Greeting to the Swallows
...and Give My Love to the Swallows
Režie:
Jaromil JirešScénář:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Magda Vášáryová, Viera Strnisková, Július Vašek, Václav Helšus, Dagmar Bláhová, Hana Pastejříková, Hana Maciuchová, Jana Andresíková, Alžběta Frejková (více)Obsahy(2)
Měla jsem vždy odvahu žít, neztrácím ji ani tváří v tvář tomu, co se v lidské řeči nazývá smrtí... Říká se, že od vynesení rozsudku do popravy má uplynout 99 dní. Tolik času zbývá Marušce Kudeříková (M. Vášáryová), mladé uvědomělé dívce odsouzené za velezradu, kvůli své odbojové činnosti za německé okupace. V cele smrti v polské Vratislavi, kde maluje oči malým dřevěným vojáčkům, vzpomíná na minulost – na svou rodinu, přátele, rodnou slováckou ves, své lásky, ale také na činnost, za kterou byla odsouzena. Mimoto však také píše dopisy domů, hlavně díky nim pak vešla Maruška v notorickou známost jako symbol vzdoru proti nacistické okupaci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (55)
"Pan farář se přišel ještě podívat. Miluji, odcházím s vírou, pevnou vírou" Citace z posledního dopisu Marušky Kudeříkové. Ta skutečná byla totiž věřící, a proto mi tady to Maruščino "hanobení" víry znělo tak falešnými tóny. Holt, bylo třeba se přizpůsobit normativu doby. Vašáryová ale jinak naprosto excelentní, byť na tuhle depresemi zahuštěnou kaši je třeba mít zrovna chuť. Noční a neospalá projekce mi ji vcelku zajistila. Čtyři. ()
Bezpříkladné lhaní. Zatvrzelé mlčení. "Přijedete ještě?" O statečné Marii Kudeříkové jsem neměl potuchy (byť jsem byl soudružským školstvím ještě zlehka políben) a až teď po shlédnutí filmu pročítám její příběh. Chápu rozporuplné hodnocení vzhledem k jejímu komunistickému přesvědčení. Ale při vědomí toho, že "nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá svůj život za své přátele" oceňuji, že to vzala na sebe. Ať už to měla s vírou jakkoli. Filmařsky vyčnívá samozřejmě Magda, vysoký standard drží Luboš Fišer. Potěšili i mladí Václav Helšus, Hana Maciuchová a další. Jirešova lyrika je i zde dobře patrná, nicméně nic filmařsky světoborného jsem nezaznamenal (když si jen vybavím jaké filmové obrazy s Magdou natočil Vláčil, Jirešova režijní poetika dost bledne). A tak opravdu dominuje příběh "based on true story", který zvedá film nad průměr. ()
Myslela jsem, že se mi dostane velice silného zážitku. Bohužel to zapadlo do stereotypu, což je velká škoda, protože jde o závažné a zároveň velmi silné téma. Je mi špatně a a vlastně i smutno z toho, že tak mladý člověk musel umřít. Maruška Kudeříková musela být statečná a hrdá mladá žena. Bylo zajímavé sledovat jak se z toho všeho vypsala a přitom nepsala o hrůzách a strachu. Čekala bych, že právě o tom bude člověk v její nelehké situaci psát. Devadesátdevět dní je dost dlouhá doba na to, aby se člověk z toho čekání mezi čtyřmi hnusným stěnami zbláznil. ()
Ojedinělý příklad přechodu do normalizačního filmu, kterým režisér nezradil sebe sama. Jireš s osvědčenými spolupracovníky Čuříkem a Fišerem využil scénáře vzniklého již v době největších výbojů nové vlny a dokázal vytvořit z potrétu legendarizované komunistické odbojářky poeticky laděný a jímavý příběh mladé dívky smiřující se se svým osudem v cele smrti. Retrospektivy spíše působí jako doklady její psychologického boje, jež je zajímavě ztvárněn v kontrapozici odhodlaných citací mimo obraz a velmi pozoruhodným neurotickým výkonem Magdy Vašáryové, jež v častých detailech tváře předvádí mimické mistrovství. Ideologický námět se dočkal výrazně neideologického a podmanivého ztvárnění (v němž jediným přímým odkazem na komunismus hrdinky je její nelibost vůči víru v Boha, která však na druhou stranu svědčí i o její schopnosti vést naplněný život a pouze v něj nedoufat, což je další důležitý argument pro pochopení jejího charakteru). Film navíc zaujme i významovou audiovizuální složkou tolik vzdálenou tvůrčí bezradnosti u obdobných látek. ...A pozdravuji vlaštovky nejsou žádným kompromisem, jde o plnohodnotné dílo s nímž se tvůrce dokázal plně ztotožnit a vytvořit tak velmi přesvědčivý portrét pozoruhodné osobnosti našich dějin, pro níž Jirešův film může být i obhajobou před současnými zavrhovači všeho, co jen trochu zavání slovem komunismus. Stačí jen pochopit situaci v níž se dívka k odboji přidává - první láska, hořkost z obsazení Země a nečinnosti starších, mladické nadšení a zarputilost pro věc, pod níž mizí i hrozba možných dopadů. To vše film zahrnuje a tudíž je zcela scestné, že se k němu například televize staví jako k tendenčnímu počinu, jenž nemá právo vstoupit na obrazovky. Mnoho diváků tak přichází o možnost spatřit vůbec poslední skutečné dílo nové vlny. ()
"V betonové kryptě seděl šílenec, poslední dobrodinec. 99 měl dní, pak mu ústa oněmí. Vojáky, jež maloval, ztratil v běhu času, lásku nikdy nevlastnil, života se nestranil. Přišel však boj poslední, a uživatel v poledni, roztáhl svá křídla k letu, myslím, že to bylo v létu, a vzkázal skrze hlasivky: a pozdravuji vlaštovky......" Nahodile, občas krásně, ale pořád stereotypně. Jireš je dříč, ale v tomhle případě svou vizualitu poměrně krotí. Škoda, kladivo se nekoná.... ()
Galerie (9)
Zajímavosti (7)
- Magdě Vašáryové byly ostříhány vlasy stejně jako později ve filmu Postřižiny. (Rosana)
- Otec Marie Kudeříkové Josef byl ve Vnorovech na konci 20. let 20. století starostou za lidovou stranu. (VN85)
- Dramaturgie se pokoušela z filmu eliminovat některé autentické citace ze zápisků Kudeříkové, na přání z ÚV KSČ se zase měla vystřihnout slova „Neklesejte na mysli!“, protože prý mohla být vnímána jako poselství pro pravici zahnanou do defenzivy okupací ze srpna 1968. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama