Společenství vlků

První půlka se mi docela vlekla, pořád tam někdo někomu vyprávěl nějakou historku… Od prvního pohledu mi připadala divná babička - její protagonistka, kterou jsem nemohla z hlavy dostat jako mazanou vyšetřovatelku z To je vražda napsala, zdála se mi až moc babičkovská a fádní. Časem to dospělo ke vskutku netradiční parafrázi na Červenou Karkulku s prvky hororu (vyjíždějící jazyk, zbytek vlasů v hořícím krbu). Takže když se Rosaleen zeptala vlčího muže, proč má tak velké ruce, následovala nevinná odpověď: „To abych tě lépe obejmul“, což ale v daném kontextu působilo mrazivě. S tímle Společenstvím vlků bych zavyla hned. (07.07.2008)

70 %. Neil Jordan rozebral, o čem ve skutečnosti je pohádka o Červené Karkulce. Totiž o ne už tak malých děvčatech, sexu a "vlcích". Což jsou shodou okolností oblíbená témata také autorky předlohy Angely Carterové. Film by ale potřeboval výraznější dramatický oblouk, a tak divákovi v paměti nejvíc zůstane naprosto odzbrojující Angela Lansburyová a flirtování Rosaleen s vlkodlakem. Příběh by se navíc obešel bez zarámování snem a možná by bylo ještě zajímavější natočit ho dnes. (21.01.2009)

Uhraničivá fantasmagória, ktorá súčasne nadchýňa majstrovskou pocitovou réžiou Neila Jordana i ubíja panenskou nevinnosťou svojho príbehu, protichodne zamotanou do otravného spletenca troch vzájomne sa prelínajúcich dejových línií. Úžasný a boľavý zážitok v jednom, a určite film, akých už veľa neuvidíte. Krásna výprava, sympatické cameo Terenca Stampa. (12.02.2009)

Výtvarně vysoce stylizovaná studiová podívaná, která čerpá z více zdrojů, především ze známého příběhu o Červené Karkulce, z lidových mýtů ovlivněných pohledem církve, z romantismu 19. století a konec konců i z moderních hororů současnosti. Výsledkem je hororová pohádka pro dospělé, která se podobá např. Sleeping Hollow nebo pohádkovým filmům našeho Juraje Herze (Deváté srdce a Panna a netvor). Nejcennější je právě výtvarné pojetí, takhle nějak jsem si jako kluk představoval strašidelný les plný obřích hub, lesních velikánů s mohutnými pokroucenými kořeny a se spoustou tmavých zákoutí plných pavučin a svítících očí. Režisér mísí krvavou červeň s bílou barvou mléka, hraje si se zpomalenými záběry rozlétajících se střepů a s nejrůznějšími detaily hraček nebo živých tvorů, které dohromady vytvářejí tajuplnou atmosféru plnou vzrůstajícího napětí a v neposlední řadě i erotiky. Stejně jako je erotický motiv využíván ve starých upírských filmech, pak i zde je motiv vlkodlaka využíván ve smyslu pudové smyslnosti, kdy v každém muži i ženě se ukrývá kus dravce. Celkový dojem: 85 %. (21.01.2009)

Tedy, něčeho podobného bych se v dnešní době blockbusterů s otravným CGI dočkal asi jen stěží - osmdesátky fantasy filmům přály a Company of Wolves je toho dalším důkazem. I v porovnání s podobnými Sleepy Hollow T. Burtona nebo Gilliamovými Brothers Grimm je pro mě tenhle snímek jednoznačným vítězem. Příběh je možná tak trochu na pozadí, ani ne tak kvůli své snové nedoslovnosti, ale zkrátka protože se na to moc dobře dívá a ještě lépe poslouchá (hudba je vpravdě úžasná), tudíž ojedinělá atmosféra se stává tím, na čem divácký zážitek leží nejvíce. A stojí to za to. 9/10 (26.12.2013)