Světlo mého života

Příjemně srdečná pomalá konverzačka nabitá přirozenými hereckými výkony obou hlavních představitelů, v níž dlouhé promluvy postav zabírají většinu délky filmu. Dystopie je zde prakticky jen na pozadí, o fungování společnosti v době, kdy na Zemi už nejsou téměř žádné ženy, se příliš nedozvíme. Affleck se ani neubírá k zobrazení všech aspektů chaosu a zoufalství upadající společnosti jako třeba Cuarón v mnohem akčnějších Potomcích lidí, ale zaměřuje naši veškerou pozornost čistě na vztah otce a dcery, který po divácké stránce dokonale funguje a dokáže sledující přimět, aby se do postav vcítili a drželi jim palce. Jako režisér se Casey Affleck myslím ukázal ve velmi dobrém světle a jako scenárista baví - zvlášť poslední dialog je ve filmu mile vypointovaný. [KVIFF 2019] (02.07.2019)

Postapokalyptické drama o vztahu mezi otcem a dcerou je v určitých aspektech podobné loňskému snímku Beze stop s Benem Fosterem. Někoho může zamrzet, že se postapokalyptický svět “bez žen“ nerozpracoval do hloubky, ale jelikož je Světlo mého života především o vztahu otce s jeho dcerou, který se snaží být dobrým rodičem i v tak nebezpečném světě, tak bych to nepovažoval za nedostatek. Pokud máte rádi psychologická dramata a vyžíváte se ve všedních realisticky pojatých dialozích, kde valnou část stopáže strávíte pouze s dvěma postavami, tak zde budete ve svém živlu. 8/10 (12.07.2019)

Jemnější verze The Road, kterou drží nad vodou tradičně působivý Affleckův “emo projev” a zajímavý výkon malé Anny Pniowské. Velice minimalistické, téměř celou stopáž jen dialogy mezi otcem a dcerou v lesích nebo opuštěných barácích. Plus zkoumání jejich chování - strategie přežití - souvisle s postupným odkrýváním tajemství, co se v jejich světě stalo a jak to změnilo společnost, které se obloukem vyhýbají. Komornost pro trpělivé a vnímavé diváky. Tři a půl. (26.03.2020)

Těch pár problesků na postavu Elisabeth Moss vyloženě vybízí k tomu, aby člověk použil přirovnání k Příběhu služebnice. Styčné plochy s ním Affleckův film skutečně má, ale náladou je to úplně jinde. Světlo mého života je ryzí americké indíčko, krásně nasnímané, kde se místo akce hlavně typicky dlouze a lidsky rozmlouvá, jindy zas zadumaně mlčí. Ve středu zájmu je vztah otce a dcerky, a všechny ty postapokalyptické rekvizity jsou jen (chutným) kořením. #KVIFF2019 (30.06.2019)

Chápem čo chcel týmto Casey Affleck povedať a chválim mu aj jeho nezávislý spôsob natočenia - takéto civilné vyznenia tejto téme pristanú najviac. Áno, rodičovská láska nepozná hraníc, s tým súhlasím. Avšak na to, že sa tu v podstate nič neudialo - divák len sleduje sústavné ponevieranie sa po lesoch, poliach a záhradách, ktoré je popretkávané banálnymi rečami v podstate o ničom - tu je veľmi pomalé tempo. A to len všeobecnú nudu ešte viac umocnilo. Keby to malo aspoň nejakú lepšiu pointu, alebo aspoň pár náznakov akčnosti, nápadov na obohatenie deja a rýchlejšieho tempa, aby si človek viečkami nezlomil lícnu kosť. Ten jeden útek cez okno a potom finálna bitka sa mi zdalo veľmi málo. Ani nejaký výraznejší konflikt s dcérou tu nebol, čo by som samozrejme očakával. Na druhú stranu technická stránka bola vynikajúca. Slabší priemer. 55/100 (20.08.2019)