Bradův život

Tak v první řadě...zapomeňte na to, že je to komedie. Není. Ani v náznaku. Leda by vás rozesmálo vyprávění muže v krizi středního věku, který bilancuje veskrze nesympatickým způsobem svůj dosavadní život. Přitom se potácí mezi sebelítostí a závistí. Je to ale v takové míře, že to na mě nepůsobilo jako krize, ale spíš jako charakterová vada. A tvůrci jdou tomuto dojmu vstříc tím, že se Brad zklidní až po zjištění, že se jeho bývalí spolužáci nemají zase tak moc dobře, jak si myslel. Ano, je tam i jisté prozření díky synovi, jehož lásku v žádné pomyslné soutěži získávat nemusí, ale to je dost žalostné klišé. Vcelku mě překvapuje, že takový film vznikl a zajímalo by mě, jak na něj američtí diváci reagovali. Tady je totiž důležitý kontext. Američané jsou odmala vedeni k tomu, aby byli úspěšní. Mají spoustu nástrojů, které slouží jako měřítko úspěchu. Systém kreditních karet, úspěšnost partnera, dům, auto, školu, práci...cokoliv. Ne nadarmo, se film v originále jmenuje Bradův status. Idea, že by někdo mohl být šťastný, aniž by to bylo spojeno s kariérou, je přinejmenším anarchistická. Mají soutěž...poměřování pindíků v genetické výbavě. Byť je mi to cizí, neodsuzuji to. Protože vím, že ke štěstí je stejně daleko vlakem a s prázdnou kapsou, jako vlastním tryskáčem a s miliardou na účtu. Proto mi bylo Bradovo bolestínství protivné, jeho myšlenky mi nic nedaly a pointa mi připadá tuctová. A neocenil jsem ani věčně zachmuřený výraz Stillera...který vypadal jako brácha Janka Ledeckého. Takový film, by mohl leckomu zkazit náladu. (18.07.2022)

Fajn film. Nic víc, nic míň. Stiller rekapituluje svůj život, přemýšlí na svými neúspěchy, zklamáními a závidí svým bývalým spolužákům z vysoké, že to dotáhli mnohem dále než on. Spousta vyřčených myšlenek je nosných, zajímavých. Srovnávání svého společenského statusu s ostatními (zvláště dnes v době sociálních sítí, Instagramu) zatěžuje mou hlavu každý den. A jak hlavní myšlenka filmu sděluje - takové srovnání je naprosto zbytečné, ale člověk se od toho zkrátka nedokáže odpoutat. Co ale snímku chybí je filmovost - dramatické situace, gradace a silnější finále. Bez toho film působí jako filozofická rozprava nabalená na výlet Stillera do Bostonu bez zapamatovatelnějších scén a momentů. Jak jsem řekl - je to fajn, má to příjemnou nostalgickou atmosféru, ale vracet se k tomu v dohledné době již nepotřebuji. Ale třeba krize středního věku mě k filmu znovu dovede. (06.07.2018)

Reziser Mike Biely /Skola Rocku/ natocil tymto asi svoj najlepsi film o chlapovi po 50 -ke, ktory sa rozhodol vziat syna na turu po VS v USA, aby obaja videli jaxa svet zmenil. V roli chlapa po 50 -ke sa predstavil ben Stiller /Fotr je Lotr, Noc v Muzeu,/. A svoj zivot porovnava so zivotom kamaratov, pricom mu samotnemu sa zda ze je na tom najhorsie. Jenna Fisher /Tyden bez zavazku, Gosford Park/ je pre mna zahadnou hereckou - vie vobec hrat ? Z tohto filmu nemam ten pocit, co ja viem .....Ono sa to dobre rozbehlo, dialogy su na urovni, rezisersky sa pan Biely tiez predviedol. No len potom skoda toho konca, akokeby tvorcom dosli napady a koniec filmu proste ustrihli. Jo a na reci tuna ze Stiller nevladal, nehodil sa a podobne bla bla bla - tak an to serem, beriem jednoznacne radsej Stillera nez podpriemerneho a hodne uboheho A. Sandlera napriklad - so Stillerom je to slusny a nadpriemrny film . 80 % (24.02.2019)

Tímto chci veřejně oznámit, že bych rád zažaloval Mika Whita za to, že mi ukradl můj život a především mé myšlenky, a bez mého povolení si je dovolil přenést a zfilmovat do tohoto velice silného snímku. Teď ale vážně, já jsem jako fakt vyděšený. Snad nikdy mi totiž myšlenkově nebyla žádná filmová postava tak moc blízká, jako ta zde, navíc v perfektním ztvárnění Bena Stillera, no ty vole, to jsem byl prostě normálně celý já 8D. Každopádně, tento film je ale vážně hodně ze života a o životě, a tvůrce naprosto přesně věděl, co dělal. Bradův život je tak opravdu hodně upřímná, otevřená a emočně silná podívaná, se kterou jsem se až nevídaně ztotožnil, nicméně se jedná určitě ale o snímek určený právě především pro vrstevníky ústředního hrdiny, rozjímajícího nad svým dosavadním životem a osudem, jelikož právě jen toto cílové publikum dokáže podle mě ten film následně vnímat tak, jak vnímaný být má, bez nějaké ironie, či nepochopení. Bradův život každopádně nedisponuje úplně nějakou nejsilnější zápletkou, ovšem zde je nutné vzít v potaz, že celá ta podívaná je postavena v podstatě primárně na úvahách muže ve středním věku nad svým životem, a ne obsahově kalkulujícím dílem, o což větší důraz byl pak ovšem kladen na herce, kteří museli publikum přesvědčit o svých nejniternějších pocitech, a myslím, že vesměs se jim to povedlo na výbornou, což jen přispělo k celkovému skutečně reálnému vyznění. Bradův život je tak zkrátka velmi přesvědčivá, podmanivá a přirozená deprese, ve které se myslím najde mnoho z nás, tudíž pro mě se jednalo o nesmírně emočně silný zážitek, ze kterého se budu ještě dlouho vzpamatovávat. (13.11.2020)

47letý Brad rekapituluje svůj dosavadní život a při srovnání se svými bohatými, slavnými, úspěšnými vysokoškolskými spolužáky (už ne přáteli, čí vinou?) dochází k závěru, že ničeho kloudného nedosáhl. Přestože je dostatečně zajištěný, má talentovaného syna, se kterým si rozumí, milující manželku i smysluplnou práci. Už dlouho na mě něčí pochyby a osobnostní krize nepůsobily tak negativisticky a ublíženecky, jako jeho neopodstatněné stěžování, shazování mladistvého idealizmu či liché představy, jak se ostatní mají skvěle. Samozřejmě se to časem zvedlo, když nevyhnutelně zjišťoval, že se mu vůbec špatně nedaří, jenže to jsme my všichni viděli dávno před ním. (02.02.2018)