům neodpovídalo realitě. To se ve skutečnosti trestalo bitím nebo smrtí. V závěru jsem nechápal proč při útěku hlavní branou za vězni vybuchovaly všechny ty miny kolem plotů... Ale i tak se jedná rozhodně od naprůměrnou záležitost velebící hrdinství těch několika kteří umožnili ostatním pokusit se o útěk. Dávám tedy za 4 zlaté prsteny. * * * * (20.04.2020)

Ruský filmový styl mívám rád téměř bez výhrad, ale tady mi nesedl. Namísto syrového realistického drámka z koncentráku jsem totiž dostal poněkud teatrální a exaltovanou záležitost s absurdně zkarikovanými postavami esesáků a v závěru nasáklou typickým ruskoválečným patosem klasického ruského válečného filmu. Mnou nedávno zhlédnutý polský "holokaustový" majstrštyk W ciemności (2011), který mám dosud živě v paměti, mě oslovil nepoměrně víc a teď mě o to víc mrzí, že jsem mu kvůli úděsné ruční kameře nemohl dát plný počet. Sobibor mě až na první třetinu příliš nezaujal, jeho dokumentární hodnota je kvůli scénáristické vyumělkovanosti postav sporná, účinek na diváka i přes závažnost tématiky je tedy nevelký, zpomalené "artové" finále pak rozpačité. Režisér Chabenskij mě na rozdíl od herce Chabenského nepřesvědčil. (13.01.2019)