Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Květen 1789. Do kláštera v městečku Compiegne přicházejí dvě mladé dívky, každá s odlišným pohledem na život a okolní svět, jejich uvedení do asketického stylu života se ujímá matka Marie (Jeanne Moreau). Vzápětí vypukne ve Francii revoluce a bratr jedné z nich, příslušník vysoké šlechty, hledá v klášteře útočiště. Když jej pronásledují revoluční orgány, obě mladé jeptišky jsou postaveny před soud...
Prvotní předlohou k filmu ROZHOVORY KARMELITEK je román německé spisovatelky Gertrud von Le Fort (1876-1971), která se věnovala postavení ženy v křesťanské společnosti. Podle jejího románu Die Letzte am Schaffot (1932) napsal francouzský dramatik Georges Bernanos (1888-1948) divadelní hru Rozhovory karmelitek, která byla na jevištích uvedena až po jeho smrti (1949). Román i jeho dramatizace vycházely ze skutečné události francouzské historie, kdy bylo šestnáct jeptišek karmelitánského řádu popraveno za spiknutí proti revoluci. Děj se soustřeďuje na diskuzi o obecném smyslu revolucí, které vesměs znamenají teror a zkázu v kontrastu s křesťanským chápáním světa. Převodu divadelní hry na filmové plátno se ujal kameraman Philippe Agostini, který se filmové režii věnoval jen zřídka, na režii a scénáři se podílel také švýcarský dominikánský mnich R. L. Bruckberger, který spolupracoval i na pozdější televizní verzi z roku 1984. Film se natáčel v historických exteriérech Senlis a Compiegne nedaleko Paříže. V rozmezí několika týdnů proběhla premiéra filmu ve Francii, Itálii a Německu v létě 1960, o rok později se mu dostalo dvou ocenění ve Španělsku. (argenson)

(více)

Recenze (14)

LeChouan 

všechny recenze uživatele

Reálná historie lidského rodu píše příběhy krásy, bolesti, ušlechtilosti, nízkosti, tragiky, … . Příběh šestnácti řeholnic, popravených gilotinou 17. června 1794 v samém závěru nejkrutějšího běsnění Velké francouzské revoluce je právě takovým reálným historickým příběhem. Příběhem podaným takovým způsobem, že vás ohromí a umlčí. Obyčejné ženy, sestry, pocházející z různých prostředí, různých povah, které se dostanou do situace, kdy stojí tváří tvář pozemské moci, jíž nejde vzdorovat, ne beztrestně. Obyčejné ženy, obyčejní lidé, lidé kteří nejsou prosti úzkosti, strachu z následků, který jim jejich vzdor přinese – a přesto jsou v tomto vzdoru schopny pokračovat až do svého pozemského konce. Projdou si čekáním na (předem jasný) rozsudek, po svém odsouzení na smrt, když jsou již vezeny na káře ke gilotině, když již kráčejí ke gilotině – modlí se, zpívají, obnovují svůj řeholní slib do rukou převorky. Jejich síla, jejich víra umlčí i po krvi „nepřátel revoluce“ lačnící dav. Jejich síla, s níž přijímají svůj tragický osud, dodnes zbavuje slov; víte dobře, že ve vás takové síly není. Krásný a bolestný film – protože my dobře víme, kolikrát si poté ještě šílenství davů, vyžádalo oběť podobných „obyčejných“ žen a mužů. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Dvě velmi mladé a velmi rozdílné ženy vstupují roku roku 1789 do karmelitánského kláštera v Compiègne: bezstarostná, nekomplikovaná, veselá Constanzia (Anne Doat) a aristokratická dcera Blanche (Pascale Audret), která se již od mládí nepřekonatelně bojí života. Jsou svěřeny matce Marii (Jeanne Moreau). Brzy se v klášteře objeví komisař revoluce (Claude Brasseur), zástupce jakobínů, kteří v klášterech vidí hnízda vykořisťovatelů a zrádců. Když se v klášteře zastaví Chevalier de la Force (Pierre Bertin), bratr Blanche, aby se s ní rozloučil před útěkem ze země, je to pro komisaře vítaná příležitost k prohledání kláštera... Podle hry slavného katolického spisovatele Georgese Bernanose a podle románu Getrud von Le Fort La Dernière à l'echafaud. Film podle skutečné události, kdy se 16 karmelitánek odmítlo vzdát své příslušnosti k řádu a bylo odsouzeno za " spiknutí proti revoluci". Na popraviště šly se zpěvem Salve Regina. Roku 1906 je Pius X. blahoslavil. Tímto tématem se inspirovalo mnoho umělců. Gertrud von Le Fort napsala román La Dernière à l'echafaud. Georges Bernanos své jediné drama Dialogues des Carmélites. Neopomenutelná je i opera Francise Poulenca - jedno z největších děl francouzské operní tvorby 20. století. Žádný div, že roku 1960 vznikl i film a hned podle románu i dramatu. Dosáhl neobyčejného úspěchu a zcela právem - dodnes se jedná o jedno z největších děl bez falešného sentimentu zachycujících slabost člověka a sílu křesťana. ()

