Země jahod

Od Wiktora je to tak trochu kopání do vlastních řad, ale tentokrát si myslim, že málokdo bude mít problém fandit Romeovi a Annelii...a vůbec Polákům obecně (Stale bez kasy, to my Polacy). Takový moderní otrokáři, jsem rád, že jsem se nakonec rozhod ject válet si šunky do emeriky jako plavčík, místo abych se někde lopotil na poli. PS: Počet záběrů bez větrných elektráren: 0. #kviff (80%) (07.07.2017)

„Zavři oči. Jo, zavři oči. Když seš sama a nikdo tu není. A je tma. Nemyslíš, že někdo stále slyší tvoje myšlenky? I když tu nikdo není?“ - „Ano.“ - „Pak víš, že nejseš sama. Někdo tě vidí.“ Sice film vypráví o přezíravosti Švédů vůči Polákům, ale dalo by se to velmi lehce aplikovat i na jakýkoliv jiný východoevropský národ (včetně Čechů). Ale Poláci tomu svým chováním rozhodně nepomáhali, právě naopak. A na pozadí téhle vzájemné nevraživosti a čistě pracovního vztahu (sbírání libovolných plodin) spolu s krédem „Vyděláme si a vrátíme se zpět do Polska, jo?“ začne zakázaná romance. A mě bavilo to velmi opatrné, nejisté a pomalé oťukávání spolu s kulturní i částečnou jazykovou bariérou (ti 2 mají alespoň angličtinu). Jejich křehká, tajná láska musí brzy čelit výzvě, na kterou ještě nejsou připraveni…Závěr byl pěkný, jakkoliv třeba naivní, a divák si může domyslet, jak by to asi pokračovalo, ale sem pasoval. Byl jako z jiného světa, lepšího a hezčího, takového, jaký by měl být, i když není. Proto nebudu tak přísný a dám filmu solidní 4*. (29.07.2023)

Zaujímavý švédsky film o Poliakoch muklujúcich na plantážach. Téma filmu rozhodne originálna, a podľa mňa to bolo celkovo aj vydarené. Zápletka pôsobila spočiatku prvoplánovo, ale napokon sa to celkom fajn rozbehlo. Postavy poľských "robotníkov" mi moc sympatickí veru neboli, až na Wojteka, ktorý sa bohužiaľ nechal ľahko zmanipulovať kamošmi a dal do stávky prakticky všetko - dôveru rodičov i jeho milej Anneli. Dialógy boli bohužiaľ slabšie, a práve tie mohli film dosť posunúť vpred. Ale na tie 3* to inak celkom bolo. (02.10.2022)

Vůbec mě nepřekvapuje, že se podobného tématu chopili zrovna Švédové. Ti mají svými filmy vždycky poměrně blízko k sebekritice. Zde je od začátku dost zajímavé sledovat jak chování Švédů, tak chování Poláků. Na oba byste toho našli víc než dost, takže Vás důsledek v závěru filmu ani moc nepřekvapí. Horší je, že nevím, jestli z toho filmu vůbec plyne nějaké ponaučení. Podle mě to není úplně o národu, jako spíš o prostředí. Nicméně z toho filmu je hrozně vidět, jak se Švédi vykazují jako určitý nadnárod na rozdíl od Poláků. U Poláků je zase těžký je brát líp, když půlka hereckého komparzu hrají hooligans z FC Katowice. No...tyhle srovnání národů ve filmech mě vždycky hrozně baví... (28.12.2017)

Dle popisu jsem si myslel, že základem filmu bude především shakespearovský vztah, ale naštěstí tomu tak není. Příběh polského Romea a švédské Julie pouze doplňuje a více dramatizuje hlavní děj. Ten se věnuje převážně polským dělníkům a švédským... no, řekněme šéfům. Na věc ale nenahlíží jednostranně (i když kdo nese hlavní vinu je jasné) ani Poláci zde nejsou vykresleni zcela bez poskvrny. Právě ten vývoj vztahů, je na filmu nejzajímavější.. občas vypadá nadějně, že by se možná někdo více zajímal, či bavil, ale celkově směřuje k poslední kapce a problému. Ten hlavní přichází před a během odporné oslavy, současně je však právě závěrečná scéna tou nejsilnější a nejemotivnější ve filmu. A Wojtek s Anneli? Taktéž to nejsilnější přichází právě při závěrečné scéně... konec vlastně potěšil, vcelku překvapivě. Celkově se divím, že si právě Švédi natočili takový film. I když proč uhýbat pravdě a vlastně oni jsou národem, jenž na sebe rád hází kritiku. 80% (11.01.2018)