Špína

Na poměry české (případně slovenské) kinematografie je Špína rozhodně zajímavým a právem viditelným filmem. Nvotová se s ničím moc nemaže, vypráví přímočaře a syrově. Tomu napomáhá i zručný střih, který ví, jak a kdy narušit rytmus snímku a diváka tak kontrolovaně znejistit. Navzdory výše zmíněným kladům se mě film ale nijak hlouběji nedotkl (ano, nabízí se varianta, že film kvůli svému tématu zapůsobí silněji na ženy, to ale nemění nic na tom, že si dovedu bez problémů představit, jak by mě stejné téma v jiném filmu rozdrtilo mnohem víc), a když navíc končí z mého pohledu trochu režijně bezradným způsobem, měl jsem pocit, že jsem prostě neprožil maximum možného. I tak bych však Špínu rozhodně neoznačil za špatný film a věřím, že Nvotová má v budoucnu potenciál rozvířit zatuchlé místní filmové vody. 6/10 (23.04.2018)

Jakkoliv je mi snaha Terezy Nvotové sympatická, její Špína se nepovedla, není prostě dost špinavá. Už slyším kritiku, že to celé obludně bagatelizuju, jenomže pokud chtěla jak praví obsah od Falconu zachytit ten zločin a trest, měla na to znásilnění jít jinak. A hlavně, vůbec pak nejdeme do hloubky cestou pocitů Leny, ale spíš z dálky pozorujeme, jak je vláčena po špitálech a ústavech a skupinových terapiích (výrazů pro genitály si tu užijete dosyta). Já vím, že i když Lena vypadá, jako že se jí to skoro líbí, pořád to bylo znásilnění, jenomže divák nesmí dostat tolik pobídek, aby si musel říct "proč". Proč nemluvila je jasné, proč si řízla do zápěstí taky, ale proč jí zavřeli do toho blbákova, a proč se lidé kolem chovali jako když je jim to jedno. Líbilo se zachycení obrazů Bratislavy, její rámování v průběhu dne, obsazení Dominiky M-Z a také (ještě hezčí) Anny Rakovské. Jako zjevení působil Patrik Holubář a jeho chůze po obrně. (29.12.2017)

Ve světle českých komedií typu Strašidla nebo Padesátka, v nichž je motiv znásilnění nechutně a amorálně využíván coby zdroj nevkusného humoru, je nutno zdůraznit důležitost toho, že v současné domácí kinematografii existuje i takový snímek, který se traumatem žen ze znásilnění zabývá zcela seriózně a psychologicky. Ke cti mu slouží věrohodní herci ztvárňující převážně výrazně nesympatické postavy, silná atmosféra podtržená nevábným prostředím ústavu i kamerou malující depresivní chladné obrazy a několik emocionálně působivých scén. Ne až tak působivý je však samotný děj, způsob jeho vyprávění a vykreslení konkrétních klíčových situací. Diskutabilní nevěrohodnost úvodního aktu znásilnění nevyplývá nutně z toho, že při něm dívka na svou obranu nekřičí, nýbrž že si násilník vybere k onomu činu mimořádně riskantní okamžik, v němž by eventuálně mohl být snadno prozrazen. Že hlavní hrdinka mlčí o svém napadení je ospravedlnitelné možnými obavami ze zahanbení, leč film se tímhle zabývá příliš povrchně, neb nenechává hrdinku mluvit ani o svých pocitech. V závěru dotyčná sice tvrdí, že nechce být považována za oběť, nicméně snímek samotný ji jako oběť prezentuje devadesát procent stopáže, takže ani nemůže být vnímána jinak. Z filmu to skoro vypadá, jako by oběti znásilnění neměly jinou možnost než se zcela psychicky zhroutit a stát se trvale utrápenými troskami toužícími po sebevraždě - a nepomůže ani pobyt v léčebně, kde se člověk setká jen s neschopnými psychiatry, elektrošoky a pacienty v podobě vulgárních deviantů. Tímto zveličováním prohlubujícího se zoufalství pak film vytváří bezútěšné pocity bezvýchodnosti, namísto toho, aby působil terapeuticky, ukázal jak s takovými pocity pracovat a jak traumata překonávat. Jisté zadostiučinění sice přichází na úplném konci, ale jen velmi zjednodušené a velmi mírné. Potenciální interpretací je ta možnost, že Špína ukazuje odstrašující případ a že oběti sexuálních násilníků by se neměly bát jít s pravdou ven. Hlavní význam Špíny každopádně i přes její pokulhávající zpracování spočívá v zásadním přispění do diskuze na společensky závažné téma sexuálních útoků a jejich důsledků, což se rozhodně cení. (25.02.2018)

Tereza Nvotova hraje v kravinach a nyni je i reziruje.. Spina je film o znasilneni holky v pubertalnim veku, o tom jak se s tim vyporadava. Taky tam je psychiatricka lecebna, ktera je pomerne originalni, ale neverim v jeji realne vyobrazeni, protoze jinak by se vsechny psychiatricky lecebny museli okamzite rozpustit. Film me nezaujal, je to vicemene jen nejaka naucna socialni nota bez jakyhokoliv presahu. PS: Ve filmu jsou videt bobrici, ale fapovatelny to neni. (30.10.2020)

Strašná škoda, vše potřebné ve filmu bylo, prostředí, kamera, herci i festivalový nádech, nicméně vše zůstalo zcela nevyužito, scénář i některé scény na úrovni Bastardů, pro mě těžce promrhaný potenciál na film, jenž by mohl konkurovat stylu, který mají někteří tvůrci na východě i západě Evropy již dlouhá léta tzv. v malíčku. (27.01.2019)