Jesus Christ Superstar

Film, kterým je nejlépe uctít Velikonoce. Mnohým se nelíbí výkon Teda Neeleyho, a je pravda, že poněkud mečí, ale jeho charisma je skryté ve smutku jeho očí, což mnozí nedokážou spatřit. Protože on ví, co mnohým zůstává skryto.Pokud chce ateista poznat příběh příběhů a nechce se mu do Bible, je toto pravá cesta. (29.03.2016)

Takhle to dopadne, když jde skupina svobodomyslných hippies natočit svoji verzi muzikálu a náramně se jim to povede. Jidáš je tanečně nadaný černoch, Pilát zákeřný slizoun, Herodes vůdce bizarní travesti show a Ježíš? Ten je jediný takový, jakého si ho všichni představují. Díky geniální hudbě se tento počin nemůže ztratit ve své přešťastné nadsazenosti a kdyby se ve finální půlhodince tak moc nepřehrávalo, stavěl bych téhle partičce piedestal. (12.09.2007)

Zcela úžasné a ojedinělé veledílo, kterému k naprosté dokonalosti chybí božský hlas úplně prvního Ježíše Iana Gillana z Deep Purple. Když jsem v d eseti letech spatřil t ento muzikál poprvé (do té doby jsem znal jen verzi s Kamilem Střihavkou) byl jsem jako u vytržení. Naprosto mě fascinovala ta originalita s jakou s e protkla šedesátá léta a doba Kristova. Teď už to pro mě není takové objevení Ameriky, ale dneska i po tolika letech mě tenhle muzikál dostává stejně jako tenkrát. Spolu s tou "gillanovskou" je tohle nejlepší verze. (25.07.2008)

Jesus Christ, čo je na tomto filme také kontroverzné? Hnutie hippies predvádza pašije formou rockovej šou. No a čo. Ted Neeley vôbec nevyzerá ako žid, naopak, je to vyslovene árijský typ, či presnejšie - americký anglosaský typ (akoby vypadnuvší z euro-amerického vizuálneho náboženského folklóru konca 19. storočia). No a čo. Morálne "nevyladené" postavy Judáša a Márie Magdalény sú rasovo odlíšené. No a čo. Podľa môjho skromného názoru je všetko tak, ako má byť, aby vzniklo čosi, čo presahuje katolícky gýč (áno, pán Gibson, aj pašije ako slasher horor sú gýč, pretože to bol slasher horor i v skutočnosti) a oslovilo to i ateistu. Rockovej hudbe zodpovedá rockujúci obraz, nádherné rytmické kompozície, miestami pripomínajúce ozajstnú notovú osnovu, zábery plné metaforickej sily (mračná v podobe písmena omega napríklad). V skutočnom umeleckom diele emocionálne exponovaný príbeh i jeho postavy musia byť emocionálne strhujúcimi. Toto stopercentne platí i o castingovej perle Tedovi Neeleym (ten chlap snáď počal z Ducha svätého). (13.02.2005)

Bylo až příliš snadné udělat z Ježíše hipíka. Dlouhé vlasy, lehké odění, hlásání lásky a míru… ale proč ne, k čase svého vzniku muzikál sedí perfektně. Dnes mi tak jako tak víc než zploštěné vidění Příběhu vadí jeho neucelené podání. Když už si tvůrci nad touto rozjásanou verzí evangelií použitím sebereflexivních uvozovek myjí ruce (je to jenom film, tak nás nekamenujte), proč také forma neodpovídá situaci „parta nadšenců v poušti“. Z velké výšky pořízené panoramatické celky, freeze frames a barevnou sladěností kýčovité výjevy se perou s divočeji pojatými scénami, kdy kameraman – když to přeženu – točí toho, kdo mu zrovna přitančí před objektiv. Jsem na pochybách, jestli měl Jewison jasno v tom, chce-li se vůči klasickým filmovým muzikálům vymezovat, klidně za cenu nevkusného parodování, či je s mnohem menšími finančními prostředky napodobovat. Ještě bizarnější dojem zanechávají padouši, kteří byli buď obsazení nevhodnými herci, anebo jejich zženštilost vypovídá o potlačované homofobii autorů scénáře. Přes všech napsané beru, že Jesus Christ Supestar nemá být nápadně chytrý film, že jde spíše o spontánní dobový výkřik, který bychom měli prožit. Jako takový mne sice nestrhnul tolik jako jiné muzikály, ale užil jsem si jej. 75% Zajímavé komentáře: Oskar, MIMIC (17.12.2010)