Reklama

Una111 

všechny recenze uživatele

Hluboký zážitek! Strhující téma, výborný scénář i výkony... nemám, co vytknout! Pěkný komentář Pohrobek s jistými nepřesnostmi. Škoda, že film vidělo tak málo uživatelů! - - - Film se zakládá na skutečné události z francouzské revoluce: 17. července 1794 bylo gilotinou sťato šestnáct karmelitánek, protože nebyly ochotné porušit řeholní sliby. Nabídly své životy Bohu jako smírnou oběť za církev a obnovení pokoje ve Francii. Byly uvězněny, odsouzeny a popraveny. Je zaznamenáno, že na popraviště kráčely v řeholních hábitech za zpěvu latinských písní a dav diváků, jindy tak krutý a rozvášněný, je sledoval v naprostém mlčení, jako by šlo o církevní obřad oběti... Deset dní po jejich popravě, 27. července 1794, jakobínský teror, nejkrvavější období francouzské revoluce, skončil! - - - Námět putoval od autora k autoru: Konvertitka Gertruda von Le Fort napsala v r. 1931 povídku "Poslední na popravišti". Držela se poměrně věrně historické skutečnosti, jen hlavní hrdinka, bázlivá Blanka de la Force, je její uměleckou licencí. Povídku si vybrali koncem 40.let Raymond Bruckberger a Philippe Agostini pro svůj filmový scénář. Požádali G. Bernanose, aby ke scénáři napsal dialogy. Bernanose, snad v předtuše blízké smrti (zemřel 4 měsíce po dokončení díla), námět zaujal, a tak vznikly Les Dialogues des Carmélites. V r. 1956 použil Bernanosův scénář ke své stejnojmenné opeře Francis Poulenc. K filmovému zpracování došlo ale až v r. 1960. - - - "Víte, v jistém smyslu je bázeň přece jen Boží dcera, vykoupená ve Velkopáteční noci. Na pohled není hezká, to ne! Jedni se jí vysmívají, jiní ji proklínají, a všichni se jí zříkají... A přece, nemylte se: ona je přítomna u každého smrtelného zápasu a oroduje za člověka." (G. Bernanos) Doplňuji 23.11.2013: Film byl z youtube stažen. Škoda. Ale je tu csfd a naše filmotéky! ()

CSSML 

všechny recenze uživatele

Být režisérem Bresson, mohl film dosáhnout ještě vyšších výšin, ale i tak je film podstatně lepší než novela Gertrudy von Le Fort, kterou jsem přečetl při příležitosti zhlédnutí filmu. Přikládám to úpravě Georgese Bernanose. Přibyly humorné prvky (hluchá sestra), úzkost je hmatatelnější, vztahy postav přirozenější. Za vše mluví, že novela je koncipována jako čtyřiceti stránkový dopis muže přítelkyni, zhusta oslovované „ach, má drahá přítelkyně“ – chápal bych to, kdyby byla pisatelem žena. Filmu i novele musím ještě vytknout úpravu skutečnosti pro dosažení větší dramatičnosti vytvořením postavy úzkostné sestry, jako by sama skutečnost nebyla dostatečně dramatická a pro Církev slavná. Ostatní již bylo napsáno. – Blahoslavené mučednice z Compiègne, orodujte za nás. ()

brumbrum 

všechny recenze uživatele

Velmi dobre spraveny film o zivote a mucenictve 16 karmelitanok za francuzskej burzoaznej revolucie. Dej je inspirovany podla skutocnych udalosti a Terezia Lidove, predstavena karmelskeho klastora, je vyhlasena za blahoslavenu. Viac info sa da najst napr. tu: http://catholica.cz/?id=3124. Este detail: film je prakticky nezohnatelny - ale dobri ludia na tychto strankach vyhoveju prosbe a zaslu heslo, film sa da aj s titulkami stiahnut na uloz.to; vdaka este raz :-)! V pohode 5*. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (3)

  • Všech šestnáct mučednic bylo ve skutečnosti roku 1906 prohlášeno za blahoslavené. (Hvězdář)

Reklama

Reklama