Hra na pláč

Pro mě opět zásah do černého, Neil Jordan mistrně namixoval několik žánrů dohromady. Drží se tématu konfliktu mezi IRA a Anglií, ale tohle není vše. Herci výborní - Forest Whitaker jako černošský voják, kouzelný Stephan Rea dobrovolník Ira a Jaye Davidson. Za podmanivých písniček získává snímek opojné kouzlo. Za tažnou melodii, považuji píseň The Crying Game -použitá verze od Boy George. Zcela vystihuje vlastně podstatu zbytečného konfliktu, který může přinést jen slzy a není to jen iluze. Podlehla jsem tomu na plno takže 5*. (24.06.2010)

Tento film jsem viděla už před drahnou dobou, leč hudba z něj mi často zní v uších... Ještě teď vidím smějícího se Foresta Whitekra v bílém véčkovém svetříku pohazujícího si s baseballovým míčem, jak se v reminiscenci zjevuje hlavnímu hrdinovi v podání Stephena Rey... Proč se mu směje není radno prozrazovat předem, aby jeden nepřipravil jiné o nečekanou pointu... Jo a jak je to s tím štírem na zádech želvy, který si prostě nemůže pomoct... Tak to je to, proč vidět tento film - a to nejen jednou. (23.06.2009)

Výtečný snímek zajímavý nejen svým tématem, ale ještě více jeho zpracováním. Od chvíle, kdy Fergus vyhledá dívku mrtvého vojáka - rukojmího - Jodyho, jakoby začínal novou část svého života, do níž však stále prostupuje minulost. Vážnější scény jsou semtam odlehčeny vtipnými glosami. Skvělá napínavá podívaná od začátku do konce, navíc s výbornými hereckými výkony. (25.10.2010)

po dlhšom čase zase jeden päťhviezdičkový:), vynikajúci scenár, slušná režia, dokonca aj "gulaty whittaker" (hihi troska pripodivné meno na toho "čierneho drobčeka") sa snažil. :) a mimoriadne si to "svoje" uhral mladý Davidson, nehovoriac o hercovi menom Stephen Rea. Má niečo v sebe, ten Ír. Budem sa musieť pokukať po ďalších Jordanovych dielkach :) (31.10.2013)

Ve své době asi přelomové a neotřelé svým šokujícím námětem. Dnes nám v době Andělů v Americe, Špatných výchov, Vojákových dívek a nakonec i Snídaní na Plutu, nejspíš nepříjde až tak šokující a "nová". Ale i po těch letech film má stále co nabídnout. Nejvíce se mi líbil začátek a sbližování únosce a oběti (a když se během filmu ohlídnete zpátky, tak třeba scéna, kdy Stephen Rea vyndavá penis Whitakera, aby se spoutaný mohl vyčůrat, získává úplně nový rozměr). Film mi nejvíce připoměl Jordanovu Snídani na Plutu, ať už podobným námětem, či stejně optimisticky laděným koncem, kdy za vysoce ironicky zvolené písně "When man loves a woman" se film loučí se svými hrdiny a vbíhá do titulků. Mé hodnocení je podníceno velmi vysokým očekáváním, a to nikdy nedělá dobrotu. Takže malinkaté zklamání (ale to nemění nic na tom, že jde o kvalitní filmařinu). (31.10.2006)