Mise

Příběh inspirovaný nejryzejším lidským zm*dstvím s překrásnou výpravou a s ještě překrásnější hudbou (prohru na Oscarech v téhle kategorii asi nikdy nepochopím). Příjemný Irons, ještě o chlup příjemnější De Niro a jako bonus naprosto brilantní McAnally, jehož postavu nelze nenávidět, protože dané rozhodnutí bylo nevyhnutelné. "Nebylo by pro indiány lepší, kdybychom k nim vůbec nepřišli?" P.S.: Záměrně jsem v úvodu nepoužila spojení "Krásný příběh", protože i na té kráse, na tom ráji, který vytvořili, je stín odpornosti, a to touha / potřeba vše měnit k obrazu vlastní víry. To, že z ní domorodcům chvilkově plynuly i nějaké benefity, to je věc druhá. (23.10.2023)

Někdy je královnám souzen úděl Popelek a největším skvostům přiděleno místo na nejzapadlejší a nejzaprášenější polici, kde je potenciální pátrač objeví pouhou náhodou, pokud vůbec. Náhoda mi během brouzdání po obchodě postavila do cesty regál, kde se za spoustou jiných věcí krčil stříbrný disk v nenápadném obalu s nápadnými jmény. Udiveně jsem se ho chopila a ještě udiveněji si ho prohlížela, protože přes všechna jména zvučící slávou a ocenění zvučící drahými kovy mi titul nic neříkal. Nedoneslo se k mému sluchu, že Robert De Niro, kterého bych si nikdy předtím nedokázala představit v historickém kostýmu a s kordem v ruce, si kdysi střihl roli koloniálního Kaina, který se vydal cestou pokání dávno před Briony Tallisovou. Nebylo mi známo, že Jeremy Irons svého času ztvárnil nejlidštějšího následovníka Ignáce z Loyoly, jakého jsem kdy poznala. Nebyla jsem obeznámena s tím, že Liam Neeson v intermezzu mezi Bounty a Schindlerovým seznamem hrál chlápka s kněžským kolárkem na krku a s kuráží v srdci. Neměla jsem ponětí, že Cherie Lunghi si po Guineveře v Excaliburu ještě jednou zopakovala roli ženy, pro kterou osudově ztratí hlavu hned dva chlapi. Nevěděla jsem, že v onom roce, kdy z nebe padaly trosky Challengeru a černobylský spad, nechal Roland Joffé spadnout tělo ukřižovaného misionáře z vodopádů Iguaců a postaral se tak o jeden z nejpůsobivějších filmových začátků, jaké jsem zatím viděla. Netušila jsem, že jeden z mnoha majstrštyků Ennia Morriconeho zní při scénách z nezkrocené rajské zahrady, zvané brazilská příroda. Nepředvídala jsem, že ve mně bezkonkurenční kamera zanechá pocit, že je to moje tvář, kterou třísní bahno jihoamerické džungle, chladí tříšť z divoké řeky a spalují plameny zapálené misie, že budu držet palce až k frakturám dvěma zcela odlišně a zcela pochopitelně jednajícím chlapům, z nichž jeden proti těm, kteří mají "in God we trust" napsáno leda na bankovkách, bojuje mečem a mušketou, a druhý vírou, láskou a nadějí, že mi životní postoje a osudy Rodriga a Gabriela potvrdí mnou vyznávanou zásadu, že když padneš na hubu, znamená to, že jdeš kupředu, a že se místo dalšího z mnoha snímků na téma "ušlechtilý divoch versus zkažená civilizace" dočkám filmu s mamutí silou a olověnou tíží, při jehož závěrečných minutách se mi potečou největší slzy za dlouhou dobu. Teď už to vím a vzdávám díky náhodě či osudu, kteří přivedli klikatými cestičkami Misi až do mého přehrávače a umožnili mi sledovat, jak nešťastní Indiáni kmene Guaraní "poznali nekonečnou milost Boží a krátkodobou milost lidskou." (29.04.2008)

Od prvních okamžiků můj zrak upoutaly nádherné záběry jihoamerické přírody zachycené kamerou Chrise Mengese, která společně s hypnotizující hudbou Ennia Morriconeho „maluje“ celý film. Roland Joffé ve vyprávění nijak nespěchá, dává nám čas pro vžití do doby a situace, ale ani chvilku nenudí. Mise je víc než jenom filmem o krutém podmaňování Jižní Ameriky, je to prosba o odpuštění, sama si vědoma, že přichází pozdě. 95% Zajímavé komentáře: kleopatra, Aidan, sportovec, Loom777, packa (04.08.2006)

Tento snímek je takový skrytý klenot. Jméno režiséra jsem nikdy předtím neslyšel, o to víc mě udivuje fakt, že studio muselo na natáčení věnovat nemalé finance. Film je dokonale řemeslně zvládnutý po všech stránkách. Díky překrásné kameře, máme dojem, že nahlížíme do pravého pozemského ráje, plného nádherných scenérií. Příběh je taky velmi silný, velmi skvěle je napsána postava, kterou zde ztvárnil De Niro. Bouřlivý španěl, nejdříve obchodník otroky, posléze vrah a na konec bojovník za spravedlnost. Jeho proměna je díky jeho prudké povaze tak nějak logická. De Niro je herec první kategorie a stejně tak Jeremy Irons. Úžasná je i hudba, i když někdy mi nesedí její zasazení do filmu, kdy v pějí v kostelech sbory. Přeci jen soundtrack prostě nazpívali profesionální zpěváci. (25.01.2007)

"Mise" (nebo chcete-li přesnější název "Misie") je jednou z legend filmového plátna a paradoxně není moc známý. Ač dostal Oscara za kameru a Zlatou palmu v Cannes, nikdy nebyl nijak vyzdvihován. Jedná se totiž o velice silný film o jedné smutné historické epoše. Nic k popcornu, či odreagování. Už na začátku, kdy indiáni pustí muže, přivázaného ke kříži, po vodě vztříc vodopádu, mi bylo úzko. Po nečekaném a brutálním ántré Rodriga Mendozy ještě více. Snad v každém momentu je film silný a jímavý. Robert De Niro podal jednu ze svých nejlepších rolí, značně komplikovanou osobu Mendozy, zpočátku krutého otrokáře, pak zlomeného muže a nakonec statečného válečníka. Jeremy Irons předvedl své nejvyšší možné herecké schopnosti. Na jeho otce Gabriela, nesoucího monstranci v čelé své družiny v ústrety conquestadorským puškám, nikdy nezapomenu. Hrdlo jsem měl stažené a ještě půl hodiny po skončení filmu jsem byl mimo. Jako celek to sice úplně ťipťopové není, ale všechny nedostatky přebíjí až nadpozemská hudba mistra M. 85%. (10.11.2007)