Společenství vlků

Když pominu fakt, že jsem se díky filmu dozvěděl několik zajímavostí, jako třeba že Karkulka arachnofobií rozhodně netrpěla, v lese kam chodívala rostly metrové houby, měla mizernej vkus na chlapy i na vlky, vyprávěla nudné pohádky a její babička byla doslova holka z porcelánu, tak zůstane slátanina a za mě hodně nepovedená variace na klasickou pohádku, kde když se měnil první vlkodlak, tak jsem nejdříve myslel, že to má být nějakej sup bo co (jasné je to starej film, ale ne zas tak starej, aby člověk začal hádat, že místo vlka bude sup) . Karkulka je sice pěkná holka, buchtu má v košíčku a v ruce pořádnej nůž, ale to na horor nestačí. Tuhle chlupatinu si už podruhé nepustím a i ta hodina a půl se táhla až moc. (20.10.2014)

"Dívky, pozor na vlky! Slibují bez záruky." My o vlku a za humny je... Neil Jordan! (© Faidra) Cynická pohádková babička se zhoupnula v křesle, posunula si brýle na nose a přísně se zadívala na vnučku: „Ti muži, ti muži...“  Pak holčičku začala strašit srostlým obočím, které jí prozradí vlka ukrytého v chlapech. Vyprávěla jí o plachých, přesto však krvelačných šelmách, majících podezřele velké nejen uši, ruce a zuby, ale vlastně úplně všechno. „A proč máš tak velký ocas?“ diví se nezkušená Červená Karkulka. „To abych tě lépe...“ Temně erotický i dětsky rozverný a odlehčený hororový příběh z nádherně strašidelného lesa (filmové ceny za výpravu a efekty) o tom, co vlastně vlci chtějí. A kam to vede, když některý z nich místo prostého "Ošustit, sežrat a opustit" propadne krásné a nevinné tvářičce, své kořisti, a ten vztah začne brát vážně. Ostatní vlci z jeho smečky ho opustí a on zůstane sám. Vystrašený vlček se zlomenou nohou, kulhající po třech tlapách nebezpečně blízko plamenů rodinného krbu, až mu jiskry lítají do kožichu a místností se šíří puch pálících se chlupů (a zbytků paruky po sežrané babičce, čmoudící na kraji ohniště). Z lesa je ještě slyšet vytí vzdalující se smečky, která už je zase na lovu, ale hlasitější je vrzání houpacího křesla, ve kterém se kolébá vlkova Karkulka, dnes už babka se stříbrnými vlasy a třemi bradami. A další malé nevinné děvčátko s očima navrch hlavy poslouchá její strašidelný příběh o šelmách, ukrývajících se v mužích a o tom, kam to vede, když... Když si chudák chlap se srostlým obočím nedá pozor na kočkovitou šelmu, ukrývající se v dívkách! (28.03.2014)

70 %. Neil Jordan rozebral, o čem ve skutečnosti je pohádka o Červené Karkulce. Totiž o ne už tak malých děvčatech, sexu a "vlcích". Což jsou shodou okolností oblíbená témata také autorky předlohy Angely Carterové. Film by ale potřeboval výraznější dramatický oblouk, a tak divákovi v paměti nejvíc zůstane naprosto odzbrojující Angela Lansburyová a flirtování Rosaleen s vlkodlakem. Příběh by se navíc obešel bez zarámování snem a možná by bylo ještě zajímavější natočit ho dnes. (21.01.2009)

Podstatně morbidnější, perverznější a rozšířená verze Červené karkulky. Klasické pohádkové motivy jsou zde přítomny a jsou dobře rozeznatelné – tajuplný les ukrývající zlo, nebojácná a lehkovážná hlavní hrdinka, moudrá a životem zběhlá babička, která prostřednictvím pohádek uděluje cenné rady do dalšího života, předává životní zkušenosti atd. Neil Jordan mě neskutečně dožral už v Interview s upírem, kde i přes přenádherné kulisy, skvěle hrající hlavní hrdiny a docela slušnou atmosféru byl celý příběh neskutečně zdlouhavý a režie tristním způsobem mdlá a bez nápadu. V případě Společenství vlků je jak režie, tak scénář na slušné úrovni, nicméně když srovnám s jakoukoli jinou tvorbou, kterou mám rád a u které se prostě bavím, vychází mi tento snímek jen jako dobrý průměr. Neil Jordan je první „větší“ režisér, se kterým si už od začátku moc nerozumím, ale chystám se v dohledné době na The Crying Game, tak třeba změním názor.) (07.07.2011)

Myšlenka dobrá, provedení zajímavé ale dialogy a celkové vyznění o ničem. Ve filmu slyšíme nesčetné příběhy, ale kde zůstal děj, ptám se já? Kdepak tohle můj šálek kávy rozhodně nebyl. Vše bylo poněkud zdlouhavé a utahané. PS: Viděl jsem již 4 filmy od Neila Jordana a dá se říci, že žádný již nepřidám. Styl jeho vyprávění mi zkrátka nesedí. Ani jeho Interview s upírem jsem nedokázal plně ocenit. (16.01.2009)