Hra na pláč

Jeden z mála filmů, kterej mě dokázal docela slušně šokovat. Sice to neni žádnej drsnej thriller, jak sem si původně myslel, ale za to to má dobře zrežírovanej zajímavej příběh, kterej je ještě okořeněnej několika napínavejma scénama se skvělou hudbou. Jediná škoda filmu je, že Forest Whitaker nedostal větši prostor, protože jinak fakt exceloval. (02.04.2007)

Vpravdě nezapomenutelný film... Vzpomínám si, jak jsem na něj šel kdysi dávno předávno nic netušíc do kina, a jaký obrovský šok mě pak během představení čekal. Tedy ona se mi ta holka sice zdála něčím trochu divná, ale že bude až TAKHLE divná, tak to by mě tedy bývalo nenapadlo. Byl jsem tehdy zkrátka ještě naivní trubka, dneska by mě už podobná pointa příliš nepřekvapila a určitě nešokovala. Jaye Davidson byl ve své roli fantastický a je to i hodně zajímavá osoba, jak jsem se o něm tady i jinde na síti dočetl. Škoda jen podprůměrných hereckých výkonů ostatních herců (kromě Foresta Whitakera), zvláštního stylu dialogů a ubohé filmové výpravy na úrovni televizní inscenace ČT; být The Crying Game pojata vizuálně zajímavěji a herecky lépe, určitě bych jí vypětil. (13.09.2013)

Vždyť je to jen kus masa. … Krásně jsem si to vychutnal. – (smích) – Já si to vychutnal. Byls fakt skvělej. Věř mi. Fergus je v podstatě dobrý člověk. Zřejmě ale vyrůstal ve špatné společnosti, a tak nakonec skončil jako dobrovolník u IRA. Psychologické drama o hrůzách jedné ostrovní války se poněkud nečekaně zvrhne v psychologické drama o jedné netradiční lásce. Překvapivě je v druhé části mnohem víc násilí než v té první a tak vůbec je místy dost drsná. Sbíral jste už někdy zuby zlámanejma prstama? V první části vlastně jen vojáci rozstříleli úkryt teroristů. Vše, kromě vztahu Ferguse s vězněm, jde do pozadí a už tady se režisér dotýká choulostivých témat. Po srážce Jodyho s vojáky pak musí Fergus splnit slib, a tak odjíždí do Londýna. No a zde se to po krátké idylické romanci začíná zamotávat. Závěr zůstal otevřený, takže se nakonec můžeme jen dohadovat, jak vztah Ferguse a Dil skončí. …a škorpión odpoví: Nemůžu za to, jsem už takovej. (12.06.2008)

Přesto, že jak podle pravítka rozdělen na část o zajetí černocha Jodyho (Forest Whitaker je i v minimu času maximální) a na tu, kde se jeden z jeho věznitelů, člen IRA Fergus (koukám, že Stephen Rea hraje v téměř všech Jordanových filmech - a skvěle), snaží rozjet nový život, se celým filmem jak pověstná červená nit táhne jedno: že minulost je a zůstane součástí každého člověka a že se před ní nelze schovat. Taky postava Jaye Davidsona, budoucího boha Ra z Hvězdné brány, je jedna z těch, na které se nezapomíná. (02.02.2006)

Krásně pojmenovaný starší snímek mého oblíbence, obsazený mým neoblíbencem - no, myslím, že za zkoušku to stojí - řekla jsem si - bohužel, nestálo.... Tak hlavně - celou dobu jsem měla pocit, že postavy předstírají něco jiného, než k čemu nakonec dojde, nic na mě nepůsobilo opravdově (včetně Dil, kterou jsem prokoukla při prvním detailním záběru v kadeřnictví, takže překvapení se nekonalo), nefungoval pocit viny jednoho, ani oddaná láska druhého, tím padá i smysl celého příběhu a já odečítám jednu hvězdu za druhou, až mi zbývá jen jedna jediná - za hudbu. P.S. Nakonec mě nejvíc ze všeho zaujala biografie Jaye Davidsona, kterou jsem si díky Hře na pláč přečetla. (07.01.2012)