Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (128)

Stružák 

všechny recenze uživatele

Film herecky nadupanej k prasknutí, tady snad hráli úplně všichni, koho si umím představit. 🤯 Režií precizní film, stejně tak hereckým výkonem Martina Dejdara. K pěti hvězdičkám mi snad chybí trošku střízlivější stopáž, protože mi to místy přišlo lehce táhlý. Umím si ale představit, že na Učitele tance budu jednou za čas koukat strašně rád. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Devadesátá léta české kinematografii ještě přála a jedním z povedenějších filmů té doby je také Učitel tance. Příběh o nezlomnosti života i při vidině krátkodobé možnosti budoucích časů. Zhoubná nemoc ve střetu se životní vitalitou a neukojitelnou touhou po životě. V radostech a emocích hledání a nalézání tělesného i duševního štěstí. Beze strachu a puritánských morálních zábran. Konec může dorazit nečekaně brzy a veškerý možný čas lze využít k prožívání života v sebeobraně před odevzdáním se hrůzostrašnému Thanatovi. Život dokáže být krutý a osud nebývá spravedlivý, ale i v nelichotivé přítomnosti se lze občas zachytit života a radovat se z něj. Hlavní postavou odlehčené dramatické vzpoury života je mladý taneční mistr Richard Majer (zajímavý Martin Dejdar, jako malý Filip Truhlář), prahnoucí ze všech sil po krásách života. Kapitulaci neuznává a v bujarém vzývání prožívá každou možnou chvilku. Smíření je předzvěstí lišaje smrti, bolest je marností, a přesto je život lákavým prostředím, kde se zbraně přijímání nemají skládat dobrovolně bez snahy o boj. Hlavní ženskou postavou je vrchní sestra sanatoria pro souchotináře (dobrá Jana Hlaváčová), nekompromisní pedant nad dodržováním přísných léčebných řádů. I tvrdá vážnost dostává citlivějšího obrysu při vytrácení se života z mladého těla. Důležitou postavou je pacientka Lydie (zajímavá Barbora Kodetová), profesionální tanečnice s nezbytnou romantickou linkou a oslavou života. Výraznou postavou je Pardus (dobrý Radek Holub), pacient se zuřivě vybudovanou cestou spásy a nutného vykoupení přibližujícího se zmaru. Z dalších rolí: temperamentní autorita Richardova utváření pohledu na život v podobě energického dědečka (příjemný Miloš Kopecký), poskakující šašek sanatoria Venda Benda (Petr Vacek), ze strnulosti probuzený nesmělý pacient Pepa (zajímavý Kamil Halbich), bezprostřední a zamilovaná Miluška (příjemná Zuzana Bydžovská), zprvu opatrný a posléze vystrašeně za mámením naděje utíkající pan Mandlík (dobrý Stanislav Zindulka), shovívavý moudrý primář sanatoria (zajímavý Petr Pelzer), pohledná zdravotní sestra Áša (příjemná Zlata Adamovská). laskavá mladá zdravotní sestřička (Klára Jirsáková), nevybíravě cynický zřízenec Aloiz (dobrý Zdeněk Dušek), autoritativní lékař sanatoria Dr. Král (zajímavý Alexej Pyško), operovaný pacient s tíživým pocitem podvedení (dobrý Václav Vydra nejml.), hazardní hráč a pacient Maxa (příjemný Pavel Rímský), svérázná léčitelka s lehkomyslně bohémským pohledem na život Dotáhalová (dobrá Gabriela Wilhelmová), její nadšeně malující manžel (zajímavý Jiří Hálek), či nový pacient a mladý energický tanečník Olda Ondříček (Vladimír Míka s hlasem Ondřeje Vetchého). Filmová podoba díla citlivě přistupuje k vážnému tématu, podává důkaz o krásách života v touhách po ochutnávání radostí bez předsudků a bez falešného moralizování. Zdůrazňované prožívání je poselstvím. ()

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

Neprávem pozapomenutý film. Samozřejmě má své meze, ale Dejdar tady rozhodně předvádí to nejlepší ze svého, vskutku "poněkud monotóního" herectví. Režie, kamera i scénář a taky hudba jsou naprosto perfekrní a jako celek tenhle film rozhodně řadím k tomu nejlepšímu, co u nás na počátku devadesátých let vzniklo. Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: Marigold, gudaulin, Gemini, sportovec ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Tuberák Martin Dejdar to v sanatoriu rozjede na plný pecky a nakonec se protancuje až ke smrti. Zvláštní film o dnes už prakticky zapomenutý nemoci, kterej kombinuje humor i nějaký ty vážný situace. Neni to sice žádnej zázrak, ale docela mě to bavilo. A je neuvěřitelný, že před nějakejma 20 lety Dejdar mohl hrát hlavní roli ve filmu, kde mu křoví dělali herci jako Zindulka, Kopecký nebo Hálek. A nakonec to dotáhnul k tomu, že moderuje "zábavný" pořady a hraje ve stupidních seriálech. 65% ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Nesnadné a možná ne zcela domyšlené téma tohoto záměru-scénáře-metafory bylo scénáristicky i režijně zvládnuto na vrcholné úrovni. Jirešova a Hubačova odrazová parketa se prolnula do výborné výpravy, věrohodného děje a přesvědčivě zachycených reálií té doby - tj. konce Třetí republiky. Nadsázka, která by v jiných případech doslova vraždila a deptala kvalitu, tady slouží jako přesvědčivé východisko k vybudování podobenství o potřebnosti, nenahraditelnosti a životadárnosti elánu, lidské potřeby přesahu a bojovnosti i na druhé straně naivity a zranitelnosti. Všechny tyto vzájemně se v sobě křížící a mnohém vzájemně rušící tendence postihuje v soustředěné podobě Dejdarova postava tanečního mistra Majera v Dejdarově podání. Mimořádných hereckých výkonů tu ovšem najdeme podstatně více. Retrospektivní dědoušek Miloše Kopeckého, komisní ženství vrchní sestry Jany Hlaváčové nebo dobyvačné pojetí v rolích Kodetové či nedoceňované Zuzany Bydžovské jsou asi nejvýraznějšími markantami tohoto rysu UČITELE. Zápas o zachování lidské důstojnosti v mezních podmínkách je patrně i hlavním obsahem nesporného nadčasového rozměru tohoto nanejvýš aktuálního českého filmu. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (8)

  • Natáčení probíhalo za plného a nepřerušeného provozu Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. V té době tam bylo asi 80 dětí a personál musel dbát na to, aby např. neplakaly a nerušily tak natáčení, navíc byla k dispozici 1 chůva, která rozdávala dětem dudlíky. I přesto se mnoho záběrů muselo právě kvůli pláči dětí opakovat. Na uspávání dětí se v případě potřeby podílely i dámské členky štábu. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)
  • Scénář Jiřího Hubače je z velké části autobiografický zážitek, kdy on sám onemocněl po válce smrtelnou tuberkulózou a rok byl upoután na lůžko v nemocnici na Bulovce. V podstatě čekal na smrt, protože léčba tenkrát nebyla a mladý Hubač se denně setkával se smrtí. Do té doby byl velký sportovec a literatura či psaní jej v podstatě míjela. Nemoc ho však nasměrovala ke změně hodnot a objevujil psaní a čtení, protože nic jiného dělat nemohl. (sator)
  • Ve filmu se v malé roli objeví i Petr Introvič, lídr hudební skupiny Bluesberry. (J.A.K.)

Reklama

Reklama