Světlo mého života

Popravdě jsem se bál, že tohle bude zase jedna z těch užvaněných dvouhodinových slátanin. Nicméně osobní účast Casey Afflecka na projekci mě donutila jít.A díky za to. Hltal jsem všechno co mi bylo servírováno a spokojeností jsem jen kvetl. To, že téma je podobné zde v komentářích uvedeným seriálům a hrám vůbec nevadilo, protože Casey ho uchopil po svém a vložil do něj své starostlivé otcovské srdce. V tuto chvíli to byla nejlepší projekce 54.KVIFF a pět hvězd je naprosto zasloužených. Jen malé postesknutí: škoda, že nemohla dorazit i Elisabeth Moss, nu asi nedostala výjezdní doložku z Gileádu :-D (30.06.2019)

Příjemně srdečná pomalá konverzačka nabitá přirozenými hereckými výkony obou hlavních představitelů, v níž dlouhé promluvy postav zabírají většinu délky filmu. Dystopie je zde prakticky jen na pozadí, o fungování společnosti v době, kdy na Zemi už nejsou téměř žádné ženy, se příliš nedozvíme. Affleck se ani neubírá k zobrazení všech aspektů chaosu a zoufalství upadající společnosti jako třeba Cuarón v mnohem akčnějších Potomcích lidí, ale zaměřuje naši veškerou pozornost čistě na vztah otce a dcery, který po divácké stránce dokonale funguje a dokáže sledující přimět, aby se do postav vcítili a drželi jim palce. Jako režisér se Casey Affleck myslím ukázal ve velmi dobrém světle a jako scenárista baví - zvlášť poslední dialog je ve filmu mile vypointovaný. [KVIFF 2019] (02.07.2019)

„S dceruškou puberta tříská, to je pech, postapo otec jí víská ve vlasech.“ Nic proti artovým filmům o vztahu otce a dcery, ale ... žádný vztah přece nevisí ve vzduchoprázdnu, vždy dochází k interakci s okolním světem. Bohužel ten Affleckův svět, z něhož chromozom Y vyprchal jak bublinky ze sifonu, je stvořen blbě, jen halabala, nepromyšleně a s fatálními rozpory. Kdepak Cesta, jen tvůrčí přešlapování na místě. DYSTOPICKÉ OKÉNKO: [][] „Šialený svet, v ktorom viac-menej neplatia už žiadne pravidlá...“ (silentname). Ani bych neřekl. Normálně tam jezdí vlaky a funguje elektřina. Atd. [][] A kdo že to v „šialenom svete“ dokázal 11 let ochránit svou dcerušku, vzácnou lovnou zvěř? Zapšklý pacifista Affleck, který bytostně nesnáší zbraně a může se zvencnout, když dcerku hodný dědeček squatter učí střílet z pušky. Velmi uvěřitelné. [][] Perla nakonec. Tři zlí chlapi jdou lovit samičku. Do baráku, kde bydlí 4 (slovy čtyři!) jiní chlapi. A jaké zbraně si ti zlí vezmou? Jedno malé kladívko a dvakrát holé ruce. To nevymyslíš. [][] Jen dvě razítka za snahu na Affleckův postapo doklad a šlus. (16.11.2023)

Casey mě jako herec nikdy úplně neuchvátil a po přečtení synopse jsem očekávala pomalinku plynoucí komorní záležitost, která mě unudí k smrti. Nemohla jsem se víc zmýlit. Hlavní postavy otce a dcery jsem si velmi rychle oblíbila (jejich dialogy byly krásně zahrané a hlavně hodně dobře napsané) a dýchla na mě i nepříjemná atmosféra dystopického světa (škoda, že nebylo více času věnováno příčinám "vyhynutí" ženského pohlaví). Ani na chvilku jsem se nenudila a moc jsem si tuhle svou poslední projekci na KVIFF 2019 užila. (15.07.2019)

Komorní nezávislý snímek, zasazený do netradičního prostředí dystopické budoucnosti, v níž vymřely skoro všechny ženy, se fungováním fiktivní společnosti a jejími pravidly zabývá vyloženě okrajově a z drtivé většiny stojí na vztahu a vzájemných hovorech dvou hlavních postav (otce a jeho jedenáctileté dcery maskované za chlapce), které zahrnují všechno možné od rozebírání rozdílu mezi morálkou a etikou po přednášku o menstruaci, nicméně nevynikají žádnou velkou scenáristickou bravurou, která by snímek dokázala při jeho malátném tempu a minimu děje podržet. Minimalistickému příběhu, který těží pouze z tábornického putování dvou diskutujících postav, které jen sem tam potkají někoho dalšího a v závěru akorát musejí obstát tváří v tvář ohrožení, aby mohly putovat dál, přesto nelze upřít silná atmosféra, přesné herecké výkony a lehkost Affleckova stylu vyprávění. (30.06.2019)