Vražedná pole

Film o přátelství jako snad žádný jiný. Když na konci slyšíme Johna Lennona zpívat humanistickou hymnu Imagine a sledujeme dva muže padat do vzájemného objetí, zavání to patetismem. Jenže Vražedná pole přistupují k sentimentu obezřetně, čerpají z něj sílu jaksi mimoděk a na pozadí faktografických událostí, jejichž emoční tíhu ještě znásobuje povědomí o životě Hainga S. Ngora, jenž zde fantasticky ztvárnil kambodžského reportéra Dirt Prana. Nemusel moc hrát, když si znázorněnými zvěrstvy sám prošel, ale jeho výkon je odzbrojující a režisér Joffé na něm staví i důmyslně poskládané vyprávění. To se často uzpůsobuje perspektivě postav, které jsou v případě amerických reportérů i Prana na stejné vlně, a s tím souvisí i délka a intenzita sekvencí - bombové útoky jsou krátké a šokové, zatímco zdánlivě nesmyslné množství času se věnuje vyvolávání Pranovy fotografie na falešný pas. V tu chvíli jde o klíčový okamžik rozhodující o budoucnosti Kambodžana v rozvrácené zemi a Joffé na ní patřičně ulpívá… Přestože jsou Vražedná pole filmem dvou odlišných polovin, z nichž první nabízí objektivní reflexi tehdejších poměrů v jihovýchodní Asii a druhá se noří do subjektivního prožívání pekla, právě přátelství mezi Pranem a novinářem Schanbergem a paralelně střižené kontrasty mezi jejich osudy v komformistickém, respektive diktátorském a utlačovaném prostředí, udržují tón a narativ přehledné a vyrovnané. A systematicky se směřuje k závěrečné katarzi, kterou už Joffé po více než dvou hodinách odkladů neprotahuje a přichází náhle, z pohledu aktérů zkrátka zaslouženě. Vražedná pole jsou tedy vzácný příklad filmu, který setrval v mantinelech hollywoodského vyprávění s důrazem na šťastné uzavření linií postav a současně předložil místy až dokumentačně čistý a historicky hodnotný portrét svého tématu. 95 % (27.03.2022)

Ocenění: Oscar - vedlejší herec (H. S. Ngor), kamera, střih BAFTA - herec (H. S. Ngor), kamera, střih, film, adaptovaný scénář, zvuk, herecký objev (H. S. Ngor) Boston Society of Film Critics Awards - herec (H. S. Ngor), kamera, film, vedlejší herec (J. Malkovich) Zlatý glóbus - vedlejší herec v dramatu (H. S. Ngor) London Critics Circle Film Awards - režie Los Angeles Film Critics Association Awards - kamera (02.10.2013)

Válečné drama, které mě ničilo dlouhou stopáží, u které ale výjimečně nemůžu říct, že by tam bylo něco navíc a že by film potřeboval prostříhat. Nepotřeboval, ale prostě mě nezaujal. Většina hrůzostrašných záběrů na mě nezapůsobila a všechno, co se snažilo být dojemné takové bylo víceméně díky velmi vhodně zvoleným písním - třeba "Imagine" Johna Lennona je smutná nádhera sama o sobě a proto stačí pustit jí k sebemenší dojárně a většina diváků má okamžitě na krajíčku a McCartneyho "Band on the Run" puštěné k přípravě zastřelení několika lidí vytváří hodně zvláštní kontrast... Kupodivu ale instrumentální hudba Mika Oldfielda, jinak mého oblíbence, byla značně disharmonická a nekolikrát mi přišla dost rušivá a obecně hodně nezajímavá. Válečné filmy nejsou tím, co vyhledávám, ale kvalitní dokážu zkouknout a ocenit. "Vražedná pole" mají jisté kvality (kromě té zmiňované hudby i herecké výkony a kameru), ale mě zrovna dvakrát nezaujaly. (31.07.2007)

Klasický zástupce filmů, které mají rozhodně co říct, avšak zvolily si k tomu nešťastnou formu. Těžko se mi hodnotí něco, co je svým poselstvím vysoko nad zemí, avšak zpracování kulhá. Pár silných záběrů a vhodně zvolených songů divácký zážitek pouze mírně vylepšují. Mám pocit, že obrovská část stopáže je věnována nudnějším pasážím ze života válečných novinářů, tedy nekonečné čekání na různá povolení. Tamní vláda jako by zkopírovala knihu George Orwella 1984 při "výchově" mládeže. Nedostanu se s hodnocením přes 2 *. Myšlenka krásná, ale dal jsem to asi na třikrát. Spousta pasáží je úmorně nudných a světlé okamžiky jsou vždy chvilkovou záležitostí. (03.04.2018)

Děs jaký na mne padl z příjezdu ,,revolucionářů" včetně následných poprav jsem dost dlouho u filmu nezažil. Většina děje stojí na postavě Ditha Prana (Haing S. Ngorovi), kterému se nepodaří odjet s evakuací novinářů a svým přítelem Sam Watersonem (Sydney Schanberg). Během útěku zažívá nejednu z hrůz, kterou Rudí Khmérové tak prosluli a náhodou se dostane i do míst, kterým se dodnes říká Killing Fields.... Pekelné válečné drama u kterého se budete skutečně bát a třást. Já jej viděl jednou v noci na ČT2 a přes pokročilou hodinu v naprosté bdělosti dokoukal do konce. Spát už se pak moc nechtělo...Zároveň si si však řeknete že ač přes jeho zrůdnost a oběti u nás, mohla nás potkat daleko brutálnější forma komunismu asijského střihu např. právě dle Pol Pota nebo Maa. Kambodža je dnes přes lokálně zaminovaná území a tisíce nezvěstných na tom relativně dobře. Pol-Pot je mrtev a Rudí Khmérové zničeni a rozprášeni. Přesto např. v Severní Korei dodnes panuje podobné klima vraždění, mizení lidí, mučení, vymývání mozků a věznění statisíců lidí bez soudu aniž by vůbec tušili za co. (31.07.2011)