Jesus Christ Superstar

Tenhle biják (spolu se Scorseseho Posledním pokušením a Bulgakovovým Mistrem a Markétkou) mě, nekřesťana, přiměl k přemýšlení o ježíšovském mýtu víc a z více stran než všechna evangelia a kázání dohromady – kdysi v dobách předinternetových jsem měl celé libreto opsané a vlastnoklopotně přeložené a dodnes se vztekám při pomyšlení na to, z jakých duchaprázdných rýmovaček je splácaná Prostějovského „kanonická“ česká verze; vrcholem marnosti pro mě bylo její použití v titulcích při televizním uvedení Jewisonova filmu. Na BD jsou naštěstí titulky v pořádku, všechna čest svého řemesla znalému a evidentně zapálenému překladateli i tomu, kdo mu tu práci zadal. — O muzice se netřeba dlouze bavit, to křížení rockových a muzikálových postupů a odvaha/drzost vystavět v tomhle žánru ne muzikál, ale plnohodnotnou operu bez kouska mluveného slova, vám buď připadnou geniální, nebo ne. Zastavil bych se ovšem u zpěvu: syrově vyřvávaný, „nezpěvácký“ projev mi k polidštěným pašijovým postavám z masa a kostí sedí rozhodně líp, než kdyby režisér obsadil interprety nadpozemsky dokonalé. Stejně tak, pokud někdo vyčítá představiteli Ježíše malé charisma, muselo mu nějak uniknout, že Ježíšova lidská stránka, únava a to, že zdaleka neovládá situaci pevnou rukou a nezáří v davu coby nezpochybnitelná superstar, je jedním z hlavních témat filmu. — Choreografie! Sledovat třebas exaltované tanečky Šimona a jeho skvadry při fanatickém vzývání Krista uprostřed filmu, to je pokaždé na srdeční zástavu. (Ve stejné pasáži asi jediné místo z celého snímku, které mi vždycky lehce smrdělo samoúčelem – bez tanečníků zjevujících se ve vzduchu, zpomalených a zastavených záběrů bych se v této scéně věru obešel.) — No a dobrou polovinu filmu dělá scénografie, to neustálé balancování mezi „jako“ a hrou na „jako“, římští vojáci ve fialových tričkách, pušky, tanky, šminky, lešení, izraelská poušť, to nejsou jenom efektní „zcizovačky“, líbivá hipícká stylizace a vymezování se vůči klasickému muzikálovému a historickému žánru, to všechno jsou prvky, které tu prastarou pohádkovou historku skutečně přibližují dnešku, které nepřestávají připomínat, že jsme to my, kdo ten příběh tady a teď znovu prožíváme a koho i přes propast staletí pořád oslovuje. (05.05.2014)

Střídavě úchvatná (Ježíš x Jidáš, Ježíš x Pilát), střídavě nudná (Opravdu bylo nutné zabírat skalní útvary v poušti?) rocková opera. Skvělé chytlavé melodie, ale zazpívané nijak zvlášt dobře.. Ted Neeley je nejcharismatější a nejuvěřitelnější Ježíš, kterého jsem zatím ve filmu viděla (a že jsem jich viděla i dost). Retro zpracování je naprosto vytrženo z reality, nápad s inscenací pašijí zajímavý a hodně dobrý. A já se u toho takřka dvě hodiny skvěle bavila, i to "kontroverzní" pojetí Ježíše a Jidáše se mi zamlouvalo... (A zjistila, že mi znělka k MISS vždy přišla nepatrně zvrhlá...) (11.06.2007)

Dejte hipíkům do rukou pár peněz, bibli a radši utíkejte... To, co vznikne, je totiž bomba, jejíž výbuch se nedá ignorovat. Tenhle muzikál je vážně naprosto unikátní dílo, kdy Ježíš chodí a zpívá po Izraeli a honí ho římští vojáci v tílkách, Herodes se slunečními brýlemi, stíhačky, tanky a bůhví co ještě. Tenhle film má vážně neuvěřitelný náboj a buď vás bude přitahovat nebo odpuzovat. Tak i tak je to ale jedinečný film, který bych se asi bál jen tak doporučit. Jediný problém je, že se hrozně rychle okouká a napodruhé už toho moc nenabídne. (13.12.2009)

"Jesus Christ Superstar, vážně jsi tím, koho vzývají...." Tento kultovní muzikál s řadou super songů mám rád, ale srovnávat tuhle filmovou verzi s těmi na jevišti, co jsem mohl za ta léta vidět, se dá dost těžko. Na jednu stranu je v téhle filmové verzi fajn prostředí, ve kterém se to celé odehrává (viz záběry na pustou krajinu či antické ruiny - vůbec mi nevadilo ani to lešení dotvářející prostory chrámu), ale na druhou stranu nechápu všechny ty modernistické prvky (proč se v jedné scéně najednou musí objevit tanky a proč musí vojáci vedle obligátních kopí nosit i samopaly?). Taky mi neseděl černošský Jidáš a "teplej" Herodes. Nevím, zda v Americe onen kult extrémní korektnosti přišel tam brzo (na začátku 70 let), ale v tomto mi to přišlo, jako by to vzniklo teprve nedávno. (08.04.2023)

Mnohem konzervativnější než jsem čekal - Jesus Christ Superstar má pověst velké divočiny, a přitom je to jen standardní muzikálové vyprávění biblického příběhu v jeho čistokrevně tradiční podobě. Žádné proměny náhledu na příběh, žádná relativizace a zamýšlení se nad významem a dopadem křesťanského náboženství. Jediné co je navíc jsou použité rekvizity, metaforizující současnou společnost. Resp tedy společnost sedmdesátých let, dnes už by ten film vypadal zase trochu jinak... a Jidáš by nejspíš nebyl černý. Právě jeho postava je na tomhle zpracování nejzajímavější, má větší hloubku a komplexnější nazírání než jiné verze - ale když bych si měl vybrat na jaký film o Ježíši se podívám znovu, jednoznačně sáhnu po Scorsesem s Willemem Dafoe,. Tady odsud si jen tak maximálně pustím nějakou tu slavnou skladbu. 7/10 (12.12.2021)