Katapult

Včera som napísal komentár a netuším koho vinou sa neuložil. Takže znova. Videl som desiatku Jirešových filmov a ani jednému z nich som nenadelil viac, ako tri hviezdičky. Preto považujem dve hviezdičky priznané Katapultu pred jedenástimi rokmi za príliš prísny verdikt. Knihy Vladimíra Párala mám rád aj keď ich kvalita kolíše. Nedokážem posúdiť, či sú jeho knihy ťažko sfilmovateľné alebo sa dosiaľ nenašiel filmár, ktorý by ich dokázal adekvátne previesť na plátno. Pravdepodobné je aj to, že v súčasnosti sú už Páralove knihy passé. Život a ľudia sa medzitým pohli ďalej a problematika stereotypných životov a snáh o vymanenie sa z nich už má inú podobu. Katapult je zo všetkých sfilmovaných diel najpriemernejší. Neviem to konkretizovať, ale mal som počas sledovania filmu intenzívny pocit, že sa to dalo nakrútiť inak a lepšie. (17.09.2019)

Knihu neznám, takže netušim, jestli je tam příběh taky vyprávěnej tak hrozně zmateně, ale ve filmu jsem se poněkud ztrácel. Katapult má určitě něco do sebe, ale je to natočený celý nějak podivně a hlavně ke konci to na mě působilo až chaoticky. Jak se řiká, že někdo plácá pátý přes devátý, tak přesně takovej jsem měl z toho dojem. Možná by to chtělo vidět ještě jednou. Ale zase až tak mě to nezaujalo, abych měl chuť se na to podívat znovu. Třeba někdy časem... Zatim teda dávám 2 hvězdičky. (15.10.2008)

Než se stal z Párala oplzlý dědek onanujicí nad svými Playgirls díly, napsal tento velice zajímavou knihu Katapult. Jsem rád, že byla zfilmována, avšak tomuto filmovému počinu musím vytknout výběr herce - Jiřího Bartošky. Neznám jediný film, v kterém by byl Bartoška dobrý, ani tento není výjimkou. Ani Jirešově tvorbě (až na film Dvojrole) příliš nerozumím. V tomto filmu mi přišel velice dobrý tatínek jedné z dívek - Zdeněk Dítě, všetečný soused - Oldřich Vlach a emancipovaná a racionální Jiřina Jirásková. Jen ten Bartoška.... (15.07.2010)

Klasický, chtělo by se dodat už stereotypně (o stereotypu) opakující se Páral, ve kterém je zajímavý snad jen začátek konce (kdy si opět filmaři zahráli se strukturou vyprávění, něco jako před šestadvaceti lety). Po něm ovšem přijde pointa, jež je tak neuvěřitelným klišé, které bych od tvůrce jako je Jaromil Jireš fakt nečekal. (23.08.2022)

Trochu mě mrzí, že mi utekl začátek a tak jsem se v ději trošku ztrácel a na konci si nebyl jistý, jestli jsem to pobral dobře. A taky mi unikla zdá se výborná scéna, o níž píše Enšpígl, ale docela mě to zaujalo. Bylo to docela zajímavé a člověka to i strhlo, ne jako podobně laděné filmy dneska, těm prostě něco chybí. Docela mě rozsekala ta vdova s mysliveckou obsesí... (14.07.2013)