Morirai a mezzanotte

Ne, že by bylo příliš snadné odhalit kdo je vrah, nicméně mně můj velmi brzký typ vyšel a protože jsem o tom byl celou dobu opravdu přesvědčený, tak nějak nemohu říct, že by šlo o skvělé giallo. Jinak je to zábavný film, kterému krom onoho brzkého odhalení nemám příliš co vytknout. Snad jen scéna, ve které protřelý vrah s kudlou couvá před slečinkou se zapnutým mixérem v ruce je trochu mimo, ale alespoň pak vrah mixér použil a bylo to řádně nechutné… ;-) (06.07.2011)

Bava si zlehka pohrál se dvěma subžánry a výsledek stojí za to, alespoň pro hororového fandu. Vraždí se tu totiž překvapivě hodně, má pár silných momentů, ale co se týče identity tajemného vraha, nestojí za moc. Bude to totiž na 95% ta postava, kterou si na začátku filmu tipnete, tudíž o moment překvapení budete nejspíš ochuzeni. Ale i přes tu absenci nápaditých a opravdu krvavých vražd jsem dost spokojen. 7 bodů, jako když švihne... (18.07.2010)

Vyvražďovačka, začínajúca sprchovým mordom manželky kriminalistu v štýle Hitchcockovho Psycha. Tajomné dusno pred vraždami žien v ohrození, hmlový opar v závere spolu s ťažko odhadnuteľným páchateľom vytvorili pôsobivú taliansku kriminálku s atmosférou a pár logickými kiksami. Odhalenie je prekvapivé. Vzhľadom na charakater a spôsob dolaďovania tiel zamordovaných slečien zároveň aj pomerne ťažko uveriteľné. (24.02.2014)

Talianske gialoo pretkane kriminalkou - avznikol velmi slusny fryler. Spechvova scena maximalne pripomenula Hitchcockovo Psycho 1960, potom nastupia zalezitosti ako zeny v ohrozeni, ktore ktosi vrazdi, strasidelna atmosfera funguje, ale len tak na pol plynu. Herci su dost neznami, ale odohrali to dobre, dialogy nadpriemerne . 65 % (07.02.2017)

Netušil jsem, kdo bude vrah a ani jsem si nikoho netypoval. Mnohem víc mi totiž přicházelo na mysl, jak v giallu, kde má být všechno promyšleno do nejmenších detailů, může být tolik logických děr a filmových chyb. Za všechny aspoň finální scéna v hotelu, kdy byly občas rolety stažené a hrálo se na tmu, pak byly vytažené nahoru a stejně byla tma a pak už bylo úplně jedno, jestli je světlo nebo ne. Rolety zmizely samy od sebe a v celém hotelu bylo jak mávnutím kouzelného proutku naprosté světlo. Nebo když vrah připevnil Carol k hodinkám, které si zapomněla v muzeu vražednou zbraň a ještě k tomu skoro slavnostně zabalenou. To jako ten vrah fakt mohl počítat s tím, že si tam ty hodinky zapomene, vzápětí zjistí, že je nemá a vrátí se pro ně? To už je trochu moc, ne? Jinak samozřejmě fajn. Giallo nikdy nezklame a můj celkový dojem byl opět výrazně kladný. (07.09.2012)