Vražedná pole

Páči sa mi ako je film komponovaný. Na začiatku sa dostávame in medias res do konfliktu v Kambodži, ktorý je dôsledkom vojny vo Vietname. Hrdinovia Waterston a Ngor ako dvaja žurnalisti hľadajú príbehy o ktorých by mohli písať a prezentovať ich tak americkej verejnosti ako volanie o pomoc. V tomto smere film zvysoka kašle na patriotizmus a hrdinstvo. V prvej polovici totiž film len pozoruje. Sleduje z pohľadu cudzincov hrôzy, ktoré miestni vykonávajú na sebe. A snažia sa z toho šialenstva dostať živý( veď sú predsa cudzinci). Tá druhá sleduje dva rozdielne svety. Ten Ngorov snažiaci sa prežiť v podmienkach v ktorých ľudia zomierajú v nemenných hroboch po tisícoch, a ten svetský americký v ktorom je novinár chválený za hrdinstvá, ktorých sa nikdy nedopustil. Až tá druhá polovica dáva postavám ku ktorým sme si v prvej polovici nemali ako vytvoriť vzťah, nový rozmer. A ku koncu film krásne uzatvára pomyselný kruh a predáva emóciu. Oceňujem to, že si film neberie servítky. Je explicitný a nepríjemný. Núti k zamysleniu a zároveň v určitých pasážach apeluje na ľudskosť a morálku. Zároveň nastavuje zrkadlo a pripomína konflikt, ktorý v dome vzniku ešte vôbec nebol zažehnaný. To, že tu vidíme krvácať a zomierať deti považujem za odvážny ťah, ktorý sa vyplatil. Tento príbeh bude vo mne rezonovať ešte dlho. Zaslúžený oscar za kameru. (24.02.2021)

V roce 1973, krátce po vítězství komunistů ve Vietnamu se rudá mračna začala stahovat i nad sousední Kambodžou. O revoluci a následné vládě Rudých Khmérů pojednává velkolepé válečné drama Rolanda Joffého "Vražedná pole". Film má jakoby dvě příběhové roviny, které spolu splývají. Jedna z nich je učebnice dějepisu na téma Pol Potovského režimu. Druhá, ta silnější, je přátelství Amerického reportéra Sydneyho Shamberga se svým Kambodžským kolegou Ditem Pranem. Přátelství, které bylo silnější než osud. Nepříliš známý Sam Waterson byl v roli Sydneyho vemi dobrý a v jedněch ze svých prvních rolích potěší i John Malkovich, či Julian Sands. Dita Prana výtečně stvárnil Dr. Haing S. Ngor, muž, který skutečně zažil běsnění Rudých Khmérů. Roland Joffé má coby režisér ohromný cit, drsné scény dokáže kombinovat se záběry na krásnou panenskou přírodu. Mike Oldfield napsal netradiční, ale vynikající hudbu, která je velmi působivá. Konec je opravdu silný, avšak ne cíleně slzopudný (není nijak protahovaný). 85%. (26.06.2007)

První polovina filmu nebyla nezajímavá a nemůžu říct, že by se v ní nic nedělo, ale ve srovnání s polovinou druhou byla opravdu slabá a příliš obyčejná. Jisté výhrady bych si dovolil mít i k Oldfieldově hudbě, která do děje místy padne jako ulitá (poklidné pasáže nebo dramatická evakuace), ale jindy z filmu nepěkně trčí a odvádí pozornost (zajetí novinářů například). Jak už jsem napsal, ve druhé polovině Vražedných polí se stane všechno, kvůli čemu je dobré je vidět - Dit Pran putuje Kambodží (tady se Rolland Joffé očividně připravoval na nadcházející snímek Mission), Schanberg doma sleduje televizi a hraje mu k tomu Vincero, Schanberg pátrá po Pranovi... A pak samozřejmě ten krásný závěr (ovšem Lennona bych oželel). Tři a půl. (07.07.2012)

Chvílema výborný, chvílema hrozná nuda. Z filmu by se určitě dalo tak 30-40 minut vyhodit a nebylo by to vůbec na škodu. Dost mi vadilo, že se film snažil každou chvíli hrát na city a pak konec, protože to byl doslova kýč. Líbila se mi hudba (Mike Oldfield). Pro mě lehkej nadprůměr... 60% (25.12.2009)

Určitě zajímavý film, který má spoustu líbivých záběru zapadajícího slunce nad rýžovými poli a stejné množství těch děsivých. Jen nevím, jestli by nebylo lepší využít jeho stopáž spíše na rozšíření některých scén a většího nahlédnutí do nitra hlavního hrdiny (zajímavá scéna, kde mu malkovich vyčítá na záchodě cosi spoileroidního, v tom zbytku úplně zaniká a tohle téma není vůbec rozvité). A taky jsem měl místy pocit, jestli se autoři v některých scénách nesnaží udělat větší padouchy z Američanů, kteří vyvolali válku a nechali místní napospas, než z těch skutečných vrahů. (04.11.2008)